Nepotřebuje trojrozměrná šidítka, aby budil závrať z leteckých výšek, paniku z mořských hloubek a podvědomé uhýbání před svištícími kulkami. Vypráví jen s minimální dávkou slov, o to naléhavěji však mluví takřka reportážní, nervní kamera a zejména hudba, za niž Hansovi Zimmerovi kyne další Oscar.
Dunkerk má sice v hlavních rolích hvězdné obsazení - sešli se tu Tom Hardy, Cillian Murphy, Kenneth Branagh, Mark Rylance, ale na hercích nestojí. Ani na prosté zápletce, která postupně propojí dění na třech bojových frontách.
Jmenovitě ve vzduchu, na vodě a na zemi, jmenovitě na pobřeží, kde statisíce obklíčených vojáků bez možnosti úniku čekají na smrt - nebo na zázrak.
Nic než nálada; to je Nolanův klíč. Od Spielbergova úvodního vylodění ve snímku Zachraňte vojína Ryana nebyla pláž zlověstnější, hrozba bližší, chaos drtivější. Režisér nedá divákovi vydechnout: žádné odbočky k dětem, manželkám, dopisům či fotografiím, vše se děje teď a tady. Čirá hrůza.
Navíc jde o britského tvůrce a britskou historii, což napovídá, že míra hrdinského patosu je daleko střídmější než v amerických velkofilmech. Ostatně Dunkerk musí vybruslit z klíčového rozporu, protože morální vítězství se tu pojí s jasnou vojenskou porážkou. I to Nolan zvládá vcelku se ctí.
