Vylepšené počítačové modely dopadu a nové údaje získané přímo od kráteru Chicxulub, ležícího pod Yucatánským poloostrovem a Mexickým zálivem, přinesly v posledních letech množství dalších informací.
Studie, která vyšla v periodiku Geophysical Research Letters nabízí převratný pohled, který výrazně zpřesní naše povědomí o následcích impaktu. Mezi autory studie nechybí například slavná britská „impaktoložka“ Joanna Morganová a celý tým vědců účastnících se loňské expedice k mexickému kráteru,
Kolik plynů se dostalo do atmosféry?
Dosud se totiž nevědělo ani s minimální přesností, jak velký objem plynů (zejména oxidu uhličitého a síry) bylo vlastně při dopadu vypuštěno do vyšších vrstev atmosféry, což značně snižovalo naši schopnost modelovat následné změny klimatu. Přesto již studie z loňského roku ukázala, že dopad z konce křídy byl pro celosvětové podnebí natolik závažnou událostí, že se průměrná teplota mohla za dobu asi 3 až 16 let snížit zhruba o 26 °C, což nepochybně mohlo představovat jeden ze závažných faktorů pro vymírání.
Nová práce tento závěr nejen podporuje, ale ukazuje také, že skutečnost byla nejspíš ještě závažnější. Autoři studie přicházejí se zjištěním, že úhel dopadu činil pravděpodobně asi 60° (oproti nejčastěji předpokládaným 30°), a přepočítali proto hodnoty vzniklých rázových vln po dopadu i množství a kinetiku vypuštěných plynů do atmosféry.
Do úvah přitom započítali i nová zjištění o chemickém složení terčových hornin v místě dopadu. Výsledkem je více než trojnásobné množství síry vyvržené po dopadu do ovzduší – konkrétně asi 325 gigatun (oproti dříve předpokládaným 100 gigatunám). Naopak oxidu uhličitého bylo možná vypuštěno méně, zhruba 425 gigatun (přičemž předchozí studie předpokládala až 1 400 gigatun).
Studie zahrnuje do výpočtů pouze plyny, které byly po dopadu „katapultovány“ rychlostí přes 1 km/s (3 600 km/h), jelikož jen ty dosáhly kritické výšky kolem 25 kilometrů, a mohly tak mít přímý účinek na globální klima planety.
Starší modely přitom nebyly zpracovány stejně výkonnými počítači a musely pracovat s nepřesnou představou působení celého objemu uvolněného plynu, tedy i té části, která se nedostala dostatečně vysoko do vyšších vrstev atmosféry. Každopádně i tento přesnější model jasně podporuje představu drastických následků impaktu pro biosféru pozdně křídového světa a ještě zesiluje předpokládaný účinek v podobě velmi nízkých teplot, trvajících celosvětově po dobu několika let od osudového dopadu.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi, včetně bohatého odkazového rejstříku, najdete zde.
