Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvOholená hlava spolu se zvláštně exotickým charismatem se stala poznávacím znamením herce, jenž se proslavil dvěma rolemi. Yul Brynner, narozený 11. července 1920, zůstává dodnes jednou z nejvíc fascinujících hereckých hvězd své doby. Svět ho znal jako siamského panovníka ve filmové verzi muzikálu Král a já, a dále jako elegantního, úsečného a neústupně spravedlivého pistolníka Chrise ve westernu Sedm statečných.
Když lenivým krokem hladového pantera nakráčel na plátno mlčenlivý muž v černém s ostře nabitými kolty u pasu, společně s šesti dalšími kolegy předefinoval pojem „jeden z nejlepších westernů všech dob“ a navždy se vepsal do srdcí diváků jako „ten Chris, šéf Sedmi statečných“.
Tento příběh sedmi pistolníků, kteří chrání mexickou vesnici před nájezdy banditů, je legendární westernovou verzí Sedmi samurajů japonského režiséra Akira Kurosawy. Natočil ho v roce 1960 režisér John Sturges.
Rolí, jež Brynnera navždy proslavila, byl siamský král Mongkut, který se sblíží s britskou vychovatelkou svých osmapadesáti dětí v muzikálové adaptaci knihy Margaret Landonové. Brynner se v této roli stal senzací a zopakoval ji i pro stejnojmenný film z roku 1956, který mu vynesl Oscara pro nejlepšího herce.
Narodil se jako Jules Bryner ze svazku dcery ruského židovského lékaře Marusji Blagovidové a důlního inženýra Borise Brynera. Dědeček Jules, po němž zdědil křestní jméno, byl Švýcar, jenž přijal národnost své ruské manželky. Původního Julese si příští hvězda přetvořila na Yula.
Dětství strávil ve Vladivostoku, kde je dnes k vidění jeho rodný domek proměněný v muzeum. Když otec rodinu opustil, matka se s Yulem a jeho sestrou Věrou v roce 1927 přesunula nejdřív do čínského Charbinu a později do Paříže.
Tam mladý Julij, respektive Youl, později Yul, brzy nechal studií na luxusním lyceu Moncelle a začal hrát na kytaru po nočních klubech. Našel si přátele mezi ruskými imigranty i pařížskými básníky. Z té doby pocházejí i Yulovy akty, které pořídil George Platt Lynes, americký a francouzský módní fotograf.
Intelektuální přátelé a úraz, který si pořídil jako artista na visuté hrazdě v cirkuse, ho přiblížili k herectví. V roce 1941 odjel do USA, kde začal studovat herectví u svého krajana a Stanislavského žáka Michaela Chekhova. Jako člen jeho divadelní společnosti udělal první krůčky na scéně. Mezi jeho první role patřil komický Fabián v inscenaci Shakespearova Večera tříkrálového - tehdy pod jménem Youl Bryner.
Druhá světová válka řádící v Evropě se Brynnera dotkla jen tak, že se zaměstnal jako rozhlasový komentátor pro Úřad válečných informací. V roce 1943 se oženil s Virginií Gilmoreovou, která ho uvedla do hereckého byznysu.
Objevil se v jenom z prvních televizních seriálů, Pan Jones a jeho sousedé, hrál na Broadwayi. Jeho filmovým debutem byl Newyorský přístav z roku 1949. A pak ho doporučili do osudové role krále Mongkuta.
V následujících dvou desítkách let ztvárnil široký rejstřík rolí od egyptských faraonů a polských kozáků až po pistolníky z Divokého západu, téměř ve všech měl oholenou hlavu a velmi osobitý herecký projev. Celkem jich bylo přes čtyřicet.
Když mu v roce 1983 našli zhoubný nádor na plicích, nevzdal se a bojoval. Se svou životní inscenací Král a já se rozjel na turné, aby varoval před zhoubným vlivem kouření. Vše skončilo 10. října 1985.
Po smrti jeho popel pohřbili v odlehlé části Francie, na malém hřbitově bývalého opatství ve francouzské oblasti Touraine, nedaleko vesnice Luzé.
Brynner si celý život liboval v mystifikacích a zavádějících informacích o svém životě, které uvedly na pravou místu až paměti, jež sepsal jeho syn Rock ve knize Yul: Muž, který chtěl být králem. Byl celkem čtyřikrát ženatý, měl tři vlastní děti a dvě adoptoval. Mimo jiné vládl plynně sedmi jazyky včetně maďarštiny, čínštiny a mongolštiny. Miloval ruskou literaturu, rád fotografoval, zpíval romské písně a sám se doprovázel na kytaru.
