Soundbary v testu
Na soundbary se lze dívat dvojí optikou. Ta mírně despektivní vychází z toho, že sada šesti, osmi nebo deseti reprosoustav rozmístěných po pokoji a napájená samostatným AV receiverem vytvoří lepší prostorový efekt a využije potenciál práce filmových zvukařů více než jedna soustava položená před televizorem. Proto se na soundbary mnozí dívají skrze prsty.
Ten o mnoho příznivější pohled pak pramení z toho, že tato jedna reprosoustava nejen že nabídne dramaticky lepší zvuk než samotný televizor, ale výsledný zvukový efekt při sledování filmů vás může nadchnout a uspokojit podobně jako komponentní systém. Přičemž se to obejde bez roztahování kabelů po pokoji a vrtání držáků do stěn a stropů. A jak se v testu ukázalo, některé modely zahrají o poznání lépe a přesvědčivěji, než by člověk čekal a než bylo před pár lety reálné. Mnohdy by proto příjemně překvapily i ty výše zmíněné skeptiky.
Která optika vyhraje, to už záleží na možnostech, podmínkách, představách a preferencích každého. My jsme soundbary vyzkoušeli v běžném obýváku, v chytrém televizoru s Android TV (během testu se jich vystřídalo několik – Hisense, TCL, Sony – každý soundbar si zahrál s každým televizorem) jsme přehrávali tituly ze služeb Netflix, Apple TV a Amazon Prime Video. Testovací ukázky jsme poslouchali i z Blu-ray disků přehrávaných v UHD Blu-ray přehrávači Samsung UBD-M8500 a jejich hudební dovednosti zjišťovali s pomocí služeb Tidal a Spotify.
Kritériem při výběru byla tentokrát míra naší zvědavosti. U zařízení Samsung HW-S801 nás zajímalo, jak ten skoro absurdně tenký soundbar vlastně zahraje, u Sony HT-AX7 jsme byli zvědaví, jak bude malý přenosný soundbar s odpojitelnými efektovými soustavami ve skutečnosti fungovat. Bose Smart Ultra Soundbar nás nalákal na možnost rozšíření soundbaru nejen o bezdrátový subwoofer, ale i o bezdrátové zadní efektové reprosoustavy. A v případě Ambeo Mini a Ambeo Plus jsme byli zvědaví, jak se na dostupnějších následovnících původního Ambeo soundbaru – První test v ČR: Sennheiser Ambeo je soundbar z kategorie zázraků – podepsalo významné snížení ceny, a který ze dvou jmenovaných dává u televizoru větší smysl.
Snad až příliš tenký Samsung HW-S801
Začneme zlehka a ne moc draze. Soundbar od Samsungu jsme zařadili proto, že je neuvěřitelně tenký – na šířku i na hloubku. Pro představu, soundbar jsem schopný do své střední tlapy uchopit jako oštěp. Zabírá tak minimální místo a pokud jej pověsíte na stěnu pod televizor, ani nebude moc přečnívat. Jen pozor, ať nezakryjete nahoru mířící reproduktory pro vykreslení prostorového zvuku Dolby Atmos – v tomto ohledu mi přibalené hmoždinky připadají skoro zbytečné.
Samsung HW-S801
Navzdory malým rozměrům soundbar ukrývá docela dost reproduktorů. Na diváka míří tři (pravý, levý a dialogový ve středu), na vrchní straně pak dva hrající ke stropu. A zapomenout nesmíme na maličký aktivní bezdrátový subwoofer s jedním basákem a jedním pasivním zářičem. Slabší je to s přípojnými místy – soundbar má jen HDMI eARC vstup, a to ještě v microHDMI podobě, příslušný kabel naštěstí v krabici najdete. Jiné fyzické vstupy nemá.
Ale disponuje Bluetooth, takže z mobilu si pustíte, co chcete. A především má wi-fi, takže jej nejen můžete ovládat z aplikace SmartThings, ale především na něm poslouchat pomocí Spotify Connect a Tidal Connect, majitelé iPhonů potěší AriPlay. Chromecast nebo DLNA přehrávání bohužel nenabízí. Pomocí wi-fi se umí propojit i s kompatibilními televizory Samsung, ale zrovna jsme měli v provozu konkurenční model, a tak jsme to nevyzkoušeli a pro spojení s televizorem využili HDMI kabel.
Samsung HW-S801
U zvuku je jasné, že zde trochu zvítězil designový záměr nad akustickými potřebami. Je totiž patrné, že reproduktory nemají větší plochu a pracovní prostor, a zvuk je tak výraznější především na vyšších středech – zní méně plně a méně objemně, než u soundbaru očekáváme. Zároveň to není schopný kompenzovat subwoofer – ten pochopitelně pracuje až od nižších frekvencí – a tak lze mezi tím, co reprodukuje soundbar, a tím, co má na starosti subwoofer, vnímat určitou frekvenční „díru“. Nejvíce je to patrné u hudby, jejíž reprodukce je na vyšších středech zbytečně ostrá, a poslech tak může unavovat.
SmartThings
Na druhou stranu, vokál je výrazný a výborně srozumitelný, reprodukce je rychlá, má slušnou dynamiku, což pomáhá především kresbě ruchů a akčních efektů. Horní reproduktory pomáhají navodit pocit, že zvuk nepřichází jen ze soundbaru, ale i z obrazovky, ale žádné zásadní vykreslení prostoru od nich nečekejte. Pochvalu si zaslouží subwoofer, na to, jak je maličký, umí slušně zahřmět. Není to žádný zásadně artikulovaný bas, ale neduní a v explozích nabídne slušnou energii.
Samsung nabízí za 8 tisíc korun poměrně dost funkcí i solidní subwoofer, celkově je však ve zvuku více kompromisů. Hodí se spíše do menších místností, není dobré z něj ždímat příliš výkonu.
Zvláštní přenosný experiment Sony HT-AX7
S označením soundbar jsme zde dost na hraně, výrobce modelu HT-AX7 říká „přenosný systém domácího kina“. Přenosnost spočívá v tom, že je zařízení poháněno vestavěným akumulátorem, případně jej připojíte USB-C kabelem k napájecímu adaptéru, ideálně s výkonem 15W a vyšším. Ten však v příslušenství nenajdete.
Sony HT-AX7
V zásadě jde však o vyšší a užší soundbar s dvojicí dopředu hrajících širokopásmových měničů a s dvojicí pasivních rezonátorů pro podporu hloubek.
Na horní straně najdete dvě kulaté odnímatelné bezdrátové reprosoustavy. Ty na hlavní jednotku položíte na výstupek s konektorem, který je mírně fixuje na místě a zároveň dobíjí. Škoda, že tomuto výstupku nepomáhají magnety, takto vám při přenosu snadno odpadnou. Pokud jsou připojeny pro nabíjení, na zvuku se nijak nepodílí.
To nastane, když je odpojíte a umístíte za sebe, tlačítkem „sound field“ aktivujete umělé rozložení zvuku a sedíte v jeho epicentru. Vzhledem k tomu, že jediným „vstupem“ pro zvukový signál je Bluetooth, tak nelze čekat diskrétní oddělení zvuku pro zadní kanály, vždy je to jakýsi umělý výpočet. Ze zadních kanálů tak nečekejte přesně (a logicky) umístěné ruchy, ale rozšíření pocitu prostoru zvuku do prostoru kolem vás.
Výrobce u systému nikde nezmiňuje podporu jejich vlastního formátu 360 reality Audio, ale je fakt, že pokud jsme jednu a tu samou skladbu pustili ze služby Tidal jednou ve stereofonním a jednou prostorovém mixu, byl v reprodukci rozdíl – například v All Out Of Fight od Pink hraje ze zadních kanálů v prostorovém mixu zejména klavír a další nástroje a pouze jemné echo hlasu, zatímco při přehrávání stereofonního mixu tam systém poslal mnohem více vokálu. Bohužel celkově hrál mnohem lépe stereofonní mix (a tak to podle nás platí u hudby velmi často) – z hlavní jednotky zněl vokál mnohem výrazněji, plněji, detailněji a konkrétněji. S rozumným nastavením a umístěním zadních soustav však výsledek při přehrávání stereofonní hudby rozhodně nehraje špatně.
Sony HT-AX7
U filmového zvuku hodnotíme pozitivně především výrazný a výborně srozumitelný vokál. Pokud v televizi častěji „špatně rozumíte“, pak se to s tímto systémem významně zlepší. Dobré je také zaplnění prostoru zvukem, což diváka vtáhne více do děje. Horší je již více naznačené – systém nemá k dispozici signály pro jednotlivé kanály a vymýšlí si je ze stereofonního mixu. Proto, i když bouchnou dveře vepředu vlevo, se často stane, že ránu uslyšíte i ze zadních kanálů, což nedává smysl a někdy mi tak přišly zvuky přicházející zezadu trochu rušivé.
V aplikaci Home Entertainment si můžete jejich hlasitost zvlášť nastavit, ale i tak žádný extra výkon nečekejte, zezadu jsou to spíše přišeptávátka.
Samostatný systém nehraje špatně, ceníme plné a hezky prokreslené pásmo středů. Navzdory dvojici pasivních zářičů jsou však hloubky trochu upejpavé, rozhodně více, než jsme vzhledem k velikosti zařízení čekali, ty hlubší rovnou chybějí. Výšky jsou neagresivní a ačkoli objemově nechybí, je znát, že se o vše starají jen širokopásmové měniče.
Cena 13 990 Kč nám vzhledem ke schopnostem a výslednému zvuku připadá poněkud vysoká. Škoda, že systém nemá optický nebo třeba HDMI ARC vstup, a zadní reprosoustavy tak nemohou hrát přesně to, co by při projekci měly – to by pak dávalo větší smysl. Ale pokud vás láká hudba rozprostřená do prostoru a chcete kompaktní přenosné zařízení, mnoho jiných možností nemáte.
Vzhledem k tomu, že jej nemusíte umístit přímo před televizor, ale i třeba na konferenční stolek před křeslo, ze kterého televizor sledujete, není zde velikost místnosti dogma. Výkonem se jinak hodí spíše do menších prostorů.
Snadno rozšiřitelný Bose Smart Ultra Soundbar
V testech se designem moc nezabýváme, ten každý vidí na fotkách a jeho vnímání je subjektivní, ale tady si neodpustíme úvodní poznámku – Bose je dostupné v černé a bílostříbrné barvě a říkáme s naprostou jistotou, že bílostříbrná vypadá mnohem zajímavěji a elegantněji. Horní vrstva je v obou případech skleněná a to s sebou přináší určité „háčky“.
Bose Smart Ultra Soundbar
Jeden je společný – pokud jej položíte hned před televizor, obraz se na této ploše zrcadlí. Kupodivu se na to dá zvyknout, ale není to optimální. Druhý háček je individuální – na černé je ihned vidět každé smítko prachu a každá šmouha, takže vyžaduje častější péči mikroutěrkou. A bílá odráží hodně světla, což může práci automatiky docela rozhodit, pokud má televizor senzory pro aktivní přizpůsobení obrazu okolním světelným podmínkám umístěny pod obrazovkou.
Televizor ideálně připojíte do HDMI eARC portu, případně můžete využít optický vstup, s ním je však pochopitelně třeba zapomenout na Dolby Atmos, takže ten bychom použili spíše pro nějaký hudební zdroj. Nechybí zde výstup pro subwoofer, pokud byste jej chtěli připojit kabelem, praktičtější je však využít bezdrátového spojení (což jsme s Bass Module 700 udělali).
Samozřejmostí je Bluetooth pro přehrávání muziky z mobilních zařízení a wi-fi, díky kterému lze soundbar ovládat aplikací Bose Music i napřímo využívat některé streamovací služby – k tomu se dostaneme dále.
Bose Smart Ultra Soundbar
Bez aplikace se neobejdete už při instalaci. S její pomocí totiž spustíte kalibrační proces nazvaný Adaptiq, který využívá kalibrační mikrofon – ten si nasadíte na hlavu a připojíte do konektoru v soundbaru. Postupně kalibraci provedete pro pět oblíbených pozic při sledování televizoru, tedy třeba 3× gauč, 2× křeslo a systém pak během několika desítek sekund nastaví zpracování zvukového signálu takovým způsobem, aby z akustických podmínek místnosti vytěžil co nejvíce.
Mírným zklamáním je podpora streamovacích služeb. Napřímo funguje jen Spotify Connect, v aplikaci lze autorizovat i Amazon Music a Deezer. Tidal a další však chybějí. Není zde ani podpora Chromecastu. Lépe na tom tak jsou uživatelé Applu se systémem AirPlay.
Soundbar můžete koupit samostatně, lze jej doplnil subwooferem (my jsme zkusili Bass Module 700) a případně i zadními reproduktory (zkusili jsme Surround Speakers 700). Co vše přidáte a nastavíte v aplikaci, vzájemnou interakci zařídí software.
Už samostatný soundbar nabízí docela působivou reprodukci. Tam, kde sennheiser nadchne množstvím detailů a precizně vykreslených ruchů, bose potěší mohutností a efektní objemností zvuku – jak v instrumentálních pasážích, tak akční bitvě. Zvuk má solidní údernost a dynamiku, velmi dobře prokreslený vokál. I bez subwooferu se mu daří zahrát solidní hloubky, ale hodně záleží na akustice konkrétního poslechového prostoru.
Bose Music
Do většího prostoru, nebo pokud si to vůči sousedům můžete dovolit, subwoofer určitě doporučujeme. Námi zkoušený Bass Module dodá razanci, hloubku a energii – na ne úplně velký subwoofer vysloveně působivou. Ne že by se jej nepodařilo dostat na hranu, kdy je slyšet průvan z výstupu bassreflexu na spodní hraně, ale hřmot dokáže ve spolupráci se soundbarem vytvořit působivý, rozhodně daleko za hranou toho, co lze bez výčitek použít v bytovém domě.
K hloubkám laděný charakter sounbaru bez agresivity na středech a výškách působí opravdu kinově. Tříštění skla a cinkot kulek je však podaný věrně. Nebo alespoň tak, jak si je představujeme. Soundbar dokáže naplnit místnost zvukem, ruchy slyšíte z různých míst před sebou i seshora, ale doopravdy vedle sebe a za sebou toho mnoho neslyšíte. Pokud to nebudete očekávat, nebudete zklamání, v opačném případě dává smysl doplnit zadní reprosoustavy.
Maličké zadní reprosoustavy Suround Speakers 700 mají každá svoji jednotku s bezdrátovým přijímačem signálu a zesilovačem, tyto můžete někam schovat a za sebe nainstalovat jen ty soustavy. Kazdou jednotku však musíte zapojit do elektrické sítě.
Efekt rozšíření prostoru je výrazný a okamžitý – scéna se posune i vedle diváka a efekty přicházejí i zezadu, vylepší se však vnímání celého prostoru – třeba ve scéně se rvačkou v dešti ve filmu John Vick máte doslova pocit, že vám kape ze stropu.
Celkově je sestava Bose velmi povedená, ale uznáváme, že postupným přidáváním reprosoustav je ve finále hodně drahá – soundbar je za 24 990 Kč, subwoofer za 19 690 Kč a zadní soustavy za 14 390 Kč. Pokud si ovšem takovou částku dovolíte investovat, nebudete zklamání. A platí to i pro větší obýváky, výkonu má na to dostatek.
Reprodukce hudby je atraktivní, ale protože se nám ani v aplikaci, ani na dálkovém ovladači nepodařilo přepnout na striktně stereofonní režim, vždy šlo o nějakou prostorovou interpretaci. Docela příjemné, ale ne hi-fi. Na soustředěný poslech to není ideální, na běžnou kulisu úplně v pohodě.
Všestranný Sennheiser Ambeo Mini a Plus
Společnost Sennheiser je známá spíše sluchátky a mikrofony, od roku 2019 však nabízí i soundbary. Nejprve přišla s topmodelem Ambeo (dnes se model jmenuje Ambeo Max), který jsme hodnotili jako „z kategorie zázraků“. Proto jsme byli velmi zvědaví, jak se bude dařit novějším a významně cenově dostupnějším modelům Ambeo Plus a Ambeo Mini.
Sennheiser Ambeo Mini a Ambeo Plus
Jak názvy naznačují, výrazný rozdíl je ve velikosti, model Mini je o třtinu kratší než Plus a je i téměř o polovinu lehčí. To je dáno i počty reproduktorů a potřebných zesilovačů, zatímco verze Mini má dva měniče pro reprodukci basů a čtyři širokopásmové reproduktory směřující na posluchače a do stran, Plus má dva reproduktory pro hloubky a sedm širokopásmových měničů mířících nejen na posluchače a do stran, ale i do stropu. Z toho vyplývá i fakt, že vyšší model vyrábí prostorový zvuk Dolby Atmos i pomocí odrazů od stropu, zatímco verze Mini se více spoléhá na signálový processing.
Velký rozdíl mezi modely je v přípojných místech. Ambeo Mini má jen jeden HDMI port pro připojení televizoru (tj. HDMI eARC) a jeden USB-A port, k domácí síti jej připojíte jen bezdrátově pomocí wi-fi. Model Plus k tomu přidává ethernet pro metalické připojení k routeru, dva HDMI vstupy pro další zdroje zvukového signálu (obraz pošlou skrze eARC port do televizoru), optický digitální vstup, analogový linkový vstup a linkový výstup pro subwoofer. Ten – konkrétně Ambeo Sub – jsme u obou soundbarů připojovali bezdrátově.
Vše ostatní je u obou modelů prakticky stejné, protože je to otázkou shodného řídícího softwaru a především obslužné aplikace Smart Control. U obou můžete při instalaci využít automatické akustické kalibrace podle poslechového prostoru. Proces je o něco jednodušší než u bose, protože nemusíte připojovat mikrofon, ale systém využívá ty vestavěné v soundbaru. Nakolik je výsledek odlišný při měření v místě poslechu, se můžeme jen dohadovat, nicméně kalibrace trvá několik minut a proces působí docela pečlivě.
Ambea jsou dobře připravena z hlediska konektivity, zvládnou Spotify Connect, Tidal Connect, Chromecast, AirPlay. Výrobce do aplikace Smart Control neintegroval žádné hudební zdroje ani online rádia a spoléhá, že použijete aplikace třetích stran. Vůbec nám to nevadí.
Sennheiser Ambeo Mini
Sennheiser Ambeo Plus
Oba soundbary lze používat samostatně bez subwooferu. Model Plus nabízí působivou reprodukci, přičemž dokáže zahrát i slušné basy – dokonce se nám stalo, že jsme si šli ověřit, zda je woofer opravdu vypnutý a nepomáhá. Nicméně, jak jsme vyzkoušeli v jiném obýváku, zda budete subwoofer potřebovat, nebo ne je především otázkou akustiky místnosti – v té druhé totiž basy poněkud chyběly. Pokud byste zkoušeli „s a bez“, nezapomeňte vždy zopakovat kalibraci, výsledek je pak dost rozdílný.
Schopnost působivě zahrát basy i bez subwooferu je společná oběma modelům, přičemž Mini to zvládne spíše v menších místnostech. Dynamické razantní ruchy i ambientní pasáže vykreslí snad až překvapivě, ale s připojeným subwooferem basům přibude energie, razance a objem – zejména pro hlasitý poslech akčních titulů a větší místnosti je v obou případech ku prospěchu věci – o tom si podrobněji povíme níže.
Oproti zařízení Bose je zvuk obou soundbarů Ambeo více rozzářený, méně hutný a pompézní. Jsou zde precizněji a výrazněji vykreslené detaily a ruchy, cinkání, klapání, rachtání, tříštění .... je výraznější. Bose hraje spíše na mohutnost a objem.
Smart Control
Modelově bližší Ambeo Plus také dokáže naplnit celý prostor místnosti zvukem, zvládne to s přesvědčivější lokalizací ruchů, prostorově je reprodukce pestřejší než u bose. Ruchy jsou u Ambeo Plus lépe ukotvené v prostoru, který však končí vedle posluchače – za ním se toho moc neodehraje, respektive skoro nic. A připojit zadní efektové kanály u ambea nejde.
Dynamika je velmi dobrá, střely a údery mají velmi dobrou energii, vokál je perfektní.
Menší model Mini má jednak méně výkonu, jednak scénu kreslí méně reproduktorů. I malý model dokáže místnost naplnit zvukem, který na výšku i šířku přesahuje velikost televizoru a dotahuje až k posluchači, prostor však není tam mohutný a jednotlivé ruchy nejsou tak přesně ukotveny v prostoru jako u většího sourozence – lokalizace je méně přesvědčivá.
Co však zůstává, je výborné podání vokálu, dynamické a správně vykreslené podání ruchů a schopnost naplnit prostor před posluchačem zvukem.
Po připojení subwooferu samozřejmě přibude energie na basech, exploze mají větší šťávu, střelba větší razanci, filmová hudba větší hloubku. V naší místnosti jsme subwoofer trochu tlumili, v jiných jej třeba necháte ve standardním nastavení. Pokud máte extrémně velký nebo zatlumený prostor, můžete subwoofery bezdrátově připojit až čtyři. To, že bose nabízí hutnější a pompéznější poslech, platí i se subwooferem, u sennheiseru je méně objemný, ale zase rychlejší. Každý si musí vybrat, který zvukový přístup je mu bližší.
Při přehrávání hudby si můžete vybrat, zda chcete čistou stereofonní reprodukci, nebo s ní mají zvukové procesory Ambeo trochu zacvičit směrem k prostorovosti – čistější je stereo, ale uznáváme, že převod do prostoru zde má své kouzlo. V každém případě má muzika šťávu, rytmus, živost a příjemně se poslouchá. Vokál je plný a přirozený – na soundbary celkově velmi dobré.
Obě ambea jsou důstojnými následovníky svého předchůdce. Ve větších místnostech udělá více parády větší model. Do menších místností docela dobře stačí model Mini, který si navíc odnáší pomyslnou nálepku „výhodný nákup“. Jeho zvukové schopnost výrazně překonávají jeho rozměry a snadno s ním vytvoříte výborně artikulovaný zvuk a naplníte obývák příjemně prostorovým zvukem. Ambeo Mini je v nabídce za 16 990 Kč, Ambeo Plus za 37 890 Kč a Ambeo Sub za 16 990 Kč.
