Trasu do tři sta kilometrů vzdáleného starobylého Dijonu zdoláte rychlovlakem za pouhých devadesát minut a cesta samotná vám přinese nezapomenutelný zážitek.
Východiskem je Lyonské nádraží, které pamatuje ještě pověstný Modrý vlak, luxusní linku z dvacátých let pro movité britské turisty.
Dnes už jej připomíná jen stejnojmenná restaurace s přepychovým výhledem na vyjíždějící vlaky. Přečtete si noviny, dopijete "un petit café" a vyhledáte soupravu - TGV vyjíždí vždy přesně.
Co zarazí je nepatřičný klid. Žádné zmatené pobíhání, volání výpravčích, skřípění vlakových brzd. Jen klid a ticho.
Spíš než odjezd vlaku to vše připomíná začátek divadelního představení. Mimoděk ztišíte hlas - a opona se zvedá.
Stěží zaznamenáte, že se neslyšně zavřely dveře. Seřadiště a zrezivělé dílny mizejí v pozadí. Stále více nabírající rychlost neprovází žádné bušení kolejí, člověk má skoro pocit, že se souprava snad vznáší na vzduchovém polštáři.
První třída nabízí tři sedadla s uličkou a pohodlná křesla. Komfortně však působí i druhá třída se čtyřmi sedadly a bez záclon. Všudypřítomná čistota je samozřejmostí u obou tříd.
Vysoká rychlost, místy hodně přes dvě stě kilometrů v hodině, smazává detaily blízko trati. Námět pro filozofující cestovatele: Co je blízko je nejasné, to vzdálené má pevné kontury.
K nekonkrétnímu rozjímání pohodlná cesta skutečně svádí. Že jsou ale i přízemnější potřeby upozorní kručící žaludek. Bufet s občerstvením by svým ušlechtilým designem nedělal ostudu v centru žádné metropole. Ladné střídmé tvary, bohatá nabídka pokrmů - v království všech gurmánů, Francii, to snad ani nepřekvapí.
Nekonečná rovina se začíná vlnit a za okny se modeluje cíl cesty - vinařstvím proslulé Burgundsko.
Nemění se jen krajina, ale v rychlém sledu defilují změny počasí. Souprava bleskově prolétne srážkovou frontou, během okamžiku zas svítí slunce. Něco jako v letadle.
TGV do srdce vinařů nedaleko Paříže
Hry barev a stínů za okny nabízejí zarovnané souřadnice vinohradů. Ty dávají Burgundsku světovou proslulost a jen při vyslovení některých jmen vesnic se rozbuší srdce milovníků vína na celém světě.
Souprava TGV protíná krajinu jako stříbřitá stužka. Dříve než člověku stihne cesta zevšednět, je tu cíl: starobylé centrum Burgundska, Dijon.
Samotné město nabízí bezpočet památek, milovníci vína však míří především jedním směrem: do nedalekého Beaune, se známým hospicem.
Hospice de Beaune byl od patnáctého století útulkem pro staré a nemocné. Donátoři jej drželi nad vodou neobvyklým způsobem: dary nebyly peněžní a hospice dostával určitou výměru vinic. Těch přibývalo, až se vinná etiketa se značkou Hopsice de Beaune stala ve světě pojmem.
Můžete projít nádvořím s překrásnými gotickými arkádami do muzea, kde je s divadelní návodností rekonstruován život v sídle před pěti sty lety. Sestry (totiž figuríny) ošetřují nemocné, obchodníci mezitím smlouvají o víně.
Suvenýry a knihy v prodejně jsou možná zajímavé, nic však už není důležitější, než návštěva sklípku. Lahve seřazené v zaprášených regálech ukrývají to nejlepší, co svět vinařství zná.
Zážitek je to těžce uchopitelný, kdo touží si něco uchovat, nemá jinou cestu, než sáhnout hluboko do kapsy a nějakou lahvinku si přivézt s sebou.
Zpáteční cesta do Paříže vnucuje zásadní otázku: může za ten slastný pocit, který hluboko v nitru dřímá, zážitek z opojně rychlé jízdy anebo ten ušlechtilý mok?
Lyonské nádraží na kraji Paříže stojí za návštěvu
Prazvláštní směsice ultramoderní techniky a konejšivého koloritu pozdních dozvuků secese ovzláštňuje atmosféru Lyonského nádraží v Paříži.
Vyrovnané štíhlé trupy ultramoderních vlakových souprav vyčnívají z obstarožní haly, která jakoby vzpomínala na časy, kdy se směrem na jihovýchod vydávala ve vlacích jen společenská smetánka z britských ostrovů.
Modrý vlak vyrážející k Azurovému pobřeží se stal synonymen prestiže a zahálčivého lenošení. Ve dvacátých letech tudy mířily tradičně skvostně vyzdobené vlaky se stále stejným osazenstvem: herečky, aristokracie, umělci a zbohatlíci. Všichni se pak sešli v zábavních podnicích na březích Středozemního moře.
Z konejšivých zákoutí nádraží se noří neonové reklamní panely a moderní elktronika svádí ve výkladech drobných krámků.
Nenajdete zde zrovna free zóny, přesto se vyplatí se před odjezdem porozhlédnout. Ceny mnoha druhů zboží zde kopírují spodní hranici. Právě zde možná najdete vedle bizarních kopií starých pohlednic nejlevnější kapesní počítač, novou verzi počítačové hry.
Kdo byl na Lyonském nádraží, musí navštívit "Modrý vlak" restauraci, která se honosí přízviskem nejpůvabnější nádražní restaurace v celé Paříži. Pod okny se míhají štíhlé trupy moderních vlakových souprav.
Litinová výzdoba a ozdobné vitráže připomínají časy, kdy cesta do přístavu Marseille trvala pětadvacet hodin, dnes na to stačí pouhá pětina. Iluze by byla možná téměř dokonalá, oblaka dýmu a začouzené komíny však už přece jen za okny chybí.
KDE KOUPIT JÍZDENKU: Zakoupit jízdenku na vlak TGV není o nic víc složité než při cestování obyčejným vlakem. Je třeba pouze počítat s příplatkem (klidně jej můžeme nzvat "rychlíkovým", protože o rychlost tu jde především), který činí podle trati v přepočtu 400 až 700 korun. Stačí tedy s malým předstihem navštívit nádražní pokladnu před odjezdem. Lístky kromě toho prodávají i cestovní kanceláře a zakoupit je lze i v turistických informacích. Pokud si přejete mít jistotu již před cestou do Francie, ani to není problém. Koupi jízdenky zajišťuje také Cestovní kancelář Českých drah na pražském Hlavním nádraží (tel.: 02/24 21 79 48 nebo 24 21 70 62)
Pro orientaci: jízdné Paříž - Dijon činí 1119 korun v druhé třídě, první třída stojí 1678 korun, k tomu je třeba připočíst jmenovaný "rychlíkový" příplatek.
CO BYCHOM MĚLI VĚDĚT O BURGUNDSKU: V průběhu věků bylo Burgundsko mocným státem, s vévodským dvorem, který konkuroval francouzským králům. Pocit určité autonomie přetrvává i dnes. Burgundsko se představuje sítí regionálních zastoupení, které podává veškeré informace.
Burgundský dům v Praze: Maison de Bourgogne, Václavské nám.4, tel.: 96 24 86 00
 Aerodynamický tvar vlaků TGV vypovídají o významů této zkratky: Train en grande vitesse - vlak vysoké rychlosti |
 Skvostné gotické arkýře hospicu obepínají nádvoří, pod kterým vyzrávají v dubových sudech nejlepší francopuzská vína. |
 Hospice de Beaune pečuje od roku 1443 o nemocné a chudé. A také vlastní 55 hektarů nejlepších vinic. |
 Komfort jízdy vlakem TGV je srovnatelný s letadlem |
 Komfort jízdy vlakem TGV je srovnatelný s letadlem |
