Další „zlatokop“ na obzoru...
Pokud sledujete dění posledních let kolem hardwarových záležitostí, pravděpodobně jste zaslechli cosi o firmě Rambus, která se snažila (a snad ještě snaží) vybírat od výrobců pamětí licenční poplatky za všechny paměti typu SDRAM. I na stránkách Technetu jste se mohli dočíst, že tato snaha nakonec nebyla korunována úspěchem, byť některé firmy „slabších povah“ podlehly nátlaku a jakousi licenční dohodu s Rambusem podepsaly. Takovéto manýry a pokusy vydělat na otevřených standardech samozřejmě nejsou výsadou hardwarového průmyslu: jedním z exemplárních případů je nedávné oznámení texaské společnosti Forgent Networks, že hodlá vybírat licenční poplatky za jakékoli přenosy obrázků ve formátu JPEG. Přenosem se zde rozumí proces, při němž se uplatní (de)komprimační algoritmy pokryté patentem č. 4 698 672; tento patent získala v roce 1987 firma Compression Labs, Inc., která byla ovšem později zakoupena právě výše uvedeným Forgentem.
Sony bude platit?
Firma Compression Labs se takovéto licenční poplatky za svůj patent nikdy vymáhat nepokoušela, leč Forgent zaujal k věci jiný přístup. Podle něj by měli platit zejména všichni výrobci digitálních fotoaparátů, telefonů, scannerů a zařízení typu PDA, ušetřeny však nezůstanou ani softwarové firmy tvořící internetové prohlížeče a jiné programy zacházející s obrázky JPEG. Překvapivé je, že Forgent již našel dvě oběti, které jsou ochotny platit, a jednou z nich je gigant Sony! Druhá (nejmenovaná) firma již údajně Forgentu za licenci na JPEG zaplatila 15 milionů dolarů – vezmeme-li v úvahu, že celkový zisk Forgentu za minulé čtvrtletí činil 22 milionů, je to pro něj skutečně pěkná částka. Forgent ve svém posledním prohlášení pro tisk uvedl: „Naše firma usiluje o uzavření licenčních smluv s dalšími společnostmi z různých průmyslových odvětví; není však žádná záruka, že se podaří získat další koncesionáře, a že to bude za podobně výhodných podmínek.“
JPEG se brání
Co je to vlastně JPEG? V širším smyslu se jedná o skupinu firem a akademických institucí z celého světa (Joint Photographic Experts Group), která se schází minimálně třikrát do roka, aby diskutovala a vytvářela nové standardy v oblasti komprese obrázků. Jejím cílem je vytvářet otevřené standardy, které nevlastní žádná konkrétní firma a které bude moci bezplatně používat kdokoli. Požadavky Forgentu, které maří snahu organizace JPEG, zde samozřejmě vyvolaly pobouření a první odezvu. Tam se mj. říká, že JPEG brzy vytvoří internetovou stránku, kde bude shromažďovat prior art – s problémem související vynálezy, které předcházely podání daného patentu – aby zpochybnila příslušný patent a tudíž i požadavek vybírat na jeho základě licenční poplatky.
Podle Richarda Clarka, člena výboru JPEG a webmastera stránek www.jpeg.org, může snaha Forgentu vybírat z JPEG licenční poplatky (která přichází po dvou desetiletích bezplatného používání) přivést organizaci ISO ke zrušení JPEG jakožto formálního standardu. „Podle podmínek ISO musí být formální standard implementovatelný zdarma nebo za rozumných a nediskriminujících podmínek, které jsou pro každého stejné. Je zřejmé, že požadavky Forgentu jsou s tímto v rozporu. 15 milionů dolarů mi nepřipadá totožné se slovem ‚zdarma‘ a Forgent také neuveřejňuje podmínky svých licencí.“
Forgent
Mluvčí Forgentu Hedy Bakerová nevyloučila právní pře s výrobci, kteří odmítnou zaplatit licenční poplatky. „Toto je licenční program: my vlastníme právně platný patent.“ Daný patent vyhrabal člen managementu Forgentu (tehdy se firma ještě jmenovala VTEL) Gordon Matthews, když byl dříve vedením vyzván, aby prošel firemní patenty a pokusil se najít něco, z čeho by se daly vytřískat peníze. Mezitím sice umřel, ale Forgent na jeho práci již slušně vydělal a není zaručeno, že nevydělá ještě podstatně víc.
Bude zajímavé sledovat, jak se bude tato kauza dále vyvíjet. Platnost patentu vyprší v říjnu 2004, takže Forgent, chce-li si užít nějakých poplatků, musí vyvinout na výrobce zacházející s obrázky JPEG patřičný tlak co nejdříve. Američtí analytici připisují konjunkturu těchto „patentokazeckých“ firem krachu tzv. nové ekonomiky, jejíž samospasitelnost a zánik kamenných obchodů prorokovali někteří samozvaní věrozvěsti horlivě i u nás.
