Přestože se hudební a filmový průmysl potýká s digitálním pirátstvím teprve několik let, pornografie je v této činnosti skutečným veteránem. S neautorizovaným šířením materiálu prostřednictvím internetu bojuje již od konce osmdesátých let. Jenže na rozdíl od zábavních odvětví ve většině případů nesahá k hromadným soudním žalobám, ani netlačí na zákonodárce, aby jeho hospodaření chránil na míru ušitými zákony.
Dravé odvětví vždy bylo průkopníkem ve využívání spousty technologií, ať už se to týká internetových stránek nebo on-line platebních systémů. Kupříkladu ani klasický filmový průmysl nedokázal tak razantně profitovat z nástupu videa do domácností. A tak zatímco zábavní průmysl se snaží rozšíření potenciálně nebezpečných novinek všemi dostupnými prostředky zamezit, pornografie se s nimi učí vyrovnávat a koexistovat s nimi. Ekonomové říkají, že filmové a hudební organizace by se jejich zkušenostmi mohly řídit.
Samozřejmě to neznamená, že pirátství nedělá odvětví s ročním obratem dvě miliardy dolarů starosti. Podle Toma Hymese z magazínu AVNOnline utíkají kvůli šíření materiálů v P2P sítích nevyčíslitelné částky. "Rozšiřování sítí a vývoj dalších sofistikovaných klientů poškozuje průmysl víc, než kdyby se spojili všichni cenzoři Ameriky," píše list.
Proti příživníkům
K boji proti pirátům přistupují firmy zabývající se pornografií jinak než zábavní průmysl. "Je nám jedno, když si lidé mezi sebou vyměňují něco staženého z internetu. Jdeme jen po těch, kteří finančně profitují z práce někoho jiného. My jsme utratili spoustu peněz za pořízení materiálu a my za to také chceme dostat zaplaceno," vysvětluje pro New York Times právník Paul Cambria, hájící autorská práva Hustleru, Vivid Video a dalších společností. Každý týden rozesílá kolem dvaceti varovných dopisů majitelům stránek, kteří za poplatek nabízejí produkci jeho klientů.
Podle Cambrii používá mainstreamový zábavní průmysl proti pirátům tak tvrdé metody zejména z toho důvodu, že pořízení a distribuce hudební nahrávky nebo filmového titulu trvá déle, je s tím víc práce a vyjde mnohem dráž. Oproti tomu "filmy pro dospělé" se natočí během pár týdnů a za rozpočet, který hollywoodským štábům vystačí sotva na kávu a chlebíčky. Proto není hrozba pirátství vnímána tak intenzivně.
Ale i zde se poškozené společnosti snažily zasáhnout proti nelegálnímu šíření soudní cestou. Majitelé autorských práv se pokoušeli napodobit hudební organizaci RIAA, stopovat uživatele a prostřednictvím poskytovatelů internetu se dopátrat identity viníka.
"Jenže nás to stálo spoustu peněz a efekt byl absolutně nulový. Navíc si nejsme jisti, zda by takové akce skutečně zvýšily prodej," říká Humphry Knipe, manažer fotografky Suze Randall. Podobně jako Cambria se i Knipe zaměřil pouze na komerční stránky, obsahující kradený materiál.
Zdarma? Dobrá reklama!
Randy Nicolau je prezidentem Playboy.com. Přestože se copyrightované fotografie z jeho stránek objevují na tisícovkách dalších webů, nikterak mu to nevadí: "A proč také? To je přece ta nejlepší reklama, jakou si jen můžeme přát," tvrdí. Je to dobře fungující smyčka. Servery, které snímky přebírají, odkazují zpět na Playboy.com, a z lidí, kteří si teď stahují obnažené ženy zadarmo, se časem vyklubou věrní předplatitelé. Jejich provozovatelé navíc získají 25 dolarů za každého nováčka, kterého díky nim Playboy získá.
I mnoho dalších podniků se snaží piráty získat na svou stranu mírovými prostředky. Společnost Titan Media se sice snaží identifikovat uživatele, kteří sdílí její copyrightovaná díla, ale jako alternativu k žalobě nabízí výhodné předplatné. Wendy Seltzer, právničce organizace Electronic Frontier Foundation, se tento přístup velmi zamlouvá.
"Titan Media nastínila ostatním odvětvím, jak by měly postupovat při prosazování autorských práv. Je to mnohem rozumnější přístup než soudní tahanice vyvolané hudebním průmyslem. Ať se jedná o filmové umění, hudbu nebo porno, vždycky tady bude poptávka. Jak se říká, s jídlem roste chuť - a široká nabídka za přijatelnou cenu je řešením pro všechny," uzavírá Seltzer.
