Minulý týden oznámila vědecká skupina Johna Pendryho, pracující v laboratořích Imperial College London, že jsou jen kousek od zhotovení materiálu, který dokáže učinit člověka nebo jakýkoli objekt neviditelným.
Jak to pracuje?
Obraz, který vidíme, je tvořen světlem, které je odraženo předměty, na které koukáme. Méně kostrbatě, předmět vidíme proto, že odráží světlo, které zachytí naše oko. Pokud by materiál světlo neodrazil, ale propustil, stává se neviditelným. Příkladem budiž perfektní skleněná tabule.
Na tomto principu bude pracovat i nově vyvíjený materiál. Ten bude vyroben z mikroskopických světlo vodivých vláken. Ta světlo neodrazí, ale pohltí, provedou skrz materiál a na druhé straně vyzáří ven. Pro oko tedy světlo projde stejně, jako kdyby tam žádná překážka nebyla.
Představte si člověka, který má oblečen kabát ze světlo vodivého materiálu. Světlo, které na něj kdekoli dopadá, je pohlceno, vedeno kabátem kolem člověka a na protější straně opět vyzářeno.
Tím, že se žádné světlo od kabátu neodrazí a naopak projde skrz, respektive okolo, objekt není vidět. Takový materiál ani nebude vrhat žádný stín.
Neviditelný nejen pro oko
Jemnost struktury materiálu bude určující pro to, jaké záření dokáže materiál přenést. V podstatě může jít o jakékoli elektromagnetické vlnění a nemusí jít tedy jenom o světlo.
Struktura materiálu bude muset být velice jemná, respektive menší než vlnová délka elektromagnetického záření, které bude přenášet. Proto bude snazší vyrobit materiál neviditelný pro radary než pro lidské oko.
Ve vojenství bude nový materiál pravděpodobně použit pro maskování před radary (echolokační signál neodrazí, ale propustí). Například půjde vyrobit plachta, do které se dá schovat tank, případě jiné vojenské vybavení.
„Předpokládáme, že v oblasti radarových frekvencí bude „neviditelný“ materiál k dispozici během 18 měsíců.“ řekl serveru MSNBC.com vedoucí projektu John Pendry.
Neviditelnost v běžném životě
V civilní oblasti půjde jak o optické kamuflování, tak o překování překážek pro signál mobilních telefonů či wifi sítí. Věž od čističky odpadních vod již nebude muset hyzdit krajinu, zeď nebude muset bránit připojení k síti „schovaného“ providera.
Jedním z limitů této technologie je omezená funkce při pohybu krytého objektu. Především u rychlých pohybů může být efekt neviditelnosti poněkud omezen.
Samostatnou otázkou je pak bezpečnost neviditelných předmětů. Neviditelná zeď může být velkým nebezpečím například pro ptáky.
Jiné metody maskování využívají snímání světla z okolního prostoru a jeho okamžité promítání na povrch materiálu. Jedná se tedy o jakousi „videokamufláž“. Více se o této technologii dočtete zde.
