Do Dakoty chodil s hasiči, policisty a dobrovolníky setřást ze sebe stres a alespoň na chvíli přijít na jiné myšlenky.
Jedno, dvě piva, opékaná křidélka, pár vět s kamarády a pak zase zpět do ruin mrakodrapů, které zbyly po náletu dvou unesených letadel.
Nyní, pět let poté, má šestatřicetiletý Čech, který v New Yorku žije od jara 1989, na místě tragédie smíšené dojmy.
Lesknou se mu oči a trochu zajíká hlas, když vypráví o "pocitu absolutní bezmoci" a hrůzách, které v prvních dnech po útoku na zbořeništi zažil.
Majitelé tušili, že dostanou miliardy
Na druhou stranu ho obyčejně lidsky štvou zástupy turistů, snad až příliš na odiv vystavované hrdinství záchranářů a byznys, jehož se ihned po tragédii chytly stavební a rekonstrukční společnosti.
"Už druhý den se tu objevili lidé z velkých stavebních firem v nažehlených kombinézách. Majitelé věděli, že jim to otevírá dveře k miliardovým zakázkám při obnově," říká u železného plotu, za nímž zeje obrovská jáma zvaná Ground Zero.
Dnes už dole jezdí vlaky metra a v opravených stanicích je opět běžný ruch. Z bývalých Dvojčat, dvou nejvyšších věží New Yorku, zbyly jen trosky schodiště vedoucího tehdy na prostranství mezi nimi. Newyorští patrioti teď svádějí boj za jejich zachování jako historické památky.
Záchranářům chtěl pomáhat od prvních minut
Boudník, rodák z Plzně, který s rodinou emigroval v roce 1987 přes Jugoslávii do Rakouska a poté zakotvil v New Yorku, si pamatuje na osudné chvíle 11. září 2001 minutu po minutě.
Když tehdy ráno zjistil, co se stalo, běžel se stavařskou přílbou, baterkou a malým rádiem varovat lidi u WTC, že se mrakodrapy mohou zřítit.
Jako vystudovaný stavař a architekt vytušil, že konstrukce budov nemusí náraz letadly vydržet. Jeho obavy se ale naplnily dříve, než na místo dorazil.
Ten den se ke Dvojčatům už nedostal, podařilo se mu to až nazítří. "Byl to nádherný, křišťálový den, stejně jako 11. září," vzpomíná. Liduprázdný spodní Manhattan, jehož obyvatelé z obav před dalšími útoky raději odjeli, mu připadal jako "skanzen moderního města".
Až když přijel blíž k místu tragédie, scéna se náhle změnila. "Byl to úplně jiný svět, všude mlha z prachu a bláto po hasičských stříkačkách. A najednou ohromná, neuvěřitelně velká halda trosek."
Nejdříve pomáhal, kde se dalo. Brzy si ale uvědomil, že záchranářům scházejí plány zřícených budov a jejich okolí. Jako odborník věděl, že pokud lidé uvnitř přežili, pak jedině na schodištích a ve výtahových šachtách. Archiv s nákresy ale vzal zcela za své při neštěstí.
Podařilo se mu plány sehnat jinde, udělal několik kopií a ty předal na velitelství hasičům, policii, FBI a CIA. Sehnal i profesionální protiprachové masky a amatérské vysílačky, aby se mohly týmy statiků, s nimž pak spolupracoval, navzájem domlouvat. Mobilní telefony tou dobou v místě útoků nefungovaly.
Jeho počítačový model usnadnil demolici
Záchranáři znalí místních podmínek zahynuli v troskách WTC a na jejich místo nastoupili lidé vesměs z jiných čtvrtí i měst, kteří se na zbořeništi neorientovali.
Boudník přišel na nápad vytvořit plastický model ruin s přesnými popisy. Pracoval den a dvě noci a týden po tragédii ho přinesl na Ground Zero.
Později získal přístup k ještě podrobnějším plánům a vypracoval trojrozměrný počítačový model, který byl využíván při demoličních pracích.
Nakonec se studenty architektury vysoké školy Cooper Union sestavil rozkládací model podzemních podlaží WTC z plexiskla, který pomohl při zvažování kroků, jak postupovat, aby Ground Zero nezatopila řeka Hudson.
Přepadl ho splín
Boudník, který se nyní vedle vlastního podnikání věnuje také umělecké kresbě a dokumentární filmové tvorbě, zažil později i deprese a sebevražedné nálady.
"Jakoby mi scházelo pracovat v troskách, scházel mi pach spálených kabelů," vzpomíná. Pomoc nalezl u psychologů. "Musel jsem to ze sebe dostat," dodává.
Po 11. září 2001 se podle něho situace ve Spojených státech zhoršila. "Vláda využila boj proti terorismu k utažení smyčky kolem společnosti, jako záminku, jak ubrat na individuálních svobodách. Našli si na lidi nového bubáka - dřív to byl komunismus, dnes terorismus," říká rozhodně.
Na válce proti terorismu podle něho především vydělaly firmy zabývající se ochranou bezpečnosti, ale i pojišťovny se svými protiteroristickými příplatky a řada dalších společností. "Terorismus, Irák, Libanon - to vše zvyšuje pocit nebezpečí, a to vládě i firmám vyhovuje," soudí Boudník.
V uších mi zní "Apokalypsa"
Nelituje, že za pomoc před pěti lety nedostal žádné vyznamenání a že není oficiálním hostem při pietách. Oceněním pro něho bylo, že mu před čtyřmi roky věnovala pořad americká televize ABC.
A také, že při prvním výročí mohl po výstavě v kostele sv. Pavla, který po osm měsíců sloužil záchranářům jako útočiště, provázet tehdejšího prezidenta Václava Havla a bývalého newyorského starostu Rudolpha Giulianiho.
Dodnes mu prý v uších zní jediné Havlovo slovo nad jeho fotografiemi z ruin WTC: "Apokalypsa."
