V Mohavské poušti v Kalifornii se testoval takzvaný vesmírný výtah, který by dokázal bez rizika a levně vynést náklad do kosmu. Informovala o tom agentura AP.
Testy byly součástí Vesmírných výtahových her, které se tento týden konaly na dně vyschlého jezera v Drydenově výzkumném letovém středisku na Edwardsově letecké základně.
Robotické stroje poháněné laserem se v testech pokoušely zdolat lano zavěšené z vrtulníku, který krouží asi v kilometrové výšce. K tomuto experimentu byly vybrány tři týmy.
A právě jeden z nich LaserMotiv dokázal představit zařízení, které překonalo dosavadní rekord, když necelou kilometrovou dráhu tento stroj zvládl za méně než čtyři minuty. Dosáhl tak na druhou cenu, která činí 900 tisíc dolarů ( cca 16 mil. korun) a je určena pro stroje, které zvládly stoupat rychlostí alespoň dva metry za sekundu
Druhý tým Space Pirates podle serveru Telegraph.co.uk dostal svého robota až na padesát metrů pod vrchol, ale byl příliš pomalý, aby dosáhl na podíl z výhry.
Žádnému týmu se tak nepodařilo dopravit kabinu do asi 900metrové výšky průměrnou rychlostí alespoň pět metrů za sekundu. Na takový úspěch je vypsána hlavní cena dva miliony dolarů (přes 35 milionů korun).
V předchozích třech ročnících soutěž nikdo nevyhrál. Soutěž sponzoruje nadace Spaceward Foundation a podporuje ji americká vesmírná agentura NASA.
Vesmírná zdviž funguje zatím jen ve sci-fi románech
Teoretický základ kosmické výtahové technologie vznikl v 60. letech. Myšlenku vesmírných zdviží zpopularizoval v roce 1979 románem Rajské fontány Arthur C. Clarke.
Elektricky poháněné kabiny by se pohybovaly na speciálním laně o délce několika tisíc kilometrů, připoutaném k Zemi kotvicím zařízením a na oběžné dráze kolem ke geostacionární družici. Zařízení by přijímalo energii bezdrátově od pozemních laserových systémů přes fotovoltaické desky na kabinách.
Podle některých odhadů bychom se mohli dočkat takového zařízení již na začátku druhé dekády tohoto století. Fyzikální poznatky a dostupné materiály nám přitom takový výtah dovolují postavit již dnes.
Například materiál na lano by měl využívat uhlíková vlákna. Jsou až desettisíckrát užší než lidský vlas a přitom nabízejí i pevnost, která zhruba tisíckrát překonává ocel. To by umožnilo vytvořit široké lano, které by mělo tenčí profil než papír.
Náklady na jeho konstrukci jsou však zatím enormní a také nejsou ještě dostatečně prozkoumány všechna bezpečnostní rizika. Například, co by se stalo, kdyby se několikatisícikilometrové lano utrhlo a mělo dopadnout na Zemi.
