Ale hlavní podezřelý - to jsou samy vlády. Vědí toho o nás spoustu a chtějí víc. Miliardová Indie hodlá sledovat už i zprávy posílané přes Skype. Nevládní "hlídací psi" se rozštěkali i na Evropský parlament - prý chce špehovat lidi pomocí internetových vyhledávačů. A těch policejních kamer všude!
Jisté je, že v nejrůznějších databázích je o každém z nás neuvěřitelné množství informací.
Britský filmař David Bond o tom natočil dokument Vymažte Davida. On sám je trochu cvok, celý vystrašený už jen z toho, že jeho jméno je na věrnostní kartě do obchodu. Ale jeho příběh stojí za pozornost. Nechal si vysvětlit, jak zametat stopy. Vyzval soukromé "lovce lidí", ať si ho hledají. A zmizel.
Dostali ho. A zjistili o něm úplně všechno.
V téhle atmosféře se sluší, aby stát alespoň deklaroval, že mu na soukromí občanů záleží. Dělá to i Nečasova vláda - slibuje zákony, které zneužívání důvěrných údajů zamezí.
Chvályhodné. Ale v Česku to půjde těžko. Databáze nejsou jediný problém. Každý tu zná každého. Všichni o všech všechno vědí. David Bond by se tu zbláznil definitivně.
Své o tom ví jeden můj kamarád, říkejme mu třeba Vladimír - koneckonců se tak doopravdy jmenuje. Má totiž velice rád ženy. Ony jeho také... a Vladimír z toho mívá mrzutosti. I když si soukromí chrání, jak nejlépe umí.
"Vždycky to praskne. Vždycky," říká mi u piva. Není přitom žádný zajíc a používá řadu triků. Například: "Nikdy nenosím na rande velkou kytku. Může mě zahlédnout některá, se kterou to rande zrovna nemám." Nechává si v květinářství ustřihnout jen poupě. "Je tak romantické... a dá se schovat v dlani." Také prý není blázen, aby vodil své známosti do populárních restaurací.
Není mu to nic platné.
"Nedávno jsem vzal jednu slečnu schválně do zastrčeného nonstopu na periferii. Cítil jsem, že do ní musím ještě chvíli hučet, než ji pozvu na kanape ve své firmě..." vypráví. "Nikdy předtím jsem v té putyce nebyl... No a potkal jsem tam," zasmuší se Vladimír, "tchyni."
Česko je na soukromí příliš malé. A lidé příliš sdílní. Znáte to. Svěříte se nejlepší kamarádce, že tajně milujete toho blonďáka z marketingu. Druhý den to ví celé patro. Nebo povíte kamarádovi o svém tajném fíglu s poupětem v dlani. A on to obratem napíše do novin.
A tak je to vždycky. Proto je lepší počítat s tím, že ať už děláte cokoli, děláte to všem na očích.
Protože Velký bratr v Česku - to jsem já. To jste i vy. To jsme tady tak nějak my všichni.
