Kuřecí řízek není špatná věc, ale má své stinné stránky. Například peří. Chovatelé ale příliš nevědí, co s ním. Jenom ve Spojených státech je údajně zapotřebí zlikvidovat přes milion tun tohoto materiálu ročně.
"Většina končí na skládkách, protože peří nemá využití," řekl Narendra Reddy z univerzity v Nebrasce pro zpravodajský blog časopisu Nature. Spolu s kolegy se to rozhodl změnit a pozůstatky našich řízků změnit ve využitelnou surovinu.
Kam s ním?
Není to první podobný nápad. Řada týmů pracuje na možnostech využití biologických odpadů, často právě při výrobě plastů. Peří vzbuzuje zájem výzkumníků především od konce 90. let. Do té doby pro něj totiž určité využití bylo.
Největší část jeho hmotnosti tvoří bílkovina keratin, kterou lze použít jako krmivo pro hospodářská zvířata (jako část nechvalně známé masokostní moučky). Se vzrůstem obav z nemocí jako je BSE (nemoc šílených krav), které se pravděpodobně šíří zkrmováním zbytků jatečního odpadu dalšími hospodářskými zvířaty, byl tento postup zakázán.
Pokusů o další využití peří bylo mnoho. Například v americkém prostředí se před několika lety objevil nápad přidávat peří do některých plastů. Postup je dokonce v USA chráněn patentem, ale široké použití v praxi se zatím nedočkal.
Nahradí ropu. Ale bez ropy to stejně nejde
Nová práce týmu z univerzity v Nebrasce chce jít o krok dál. Keratin z peří se podle ní může stát nejen přísadou, ale hlavním materiálem při výrobě plastů. Jeho podíl by měl být větší než 50 procent. Rozdíl pro BBC shrnul další vědec z Nebrasky, Yiqi Yang: "Předtím peří sloužilo jako přísada k polyethylenu a polypropylenu, naše práce z něj v podstatě udělala obdobu polyethylenu a polypropylenu."
Úplně bez ropných produktů se ovšem neobejdou ani v Nebrasce. Molekuly původně ropných uhlovodíků se chemicky "roubují" na peří, aby výsledný plast získal žádoucí vlastnosti. Především odolnost proti vodě a vlhkosti. Díky tomuto postupu jsou výsledky poměrně optimistické, tvrdí autoři nápadu ve studii (pouze placený přístup). Laboratorní vzorky mají uspokojivé mechanické vlastnosti a obstojně odolávají vodě.
Díky svému původu se ovšem rozkládají ochotněji než běžné plasty a mohly by tak zmenšit zátěž, kterou odpad tohoto původu představuje. A koneckonců by mohly šetřit i náš estetický cit, který se s odpady v krajině vyrovnává často hůře než sama příroda.
Slepice řidičům
Důležitý by mohl být i úsporný efekt. Kdyby pro výrobu plastů mělo využití všechno peří, které se dnes vyhazuje, uspořilo by to více než dvě miliardy litrů ropy ročně. Závislosti na ropě nás to nezbaví, ale je to více než deset litrů na každého amerického řidiče, poznamenává blog časopisu Nature.
Celosvětově se na výrobu plastů využívá odhadem sedm procent vytěžené ropy, tedy zhruba 250 milionů tun. Všechno peří světa by tedy představovalo podíl nanejvýše několik procent, který by i v tomto teoretickém případě trh zřejmě mohl bez obtíží vstřebat.
Úspěch je ale nejistý. "V laboratoři dokážete s libovolným materiálem téměř cokoliv," upozorňuje pro BBC Renko Akkerman z holandského Střediska pro výzkum termoplastových kompozitů. Skutečné možnosti technologie podle něj prověří výhradně pokus o výrobu ve velkém měřítku. Teprve poté lze říci, zda jsou energetické, finanční či jiné nároky takové, aby se dalo uvažovat o reálném využití.
