Česká veřejnost se osmnáctého května 1891 dočkala dvou významných událostí. Na Václavském náměstí v Praze byla zpřístupněna nová budova Národního muzea a zároveň v jeho Pantheonu zahájila činnost Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1918 Česká akademie věd a umění). Současná Akademie věd ČR se považuje za její ideovou nástupkyni.
Vznik České akademie byl schválen českým zemským sněmem 9. října 1888 a po dlouhých jednáních její činnost povolil i tehdejší císař František Josef. Panovník svůj souhlas potvrdil později i v česky psané zakládací listině z pátého prosince 1892.
Osobností, která stála v pozadí při jejím založení, byl architekt a stavitel Josef Hlávka. Budoucí Akademii věnoval nemalé finanční a hmotné prostředky a stal se také jejím prvním prezidentem.
Akademie sdružovala nejvýznamnější české představitele přírodních i společenských věd a humanitních i uměleckých oborů. Společně s Královskou českou společností nauk, která existovala už od sklonku 18. století, a s dalšími nově založenými vědeckými společnostmi představovala v období první Československé republiky nejvyšší vědeckou autoritu.
Ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a ostatními tehdejšími vysokými školami vytvářela v československé akademické obci velmi inspirativní atmosféru. Za druhé světové války utlumila svou činnost. Po jejím skončení bylo její působení ochromeno četnými diskusemi o nové organizaci československé vědy.
V roce 1952 byla společně s Královskou českou společností nauk a dalšími neuniverzitními vědeckými institucemi nahrazena nově založenou Československou akademií věd, vytvořenou nepochybně po sovětském vzoru.
Organizace soustřeďovala imponující vědecký potenciál, zároveň však její činnost byla podrobena silnému ideologickému tlaku a administrativně direktivnímu řízení. Akademie se začala po listopadu 1989 postupně zeštíhlovat a v blízké budoucnosti jí nepochybně ještě čekají další změny i kvůli sporům o financování.
