Designér Steven Heller dostal zřejmě cennou lekci v myšlenkovém marketingu. Ve svém článku pro PrintMag.com (jeho krátký text si můžete prohlédnout zde) upozornil na podobnost mezi půdorysem dopravního letadla a staré otrokářské lodi, která trénovanému oku návrháře neunikne. Porovnejte sami (půdorys otrokářské lodi je v záhlaví článku):
Rozsazení cestujících v letadlech Airbus 330 a 340 společnosti AirAsia X
I když si Heller uvědomoval kontroverzi kolem svého nápadu, nevyhnul se nešťastnému a nesmyslnému přirovnání svých zážitků s leteckou dopravou s časy otrokářských lodí. Není divu, že u mnoha internetových čtenářů vzbudil jeho článek rozhořčení.
Na zajímavosti srovnání ale nešťastný styl prezentace nic nemění. Podobnost obou řešení je na pohled zjevná. A není ani náhodná, ani ostudná. Otrokáři řešili podobné problémy jako konstruktéři letadel a používali stejný nástroj: mozek.
Eukleides v nás
Mozek si se základními geometrickými problémy poradí podobně, ať je jeho majitel přesvědčený o podřadnosti jiných etnik nebo ne. Do jaké míry máme "základy geometrie" pevně zakódovány přímo v mozku, ukázal nedávno shodou okolností i serióznější článek, než byl ten Hellerův.
V uznávaném časopise PNAS se v květnu objevila vědecká práce, která zkoumala vztah civilizací zcela "nezkažených" obyvatel Amazonie k tak abstraktním disciplínám, jako jsou sférická a planární geometrie. V nich jde o zobrazování ideálních obrazců v rovině i na povrchu koule. (Výtah z práce je dostupný zde, plná verze je placená).
Autoři předložili amazonským Indiánům a také skupině obyvatel západního světa geometrické problémy, které bychom mohli označit jako eukleidovské. Lidé, kteří o řeckém geometrovi nikdy neslyšeli a vlastní geometrický systém si nevyvinuli, měli například odhadnout, zda jsou vnitřní úhly trojúhelníku vždy stejné, a jaký by mohl být jejich součet. Věnovali se i rovnoběžkám, tečnám a dalším základním geometrickým pojmům.
Jak se ukázalo, mezi obyvateli vyspělých zemí a pralesa nebyl příliš veliký rozdíl. Na otázky o rovinné geometrii odpovídali ve více než 90 procentech případů přesně, ať už se jim dostalo školského vzdělání nebo ne. U méně intuitivní geometrie na kouli byla úspěšnost správných odpovědí kolem 70 procent.
Testy šly podstatně hůře jen jediné skupině: americkým dětem ve věku do šesti let. Nesouviselo to s jejich původem, ale evidentně s věkem. Možná, že i pro pochopení tak abstraktní disciplíny, jako je geometrie, potřebujeme praktické zkušenosti. Nebo nám příslušné okruhy v mozku dozrávají až později. Obě domněnky jsou podle autorů stejně pravděpodobné.
I když sčítání úhlu v trojúhelníku je poněkud odlišná disciplína od rozesazování cestujících (ať dobrovolných nebo ne), dobře vysvětluje, proč v některých ohledech různé doby a lidé volí podobná řešení. V mnoha ohledech jsme si (mimo jiné) i s padouchy z dávných dějin podobnější, než bychom rádi věřili.
