Asi byste to do nich neřekli, ale roztomilí domácí mazlíčkové mohou zabíjet. Upozorňuje na to informační kampaň americké armády, která s přímočarostí tradiční vojenské propagandy varuje před nečekaným nebezpečím: vzteklinou.
Osvěta by měla zabránit opakování případu Kevina Shumakera, který zemřel letos po kousnutí psem v Afghánistánu. O osm měsíců později od úrazu, už v USA, podlehl náporu viru, který se při banálním zranění dostal do jeho těla.
Případ vzbudil o to větší pozornost, že Shumaker nebyl plně očkován, byť měl být. Vakcinace se provádí šesti injekcemi, Shumaker dostal pouze tři. Další šarže vakcín byla prošlá, a tak se očkování v jeho jednotce odložilo.
Vedení armády po události ještě vystupňovalo svůj boj se vzteklinou. Snaží se zlepšit situaci v očkování vojáků (v USA je vakcína nepovinná) a navíc působit i osvětově. Častou příčinou je totiž kontakt se zvířaty, které si vojáci na misi obstarávají.
Proti domorodým koťatům, štěňatům a dalším domácím mazlíčkům armáda vytáhla těžké kalibry. Štěně na jednom plakátu na vojákova sentimentální slova "Ty jsi roztomilý" nekompromisně odpovídá "Ale můžu mít vzteklinu!". Další plakát říká: "I koťata mohou zabíjet."
Armáda při spuštění kampaně neoznámila, jestli jde o nadsázku, ale při pohledu na plakát se to dá předpokládat. Podobné vnímání sice vyžaduje notnou dávku černého humoru, ale mezi mladými muži, kteří tvoří většinu ozbrojených sil (a také nejvíce riskují a nejspíše si vezmou mazlíčky), by se mohlo najít dost jeho vyznavačů.
Naštěstí to není náš problém
Virus vztekliny zabije ročně na celém světe podle odhadů 55 tisíc lidí. Protože se přenáší téměř výhradně slinami, ve většině případů jde o kousnutí nakaženým (divokým či domácím) zvířetem.
Neléčená vzteklina je prakticky jistý rozsudek smrti. Virus se dostane z rány do centrální nervové soustavy a u postiženého se během několika týdnů (až měsíců jako u Shumakera) objeví příznaky: někdy včetně poruch osobnosti, jako je nedostatek strachu.
Smrt nastává v kómatu po ochrnutí všech svalů v těle. Případy, kdy by nakažený přežil projevující se vzteklinu bez očkování, se omezují na několik málo výjimek v celé historii medicíny.
Ve vyspělém světe se nemoc podařilo téměř úplně vymýtit. V celé Evropské unii se počet výskytů u člověka omezuje v posledních letech na několik případů za rok. Často navíc přivezených z jiných částí světa.
V našich zemích představovala vzteklina vážné riziko ještě v 80. letech. V roce 1984 u nás bylo zaznamenáno celkem 2 232 případů nakažených zvířat. Ovšem hlavně proto, že psi se povinně očkovali už od roku 1953, nedošlo k žádnému přenosu nemoci na člověka.
Od roku 1989 se začala provádět plošná imunizace divokých lišek pomocí návnady s ampulkou vakcíny uvnitř. Počet případů se rychle snižoval. V roce 2004 byla Česká republika označena za zemi bez výskytu vztekliny a to trvá dodnes. V loňském roce u nás byla poprvé plošná imunizace lišek zastavena. A i když veterináři provedli přes pět tisíc vyšetření zvířat na vzteklinu, ani jeden výsledek nebyl pozitivní.
