Na kníru Josefa Vissarionoviče Stalina se rozblikala světelná mřížka, krátkou chvíli na něm spočinula, obsáhla celou jeho postavu a pak se postupně přesunula k rolnici, dělníkovi, aby zabrala i zbytek proletariátu, v šiku stojícího za svým vůdcem. Celé to zabralo jenom několik desítek sekund a bylo hotovo. Model známého pomníku, který kdysi hyzdil Letnou a do dnešního dne se naštěstí zachoval jen v malé kopii v expozici Národní galerie ve Veletržním paláci, se přesunul ve všech třech rozměrech do počítače.
"Sken je hotový," zahlásil technik Jaroslav Pěček a odložil kameru, kterou držel v ruce. Trochu připomíná skener, jaký se používá u pokladen supermarketů, jen je několikanásobně větší. Váží asi jeden a půl kilogramu.
Stejně jako čtečky v rukou pokladních také vysílá viditelnou světelnou mřížku. "V horní části je pak infračervená kamera, která dopočítává povrch podle zakřivení tohoto rastru," říká Petr Kellner ze společnosti ABBAS, která skenování pomníku zajistila. Tedy kamera podle deformace určí tvar povrchu, na který se mřížka promítá.
Princip se nazývá skenování pomocí strukturovaného světla a stejnou technologii používá také například konzole Microsoft Kinect. Tento konkrétní skener od firmy Artecu vznikl jako druhotný produkt v rámci snahy o vytvoření systému na rozeznávání obličejů.
Technologie je vhodná k rychlému vytváření trojrozměrných obrazů. Skener Stalinova pomníku je hotový zhruba za minutu a půl, zpracování výsledku počítačem trvá necelých pět. Výsledný model pak může sloužit celá desetiletí, protože zůstane v majetku Národní galerie. (Tedy pokud se nepřihlásí dědici autora pomníku Otakara Švece, které se zatím nepodařilo dohledat.) V nejbližší době poslouží počítačový model studentům architektury. Ti si jím pomohou v rámci projektu na vytvoření modelu historické podoby Letné.
Jak to funguje?
Jednoduchá tvorba trojrozměrných počítačových modelů dnes nachází celou řadu využití. Asi každého napadne, že můžou sloužit třeba k vytváření virtuálních rekvizit pro zábavní průmysl, třeba hry nebo filmy. Tato technologie se používala třeba při natáčení filmových adaptací Harryho Pottera nebo Letopisů Narnie.
JVS nad VltavouPráce na pomníku J. V. Stalina začala ale až v únoru 1952, dokončen byl 1. května roku 1955 pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“. Sochařem byl Otakar Švec, který však před odhalením díla spáchal sebevraždu, architektem Jiří Štursa. Pomník ze žlutobílých opracovaných pískovcových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Stalin ani Gottwald se odhalení pomníku již nedožili. Po Chruščovově kritice Stalinova kultu osobnosti padlo rozhodnutí pomník zlikvidovat. K demolici došlo v listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice (později nazvaná Radio 1). Na podstavci, který je ve špatném technickém stavu, dnes stojí pohyblivý metronom sochaře Vratislava Nováka z roku 1991. |
Ale přenos modelu do skutečného světa také není složitý. Protože počítače jsou připojeny prakticky k čemukoliv, lze získaný soubor s 3D souřadnicemi předat například obráběcímu stroji a můžete mít během chvíle kopii předmětu. Což je pro designéry starost navíc, ale technologie pro kopírování (od skenování po pružnou výrobu) tu jednoduše je a zřejmě nikam nezmizí.
Ale abychom se drželi legálně méně kontroverzních aplikací, dnes 3D skenery zjednodušují také například finální úpravu na míru řešených kusů. Třeba při výrobě protetických náhrad, které musí být vyrobeny naprosto přesně. Navíc technologie je poměrně levná, takže ji mohou používat nejen specializované provozy, ale nachází uplatnění už i na středních odborných školách, říká Jaroslav Pěček. A o její využití se zajímají i archeologové, kterým by mohlo poskytnout dokonalý obraz kontextu nálezu.
Skenery využívající strukturovaného světla mají i svá omezení, například si v podstatě neporadí s předměty, jejich materiály světlo propouští nebo lámou. Také nemůžou vytvářet obrazy opravdu malých předmětů o velikosti vlnové délce použitého světla, ale to pro většinu použití nehraje roli.
Návrat z minulosti?
Skenery nejsou nová technologie. V grafických studiích se objevovaly už na konci 80. let. Časem ale zaznamenaly trochu ústup ze slávy. V současnosti by se to možná mohlo trochu změnit. Příčin je patrně několik: za prvé, jak jsme již zmiňovali, postupy pro převod těchto modelů do skutečného světa jsou dnes bohatší. V módě jsou trojrozměrné tiskárny, ale pružnější jsou i jiné a rozšířenější výrobní technologie.
Výhodou je i to, že počítače jsou dnes jinde než před 30 lety. Ke zpracování bohatě stačí dobrý notebook (tak zhruba stroj s procesory i5 nebo i7 a nejméně 4GB paměti), nejlépe s dobrou grafickou kartou. (Samozřejmě, v případě určitých skenerů můžou být požadavky specifičtější: například skenery od Artecu vyžadují grafiku od firmy nVidia.) Slabší stroj znamená zpomalení, které může méně trpělivé povahy dohánět k šílenství, ale neznamená to, že by v ojedinělých případech nešly vůbec použít.
Pravda, 3D grafika nebude nikdy pro každého, ale technicky jsou stále dostupnější a bariéry bránící jejich běžnému použití padaly v posledních letech jedna za druhou. Jestli vás napadá jejich chytré využití, možná je vhodná chvíle na tenhle vlak naskočit. V příštích letech bude nejspíše jenom zrychlovat.
