Veterán komiksů Batman by díky svému plášti a přiléhavému oblečku sice skutečně mohl létat, nicméně při přistání by zřejmě zemřel. K takovému závěru dospěli studenti fyziky z univerzity v britském Leicesteru.
Mladí fyzikové ve vědecké práci nazvané Trajektorie padajícího Batmana vypočítali, že pokud by netopýří muž skočil z budovy vysoké 150 metrů, doplachtil by do vzdálenosti zhruba 350 metrů. Nicméně při přistání by měl rychlost zhruba 80 kilometrů za hodinu. Zdravotní následky by byly určité vážné a smrt pravděpodobná. Doporučení v článku je jednoduché: "Plachtění na batmanském plášti není bezpečný způsob přepravy, pokud není použito ve spojení se zařízením, které dokáže rychle snížit rychlost letu, například padákem."
Na pohled je na práci překvapivé snad jen to, že by plášť mohl někoho donést na takovou vzdálenost. Ale to je dáno tím, že studenti ho ve své práci považovali za "tuhý" (inu, komiksové technologie). Stále platí varování, které si v USA můžete přečíst na zapůjčovaných batmanských kostýmech: "Pozor! Plášť neumožňuje uživateli létat."
Poučení první
I když tedy práce neotřásla našimi představami o světě, troufneme si odhadovat, že pro studenty bylo přínosné minimálně ve dvou ohledech. Za prvé v tom, že se při něm naučili něco o svém oboru.
Ne, že by otázka plachtícího superhrdiny byla fyzikálně složitá. Jde spíše o to, že byla otištěna v časopise leicesterské univerzity nazvané Physics Special Topics. Ten se řídí všemi základními pravidly velkých vědeckých časopisů, kde články prochází tzv. oponentním řízením (často se i v češtině používá výraz "peer-review").
V praxi to znamená, že práce zaslané do vědeckého časopisu čtou, hodnotí a komentují nejen redaktoři, ale také především anonymní kolegové z oboru. Ti v nich mají najít všechny mouchy a připomínkovat je. Autoři buď musí svůj přístup obhájit, nebo připomínky zapracovat, případně se s publikací rozloučit. Kolečko se může několikrát opakovat.
Physics Special Topics fungují stejně, jen funkci autorů i hodnotitelů si vyzkouší sami studenti. (Jen v jednom ohledu je to časopis poněkud zvláštní; většina témat je vysloveně nevážných.) Pokud chtějí studenti zůstat v oboru, zkušenost se jim bude hodit.
Poučení druhé
To druhé poučení je o době a médiích, a je už méně lichotivé. Říká zhruba, že dnes můžete v novinách prorazit s čímkoliv. Zpráva o studentské práci totiž doslova oblétla svět (klíčové bylo zřejmě otištění v britském Telegraphu). Nevadilo ani to, že "studie" je z loňského listopadu, univerzita ji pouze recyklovala v tiskové zprávě v souvislosti s blížící se premiérou nové filmové verze Batmana. Takže stačí dobré načasování a hit je na světě.
Máme se na co těšit: ve stejném čísle leicesterského časopisu se skrývá ještě spousta potenciálního materiálu, který čeká jen ma správnou chvíli. Například k příležitosti uvedení případného pokračování katastrofického filmu Armageddon může tiskové oddělení univerzity oprášit hned dvě dílka: "Mohl by Bruce Willis zachránit svět?" a "Mohl by Bruce Willis předvídat konec světa?"
V té první autoři řeší otázku, zda by atomová bomba skutečně dokázala rozetnout ve dví velkou planetku (která hrozí dopadnout na Zemi pro ty, kdo film neviděli). Odpovědí je přesvědčivé ne, atomové bomby jsou na něco takového zoufale slabé.
V druhém případě se studenti ptali, zda by si této planetky mohl na vzdálenost uvedenou ve filmu povšimnout Hubbleův vesmírný teleskop. A skutečně ano, dokonce by ji mohl odhalit na vzdálenost podstatně vyšší (cca ve stovkách miliard kilometrů, což je tisíckrát více než vzdálenost mezi Zemí a Sluncem). Ale vzhledem k tomu, že Hubbleův teleskop po asteroidech nepátrá, a do jeho zorného pole spadá jen velmi malá část oblohy (asi 0,02 procenta), něco takového je velmi nepravděpodobné.
Konfigurace zvažovaná v práci "Pohřben zaživa" s rozměry uvažované rakve. Subjekt se zdá být vzniklou situací spíše stresovaný.
Další potenciálním hitem je článek "Pohřben zaživa". Může se hodit kdykoliv, scén pohřbení živých osob zná film i literatura bezpočet. Podle studentů by ovšem měly mít trvání zhruba od tři čtvrtě hodiny do 11 hodin. Tolik trvá průměrné osobě, než vypotřebuje kyslík v průměrné rakvi (rozměry viz. obrázek). Záleží jen na tom, jak moc se oběť rozčiluje a na jejím metabolismu.
Abychom nekončili tak pohřebně, máme pro vás jedno veselejší doporučení. Filmové fyzikální nesmysly nezaujaly jenom britské studenty, ale samozřejmě i ty české. Jedním příkladem je práce Ondřeje Lukáče z gymnázia v Liberci. Pustil se v ní do celé řady slavných i méně slavných filmových scén a na většině z nich nenechal (fyzikální) nit suchou. Kopii si můžete prohlédnout zde (děkujeme za odkaz našim fanouškům na Facebooku Technetu).
