Ve věku 93 let zemřel 26. července zakladatel českého jaderného výzkumu, profesor Čestmír Šimáně. O skonu rodáka z Opavy, kterého zájem o využití jaderné energie zavedl během života do Francie, Rakouska a Sovětského svazu, informovala na svém webu Akademie věd.
"Byl to renesanční člověk, poslední z generace otců zakladatelů jaderného výzkumu u nás," řekla ČTK předsedkyně Státního ústavu jaderné bezpečnosti Dana Drábová.
Na profesora, který do poslední chvíle pracoval na urychlovači částic na pražském Vítkově a věnoval se i studentům, vzpomíná Drábová jako na člověka s velmi širokým záběrem, se kterým bylo vždy úžasné mluvit, například i o kultuře.
Zabýval se především experimentální jadernou fyzikou, konstrukcí a využitím urychlovačů, konstrukcí detektorů záření a technikou jaderných reaktorů.
"Ještě nedávno dokázal vést devadesátiminutové přednášky," uvedla Drábová s tím, že až smrtí odešel z plně aktivního života. Profesor Šimáně vedle své badatelské práce publikoval řadu odborných článků a knih. Byl též členem mnoha československých delegací na mezinárodních konferencích o mírovém využití jaderné energie v letech 1955-1961. Po zřízení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ČR pracoval jako člen jeho poradního sboru.
Absolvoval Vysokou školu technickou v Brně, věnoval se studiu elektroniky a jaderné fyziky. V letech 1947 - 1949 absolvoval studijní pobyt v Paříži u profesora Frédérika Joliota-Curie.
V roce 1948 nastoupil jako první zaměstnanec Ústavu pro atomovou fyziku a vybudoval Laboratoř jaderné fyziky v Hostivaři, která byla vybavena elektrostatickým urychlovačem protonů a deuteronů.
Byl ředitelem Fyzikálního ústavu ČSAV, od roku 1955 prvním ředitelem nově založeného Ústavu jaderné fyziky v Řeži. Od roku 1961 vedl divizi Mezinárodní atomové agentury ve Vídni.
Po návratu domů nastoupil jako vedoucí Katedry jaderných reaktorů Fakulty technické a jaderné ČVUT v Praze. Na této fakultě byl posléze v roce 1967 jmenován děkanem a tuto funkci vykonával až do roku 1972.
V roce 1973 byl zvolen místoředitelem Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy a na této pozici působil až do roku 1977. Až do své smrti byl vědeckým pracovníkem Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR v Řeži.
