Ano, geneticky modifikované potraviny jsou jed! zaútočila v září na čtenáře titulní stránka časopisu Le nouvel Observateur. Zpráva se opírala o studii francouzského toxikologa Gillese-Erica Séraliniho (dostupná zde po zaplacení).
Její výsledky jsou na pohled alarmující: pojídání geneticky modifikované kukuřice zvýšilo úmrtnost laboratorních zvířat během dvou let na dvakrát až třikrát vyšší úroveň než ve skupině na běžné stravě. Přibylo hlavně nádorových onemocnění.
Co jedli?
Dotyčná GM kukuřice (typ NK603) je upravena tak, aby na ni nepůsobila skupina látek proti plevelům, založených na sloučenině glykofosfátu. Tyto herbicidy jsou relativně šetrné, a proto oblíbené. Upravenou kukuřici, sóju či cukrovou řepu lze jimi stříkat bez obav, ale plevelné rostliny na poli zajdou.
Nemůže však změna vlastností rostliny změnit i její vliv na naše zdraví? To nejde předem vyloučit a zaslouží si to pozornost. Problémy ovšem neodhalil žádný ze 130 kontrolních projektů, které v posledních 25 letech provedlo v zemích Evropské unie více než 500 nezávislých výzkumných týmů. Podle nich geneticky modifikované plodiny neškodí ani neprospívají. S tímto závěrem se shodují i orgány potravinového dohledu jak v USA, tak v Evropské unii.
Hodně jiný pohled
 Snímky laboratorních zvířat z pokusu Séraliniho skupiny. Někteří vědci kritizovali i obrazový doprovod studie. Zvířata na drastických snímcích podle nich měla být utracena už předtím, než tumory dosáhly této velikosti. A vadilo jim také to, že se v práci objevily jen fotografie zvířat krmených geneticky upravenými plodinami, s obsahem herbidicidu Roundup nebo obojím. Snímky zvířat ze skupiny na běžné stravě chybí. |
Jiného názoru je vedoucí týmu za novou prací Gilles-Eric Séralini. Domnívá se, že dosavadní studie jsou negativní i proto, že nebyly dost důkladné a nesledovaly pokusná zvířata celý život. Chtěl to napravit podrobnou studií trvající po většinu života laboratorních potkanů, celkem dva roky.
Otázkou je, zda se to povedlo. Po zveřejnění se na jeho práci snesla vlna výtek. Podle kritiků je na tak závažné závěry počet potkanů v jednotlivých skupinách ve studii malý. Autoři také použili kmen zvířat, který má v genech sklony k rakovině, zvláště pokud má neomezený přístup k potravě. Práce přitom neuvádí, jak to s jejich stravováním bylo.
Závěry také nelze přepočítat jinými statistickými metodami, protože vědci nezveřejnili "surová", neupravovaná data měření. U takto kontroverzní studie by jistě bylo lepší zveřejnit všechny podklady, aby si je mohl kdokoliv projít. Séralini to odmítl. Pro časopis Nature poté řekl, že údaje zveřejní až ve chvíli, kdy dojde ke zveřejnění "surových dat" z procesu schvalování modifikované kukuřice v EU, která jsou zatím neveřejná. (Výtek však bylo mnohem více, většina jich je shrnuta na stránkách britského Science Media Center.)
Ke kritice se připojil i Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který minulý týden ve svém prvním stanovisku konstatoval, že studie není dostatečně kvalitní, aby její závěry mohly být vůbec brány v úvahu při hodnocení možných rizik geneticky modifikovaných plodin. Stejně negativní byl i závěr německých odborníků z tamního potravinového dozoru.
Znovu do stejné řeky?
Vědecká debata bude jistě pokračovat. Už v tuto chvíli však můžeme říci, že se opakuje známá situace. Roku 2007 překvapil Séralini studií, podle které má mít geneticky modifikovaná kukuřice negativní dopad na játra a ledviny. Šlo o jiný typ, kukuřici vybavenou genem na výrobu tzv. Bt-toxinu, látky smrtelně nebezpečné pro významného škůdce kukuřice, housenky zavíječe.
Práce byla také široce medializována a zároveň kritizována odborníky. Evropský úřad pro kvalitu potravin nakonec její závěry označil za neprůkazné (shrnutí třeba v tomto dokumentu). Zveřejnění studie nakonec mělo největší vliv mimo vědu, konkrétně při ovlivňování postoje k této technologii v evropských zemích.
I v tomto případě se zdá, že autoři studie rozhodně nezanedbávají informování veřejnosti. Současně se zveřejněním studie připravil Séralini knihu s titulem Všichni jsme pokusní králíci! (Tous cobayes!) a dokumentární film o studii. A výsledky jsou vidět. Rusko studii uvedlo jako důvod pro dočasný zákaz dovozu kukuřice NK603, která je přitom součástí mezinárodně obchodovaných krmných směsí. Francouzská vláda zase sdělila, že dovoz této odrůdy hodlá znemožnit, pokud se výsledky potvrdí.
Ověření pohledem z okna
Gilles-Eric Séralini
Něco takového by však bylo asi velkým překvapením (i když by pak jistě úvahy o protiopatřeních byly na místě). Bezpečnost geneticky modifikovaných potravin totiž nemáme oveřenou pouze z laboratoří.
Geneticky modifikovaná kukuřice, sója, brambory, cukrová řepa či řepka se pěstují po celém světě na ploše kolem 160 milionů hektarů (pro srovnání: rozloha zemědělské půdy v Česku je něco přes čtyři miliony hektarů). Jsou součástí potravního řetězce ve všech vyspělých zemích, ať už je tam jejich pěstování povoleno nebo ne. I Evropa je závislá na dovozu krmiv ze zemí, jako jsou USA nebo Argentina.
Nárůst výskytu rakoviny nebo problémů s játry a ledvinami, které naznačovala Séraliniho předchozí studie, nepozorujeme. U lidí by se asi zatím nemusely projevit, žijeme totiž dlouho. Ale hospodářská zvířata žijí podstatně kratší dobu. Stejně jako miliony laboratorních zvířat v tisícovkách různých laboratoří po celém světě. Laboratorní zvířata jsou pod neustálým dohledem a jejich zdravotní stav se pečlivě sleduje. Kdyby tedy geneticky modifikované plodiny měly skutečně tak zásadní vliv na zdraví, všiml by nejspíš už i někdo jiný než Gilles-Eric Séralini.
Oprava: Předchozí verze článku citovala kritiku studie, že zvířat nekrmených modifikovanou kukuřicí bylo méně než v ostatních skupinách zvířat krmených potravou s GM plodinami či herbicidem Round-up (či kombinací obého). To však podle textu není pravda, počet zvířat ve všech deseti skupinách (jedné kontrolní, devíti experimentálních) byl stejný. Za omyl se omlouváme.
