Jeden z nejznámějších kosmonautů světa Alexej Leonov znovu otevřel "třináctou komnatu", skrývající tajemství smrti Jurije Gagarina 27. března v roce 1968 při letecké katastrofě. Je o něm známo, že od tragédie se neúnavně snaží odhalit skutečnou příčinu, nikoli tu, kterou vypracovala v roce 1968 vyšetřovací komise, a která byla v dalších letech několikrát upravována.
"Rodina mého kamaráda Jurije má právo znát pravdu," řekl Leonov v rozhovoru pro ruskou televizi RT (Rossia Today). Podle jeho slov "dostal souhlas zveřejnit, co bylo až dosud zamlčováno".
Leonov prohlásil, že jeho podezření se potvrdilo. Třebaže s obrovským zpožděním, ale potvrdilo. Dostal také souhlas, aby veřejně oznámil pravdu o skutečné příčině dávné katastrofy. Jediné, k čemu nedostal souhlas, je jméno pilota. Řekl: "Je to bývalý výtečný zkušební pilot. Dnes je mu osmdesát a je velmi nemocný. Proč zveřejňovat jeho jméno? Čemu by to pomohlo?"
Alexej Leonov při rozhovoru pro RT v pátek 14. června 2013
Příliš mnoho příčin katastrofy
Po tragédii se kromě zprávy vyšetřovací komise objevily nejrůznější spekulace. Poměrně nedávno se mluvilo o tom, že posádce se dehermetizovala kabina, dříve byla za viníka neštěstí považována srážka s meteorologickou balonovou sondou. Často se také poukazovalo na to, že v oblasti, kde let Gagarina a jeho instruktora Serjogina v letounu MiG-15 UTI probíhal, panovalo špatné počasí, viditelnost byla nízká, spodní vrstva mraků byla ve výšce 450 metrů a nikoliv v 1 000 metrech, jak pilotům před vzletem řekli, a že posádka měla chybně nastavený výškoměr.
Podzvukový letoun MiG-15 UTI se před pádem pohyboval mezi dvěma vrstvami oblačnosti v pásmu, kdy nebylo vidět linii horizontu, a pokud ano, pak nejasně a nepravidelně.
Prokázalo se, že prudký manévr, zejména při větších úhlech střemhlavého letu, může v letounu MiG-15 UTI způsobit značné odchylky v údajích umělého horizontu AGI-1. Pak by však oba piloti při letu v mracích nemohli přesně určit svou polohu podle přístrojů, a to mohlo mít zásadní vliv na tragický vývoj dalších událostí. Všechny verze totiž mluvily o prudkém manévru, který posádka z nějakého důvodu provedla, a při nadkritickém úhlu náběhu došlo k pádu jejich letadla po křídle. Po vylétnutí, či spíše "vypadnutí" ze spodní vrstvy mraků už posádka neměla čas se zorientovat.
Zkoumání prokázalo, že MiG-15 UTI narazil na zem spodní částí trupu, což napovídalo, že oba piloti byli do posledního okamžiku přesvědčeni, že se jim pád podaří vybrat.
Stíhačka MiG-15 UTI. V takovém stroji se vydal Gagarin na svůj poslední let.
Vodku popili?
Jedna z rozporuplných postav 60. a 70. let v tehdejším SSSR, spolupracovník zahraničních redakcí a podle pamětníků aktivní spolupracovník KGB, se krátce po katastrofě nechal slyšet, že z důvěryhodného pramene získal zprávu, že oba muži z havarované stíhačky byli opilí. Za pomluvou prý můžeme vystopovat spíše tehdejšího velitele výcvikového střediska sovětských kosmonautů generála Kuzněcova, který nenáviděl leteckého instruktora kosmonautů Vladimíra Serjogina a při každé vhodné příležitosti ho pomlouval a stejně záporný vztah měl ke Gagarinovi.
První kosmonaut mu dával najevo, že ho považuje za nafoukaného hlupáka, což byla podle pamětníků pravda. A jak známo, u samolibých nafoukanců a slabochů vyvolává vyslovená pravda touhu po zákeřné pomstě.
Jeho svědectví se nehodilo
Alexej Leonov onoho pošmourného dopoledne 27. března 1968 zajišťoval výsadkářskou přípravu na letišti v Kiržači, vzdáleném asi 13 km od Čkalovsko-Gromovského letiště. Létal tehdy s vrtulníkem. Byla to součást nácviku přistání na Měsíci. Leonov totiž patřil mezi nejvážnější kandidáty tohoto projektu, který se chystal nejen v USA, ale v přísném utajení také v tehdejším SSSR, kde se nechtěli vzdát šance na získání dalšího historického prvenství.
První skupina výsadkářů nad Kiržačem seskočila, ale počasí se značně zhoršilo, takže další výcvik byl ukončen a skupina se vrátila na letiště. Krátce po přistání Alexej Leonov zaslechl dva podivné zvuky: jakousi explozi a vzápětí ránu, která provází tlakovou vlnu, když proudový letoun překonává bariéru zvuku. Rozdíl mezi nimi byl přibližně jedna až dvě sekundy. Vyšetřovatelé však Leonovovu výpověď úmyslně zkreslili a zapsali 15 až 20 sekund.
Z Kiržače se Alexej Leonov přesunul ve vrtulníku na Čkalovsko-Gromovské letiště u Hvězdného městečka. Veliteli směny ve středisku letové kontroly řekl: "Slyšel jsem explozi a ránu vyvolanou rázovou vlnou. Asi vám to připadá podivné."
Avšak ránu slyšeli i kosmonauti Valerij Bykovskij a Pavel Popovič, kteří byli rovněž v Kiržači. Slyšela ji posádka vrtulníku a také dva obyvatelé z městečka Gus-Chrustalnyj, kteří mezi 10. až 11. hodinou dopoledne jeli autem do Kiržače.
Podle zápisu Nikolaje Kamanina v jeho osobním deníku ze dne 15. 4. 1968 tito dva svědci dokonce tvrdili, že "viděli plameny a dým na padajícím letadle".
Když těmto svědkům ukázali identifikační kresby různých typů letadel, shodně a nezávisle na sobě prý ukázali na nadzvukový letoun Suchoj Su-15 (dříve se uváděl také typ Su-11).
Suchoj Su-15. Letoun, který možná svým průletem způsobil pád stíhačky s Gagarinem.
Lhali kvůli vysokým důstojníkům
Úřední zpráva vyšetřovací komise kategoricky popřela možnost, že by se v cvičné oblasti v blízkosti Gagarinovy a Serjoginovy stíhačky MiG-15 UTI pohybovalo jakékoli další letadlo. Proti slovům Alexeje Leonova vystupovali i renomovaní letci, kterým bylo uloženo, aby jeho tvrzení zpochybnili. Znalci poměrů v sovětském vojenském letectvu a nepořádků v řízení letového provozu k tomu později poznamenali, že v moskevské letové oblasti bývala bezpečnost letového provozu často hrubě porušována.
Odpovědným vysoce postaveným důstojníkům by však oficiální potvrzení tohoto stavu, dané navíc do souvislosti s Gagarinovou smrtí, mohlo způsobit velké nepříjemnosti. Proto byla vyšetřovací komisí varianta příčiny katastrofy v důsledku letecké nekázně a zmatků při řízení letového provozu rázně odmítnuta. Pamětníci později s pokrčením ramen konstatovali, že k tomu došlo v sobeckém zájmu maršálů a generálů o zachování jejich prestižních funkcí a politického i společenského postavení.
Upravený přehled letů
Komise konstatovala, že v zóně označené číslem 20 se kromě Gagarinova a Serjoginova letounu (let 625) pohybovaly ve formaci také dvě stíhačky MiG-21 s pilotem Ustěnkem (let 631) a s pilotem Jesikovem (let 632). Jejich trasu z jihozápadu na severovýchod ve směru na Kiržač však MiG-15 UTI s Gagarinem a Serjoginem dvakrát přeťal protáhlým obloukem až o hodně později. V té době už obě nadzvukové stíhačky byly asi 23 km daleko a o 800 m výš.
Podezřelejším mohl proto být další dvoumístný letoun MiG-15 UTI (let 614) s pilotem Andrejevem. Posádka Gagarin - Serjogin se dostala za tento letoun do vzdálenosti kolem 1 500 m. Takže opět poměrně daleko.
Jak jsme si už připomněli, o možnosti, že by se Gagarinův MiG-15 UTI (let 625) mohl dostat do vzdušného víru, který prolétávající letadla po sobě zanechávají, se oficiálně nemluvilo. Nejen proto, aby nevyšlo najevo, že v moskevské letové oblasti panoval nepořádek, ale jak se nyní ukázalo, hlavně z důvodu zatajení letu stíhačky Suchoj Su-15, na který nyní ukázal Leonov.
Podle vzpomínky Vjačeslava Bykovského, který pracoval jako vojenský kontrolor letového provozu na letišti Čkalovskoje, se na stínítku radaru v kritickou dobu objevilo letadlo, jehož let měl být později z výkazů vymazán. Přiblížilo se od východu a jeho signál byl na radaru registrován ještě v 10:43, tedy 12 minut poté, kdy se už podle všech zjištění MiG-15 UTI s Gagarinem a Serjoginem zřítil. Pak se ovšem i tento světelný bod ztratil. Z dochovaného nákresu, který je jediným svědectvím o pohybu letadel v inkriminovanou dobu v okolí Kiržače, je však vše nejasné.
V den havárie v letovém středisku na letišti ve Čkalovském jako z udělání nefungovaly fotoaparáty snímkující v pravidelných intervalech situaci na stínítkách radarů, takže pohyb sledovaných letounů překreslovala obsluha na průhledný kopírovací papír. Všechny zákresy se ovšem nedochovaly.
Tehdejší sovětské vojenské radiolokátory nebyly přesné. Nedokázaly totiž podávat současně informaci o poloze i o výšce sledovaného letounu. Jestliže tedy letoun změnil výšku, často jeho identifikační bod na stínítku zmizel až na dobu 10 sekund, a pokud byl letoun od místa postavení radiolokátoru vzdálen více než 40 km, světelný bod se dokonce zcela ztrácel.
Jak to tehdy bylo?
Vjačeslav Bykovskij vzpomínal, že někteří jeho kolegové před vyšetřující komisí vypověděli, že ve stejnou dobu se na stejném kritickém místě nacházela nejméně dvě letadla. Jejich výpovědi vyvolaly u nadřízených značnou nevraživost.
Už tehdy padlo podezření na letoun Suchoj Su-15 (dlouho se mluvilo také o typu Su-11), který mohl být původcem popsané dobře slyšitelné rázové vlny. Ve stejný den byl naplánován jeho zkušební let z podmoskevského letiště Ramenskoje (Žukovskij).
Gagarin. Byl první?Kniha Pavla Toufara Poutavým způsobem přibližuje okolnosti Gagarinova osudu a odhaluje mnohá donedávna přísně ukrývaná tajemství tak, jak se skutečně odehrála, a nikoli jak byla zkrášlována a upravována kremelskou cenzurou. Za kulisami pomíjivého pozlátka propagandistického oslavování jsou skryta osobní dramata, pomluvy, protekce a nenávisti, rovněž příběhy lidské slabosti a hrubých prohřešků, ale také prosté lidské statečnosti. Knížka vyšla k 50. výročí letu v roce 2011.  Přebal knihy Pavla Toufara, Gagarin. Byl první? |
Suchoj se měl podle letového plánu v oblasti Kiržače pohybovat ve výšce kolem 10 000 metrů. Leonov však pojal podezření, že pilot stroje, který shodou okolností nebyl na radaru přesně identifikován, ale jehož existenci potvrdili někteří svědci, hrubě porušil leteckou kázeň.
Sestoupil do výšky 450 metrů (podle svědků události). Pak zapnul přídavné spalování (forsáž) a snažil se co nejrychleji vystoupat do určené původní výšky. Stačilo přitom, aby v mracích těsně prolétl před Gagarinovým strojem, který byl vzdušným vírem stržen v rychlosti 750 km/h do smrtelného pádu v hluboké spirále.
Stalo se to ve výšce kolem 4 200 metrů, a došlo tak vlastně k nepřímé kolizi s Gagarinovým letounem MiG-15 UTI. Suchoj kolem něj prolétl v mracích v těsné blízkosti pouhých pár desítek metrů a možná i několika metrů! A to bylo osudové.
Na vině tedy nebyl žádný prudký manévr zaviněný posádkou, ale naprosto nečekaná událost. Počítačová simulace potvrdila, že letoun padající rychlostí 750 km/h udělal jeden a půl otáčky, piloti začali vývrtku vybírat, ale k jejímu zvládnutí chyběla výška a čas. Nečekaný průlet nadzvukové stíhačky je doslova "sestřelil" z oblohy.
Pilot stíhačky Su-15 možná druhý letoun vůbec neviděl, jen se snažil co nejrychleji dostat do určené výšky, aby nevyšla najevo jeho hrubá nekázeň. Po zapnutí přídavného spalování se objeví ve spalinách letounu výrazný plamen, který popsali oba náhodní civilisté, když mluvili o "hořícím letounu" nebo o "plamenech šlehajících z letounu".
Viník se jmenuje Kološov?
Bývalý vojenský letec Andrej Kološov prohlásil v dubnu 1995 v rozhovoru pro ruský časopis Argumenty i fakty, že příčinou tragédie byla Gagarinova lehkomyslnost, s níž se často a rád vystavoval nepřiměřenému riziku. Gagarin se Serjoginem podle něj prý tehdy svévolně opustili vymezený cvičný prostor, aby se dostali do míst s lepšími meteorologickými podmínkami a mohli si vyzkoušet manévry.
Někteří autoři uvedli, že jde o doznání muže, kterého tíží svědomí, protože letěl ve stejné oblasti. A protože zkřížil cestu Gagarinovu stroji, chce se po mnoha letech po svém vypořádat s výčitkami svědomí a svést vinu na lehkomyslnost a nekázeň druhých.
Jenže pravda je taková, že Jurij Gagarin a Vladimír Serjogin splnili pouze zkrácený program tréninkového letu, protože ve špatném počasí nechtěli zbytečně riskovat, a požádali letové středisko o povolení opustit určenou letovou zónu.
Zametená slova
Vyšetřovatelé všechna svědectví smetli ze stolu s tím, že Vjačeslav Bykovskij nemá dostatek zkušeností, takže jeho sdělení je nedůvěryhodné. Rychle se také vypořádali se svědectvím Alexeje Leonova o dvou hlasitých explozích, které následovaly rychle po sobě, kdy záměrně uvedli jinou prodlevu, a smetli i svědectví místních obyvatel, kteří podle Leonova rozpoznali na identifikačních kresbách stíhačku Suchoj.
V roce 2000 prohlásil Alexej Leonov, že došlo k záměrnému překrucování a zamlčení rozhodujících důkazů, protože šetření by vedlo k odhalení hrubých nedostatků v řízení vojenského letového provozu v celé moskevské oblasti. Znovu tehdy připomněl letoun Suchoj Su-15.
