Po desetiletí sloužily stroje, pro které se vžil název drony, téměř výlučně vojákům. V posledních letech se ovšem bezpilotní letadélka a vrtulníčky stále více prosazují i mimo armádu. Přístroje kategorie MAV (Micro Air Vehicle) se v Česku předvedly například při monitoringu nedávných povodní.
"Dospělé" drony nad Evropou zatím nelétají, protože nesmějí. Na otevření evropského nebe těmto strojům se však už pracuje. Bezpilotní letouny mají obrovský potenciál civilního využití, o tom není žádných pochyb. Hodí se záchranářům i policii, stejně jako ke komerčním účelům.
Svět hmyzu
Slovo dron (z anglického drone, tedy trubec) má nejspíše původ ve 30. letech. Rádiem naváděný cvičný letoun de Havilland Tiger Moth (což je anglické jméno jednoho druhu můry) dostal přezdívku Queen Bee, tedy včelí královna. Toto pojmenování prý různými cestami vedlo k termínu, kterým se bezpilotní letouny označují dodnes.
Marilyn od dronůPrvním široce rozšířeným dronem byl americký létající terč Radioplane, jehož se za druhé světové války vyrobilo kolem 15 tisíc kusů. Několik jich prošlo i rukama dělnice Normy Jeane Doughertyové, kterou na pracovišti vyfotografoval propagandista americké armády. Mimochodem, poslal ho tam jeho nadřízený, mladý důstojník jménem Ronald Reagan.  Fotka usměvavé dívky vyvolala velký ohlas a nastartovala její kariéru v showbusinessu. Tuto montérku dronů znáte pod pseudonymem Marilyn Monroe. |
Létání bez posádky totiž není nic nového. Ke zřejmě prvnímu nasazení bezpilotních prostředků došlo v roce 1849 a neproběhlo zrovna úspěšně. Při obléhání Benátek vypustili Rakušané nad město balony naplněné trhavinou, v tu chvíli se však vítr obrátil a velkou část prehistorických dronů poslal zpět do rakouského ležení.
První dron v dnešním slova smyslu spatřil světlo světa v roce 1916 a měl být nasazen jako "létající torpédo" proti německým pozorovacím balonům. K tomu sice nikdy nedošlo, zato se stroj osvědčil jako pohyblivý terč pro výcvik leteckého boje, což bylo na dlouho hlavní uplatnění bezpilotních letadel.
Sestřelení amerického průzkumného letounu U-2 a zadržení jeho pilota Sovětským svazem v roce 1960 urychlilo vývoj bezpilotních prostředků určených k dálkovému průzkumu. Za války ve Vietnamu nasadilo americké letectvo téměř tři a půl tisíce fotogrammetrických dronů Firebee, které byly obvykle vypouštěny z mateřských letounů a po splnění mise na padáku vyzvednuty vrtulníkem.
Ohnivé včelky se velmi osvědčily a vydržely ve službě až do počátku druhé války v Iráku. Právě tento konflikt spolu s afghánským přinesl rozmach bezpilotních prostředků a jejich nasazení v boji. Průkopníkem v tomto ohledu je MQ-1 Predator, kterého se od roku 1995 vyrobilo již 360 kusů. Křest ohněm prodělal nad Miloševičovou Jugoslávií a z doplňujícího prostředku leteckého průzkumu se "vypracoval" na nepostradatelného bojovníka.
Přede mnou se neschováš
Velké drony jako Predator či jeho nástupce MQ-9 Reaper ovšem nemusí nosit jen rakety. Standardně jsou vybaveny optickými i termokamerami, lze je dovybavit radarem k mapování zemského povrchu, senzory mikrovlnného a ultrafialového záření či všemožnými biochemickými detektory, například laserovým spektroskopem.
To z nich dělá mimořádně efektivní prostředky pro sledování a monitoring téměř čehokoliv. Celní a pohraniční stráž Spojených států vlastní flotilu deseti strojů vybavených systémy na rozpoznávání obličejů, skenery SPZ či detektory wi-fi sítí. Jejich kamery rozeznají z výšky 18 tisíc metrů objekt o velikosti kartonu mléka a infračervené senzory zachytí tepelnou stopu lidského těla až na vzdálenost 60 km.
Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů DARPA už pracuje na systémech plně autonomních dronů, jejichž roje mají kroužit nad městem a hlásit "podezřelé" aktivity jako mávání rukou, nápadné ohlížení se či postávání ve skupině. Sen bezpečnostních složek je ovšem noční můra ochránců soukromí, a policejní nasazení bezpilotních prostředků tak vyvolává mnohé soudní spory.
Malé bezpilotní letouny mimo jiné usnadňují třeba archeologům mapování terénu.
Práce všeho druhu
Robotické oči na nebi však lze nasadit i méně kontroverzně, například k pátrání po pohřešovaných osobách. V hustě osídlené Evropě si vystačíme s drony kategorie MAV, pátrací akce v rozlehlé divočině nebo na moři se však neobejdou bez větších strojů, jako je Predator. Ten například pomáhal hledat oběti hurikánu Katrina v roce 2008.
Komerčně jsou bezpilotní letadla využívána i na ostrahu ropovodů či stád dobytka. Správa národních parků Jihoafrické republiky s nimi honí pytláky lovící nosorožce a ochránci kytovců japonskou velrybářskou flotilu. Obří drony Global Hawk z nebe počítaly škody po havárii jaderné elektrárny Fukušima či po zemětřesení v Haiti.
Drony levně a spolehlivě zajistí geomagnetický průzkum, při kterém se na základě anomálií magnetického pole Země lokalizují naleziště kovů či minerálů. Bezpilotní letouny sledují vznik a vývoj lesních požárů a v blízké budoucnosti se dočkáme například i autonomních práškovacích strojů bzučících nad lány.
Dříve či později se drony, především ty na bázi vrtulníku, začnou používat také pro přepravu zboží a materiálu. A Technická univerzita v Curychu již experimentuje s drony, které by pomáhaly při stavbě budov.
Stejně jako vojáci i vědci vysílají drony tam, kam by se jen neradi podívali osobně. Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru NOAA tak s nimi létá přímo do center hurikánů. Bezpilotní prostředky mohou také zajišťovat výzkum v polárních a jinak nedostupných končinách.
Nebe nad Berlínem
Velké drony ovšem nad Evropou až na výjimky nelétají. Důvodem je hustota leteckého provozu, o čemž by mohla vyprávět Luftwaffe a spolkový ministr obrany de Maizière, pod kterým se kvůli fiasku s nákupem dronů EuroHawk rozhoupalo ministerské křeslo.
Patnáctitunový stroj s rozpětím křídel téměř čtyřicet metrů je derivátem již zmiňovaného dronu GlobalHawk, určeného pro dálkový průzkum. Oproti většině bezpilotních letounů létá samostatně a během letu trvajícího až 28 hodin zvládne svými senzory pokrýt neuvěřitelných 100 000 km2. Připravuje se varianta monitorující námořní dopravu a trojici strojů používá NASA jako létající laboratoře pro výzkum horních vrstev atmosféry.
Stroj EuroHawk na snímku z letecké výstav ILA v roce 2012.
Bezpilotní Predator
Luftwaffe tedy objednala vlastní verzi amerického stroje s avionikou od evropského koncernu EADS. Do letounu ovšem nebyl instalován protikolizní systém certifikovaný pro civilní letecký provoz, takže mu Evropská agentura pro bezpečnost letectví neudělila povolení létat nad obydleným územím. Protože by jeho vývoj stál dalších 600 milionů eur (přibližně stejnou částku jako veškeré dosavadní náklady projektu), vynutil si Bundestag zastavení programu a ministra čekalo grilování před parlamentní vyšetřovací komisí.
Touha je zázrak
Podobným situacím má zabránit program DeSIRE, akronym, který lze číst také jako anglické slovo touha. V rámci iniciativy spolupracují Evropská vesmírná agentura ESA, Evropská obranná agentura EDA a celá řada výrobců jako ThalesAlenia Space nebo SES Techcom, dceřiná společnost satelitního operátora SES.
Systém spočívá v integraci satelitního řízení dronu a komunikace se strojem do sítí civilního řízení letového provozu. V polovině května tohoto roku proběhl ve spolupráci se španělskou policejní složkou Guardia Civil úspěšný testovací let izraelského dronu Heron, řízeného pomocí systému DeSIRE.
Evropský vzdušný prostor se tedy dronům brzy otevře úplně a s klesající cenou této technologie se tyto stroje stanou běžným úkazem i na našem nebi.
