Nestává se to úplně často, aby návody z internetu v praxi opravdu fungovaly, ale odborníci z Princetonovy univerzity v USA jeden takový objevili. V časopise Journal of Materials Chemistry A zveřejnili potvrzení souvislosti mezi kondicí a odrazivostí jednorázové alkalické baterie po nárazu (článek je zdarma dostupný po registraci). Návod, který se na internetu periodicky objevuje nejméně pět let, je tedy opravdu spolehlivý, o čemž se můžete přesvědčit i na připojeném videu.
Jak je to možné? Alkalické baterie fungují díky chemické reakci mezi zinkem a oxidem manganičitým (Zn/MnO2). Baterii tvoří kovové (ocelové) pouzdro na obou koncích uzavřené destičkou z niklu. Uvnitř je katoda z oxidu manganičitého membránou oddělena od anody, která je tvořená práškovým zinkem v elektrolytu (ten tvoří hydroxid draselný/voda). A právě kvůli změnám na anodě se mění i odraz baterie.
Na začátku životnosti se práškový materiál postupně spojuje dohromady do porézní sítě vláken (ještě lépe matrice). Baterie se tak postupně změní z gelem naplněného kontejneru na pevný blok kovu a dalších materiálů, viz také připojené video. A všichni asi z vlastní zkušenosti víme nebo tušíme, že upuštěný gel se neodrazí, zatímco kus tvrdého kovu a keramiky (tak zhruba vypadá materiál staré baterie) se odrazit může. Ke změnám dochází podle snímků z elektronového mikroskopu tak, že zrnka zinku v gelu jsou postupně obalována v baterii vznikajícím oxidem zinečnatým.
Závislost mezi jeho množstvím v baterii a výškou odrazu ale není úplně lineární. Nové baterie se odrazí nejméně, nejvíce baterie zhruba v polovině své životnosti, pak (velmi mírně, pro oko prakticky neznatelně) výška odrazu zase klesá. Znamená to, že zkouška odrazem spíš zjistí, zda baterie je nová či nikoliv, než aby přímo identifikovala baterie už zcela nepoužitelné. Ale pořád je to asi nejrychlejší způsob, jak alespoň trochu probrat zástupy baterií skrývající se v zapomenutých koutech našich zásuvek.
