Současní vládci Kremlu stojí před obtížnou úlohou. Aby mohli dát obírat své spoluobčany a přisvojovat si bohatství, plynoucí především z exportu surovin, potřebují přesvědčit voliče, že je Rusko vyspělý stát a za jeho obtíže mohou pikle vnitřních a především vnějších nepřítel.
Proto se prezident Putin tváří v tvář blížící se hospodářské krizi pustil do ukrajinského dobrodružství. Dnes tak může Rusům říkat: Ano, máte se hůř, ale zato máme Krym. A za naše problémy nemohu já (nebo vláda), ale Spojené státy, Evropa a kdo ví, kdo ještě.
Vladimír Vladimirovič se při tom může opřít o tradici sovětské propagandy, která má téměř stoletou praxi v tom, jak vydávat černé za bílé a plést hlavu vlastnímu obyvatelstvu i mezinárodnímu společenství. Tyto neocenitelné zkušenosti Kreml využívá i nyní, když se snaží do myšlení obyvatel a politiků Západu zasít co nejvíce pochybností. Cílem je dosáhnout toho, aby se zmatená Evropa a Západ nezmohli na společnou a koordinovanou odpověď na ruskou agresi.
Kremelská propaganda má dobře rozdělenou práci. Oficiální místa se většinou snaží neuchylovat se k otevřeným a prokazatelným lžím. Když jsou konfrontována s fakty, která ukazují Moskvu ve špatném světle, snaží se poukazovat na to, že o situaci existují rozporuplné informace, že to lidé mohou vidět jinak.
K tomu jim slouží armáda trollů, kteří zaplavují média množstvím dezinformací a které je nejen těžké vystopovat, ale kteří se tváří, že s Kremlem nemají nic společného. A také jim pomáhají lidé, kteří ve snaze pohladit své ego opakují kremelské nesmysly a tváří se přitom jako nezávislí myslitelé.
Horké léto 1968
Trochu to připomíná taktiku takzvaných DOS útoků, kdy se hackeři snaží zahltit napadený server například množstvím žádostí o odezvu (takzvané pingy) a tím způsobí, že server (nebo webový portál) už nebude mít kapacitu na vyřízení dotazů od oprávněných klientů a navenek se bude jevit jako „zamrzlý“. Podobně i kremelská propaganda zasypává vlastní obyvatele a světové veřejné mínění záplavou zkreslených, nepravdivých, pokroucených nebo vymyšlených informací, ve kterých je velmi obtížné se vyznat.
Vladimír VotápekAnalytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Ještě mnohem obtížnější je každou takovou informaci uvést na správnou míru. Přesto je občas možné a někdy i snadné pravdu poznat. Třeba když narazíme na překroucené informace z oblasti, ve které se skutečně vyznáme, se kterou máme osobní zkušenost. Pak vidíme jasně, kde je pravda a kde je lež.
Jako příklad uveďme ruskou propagandu ohledně okupace Československa v roce 1968. Například dokument Horké léto 68. roku, který vznikl za finanční podpory Federální agentury pro tisk a masovou komunikaci a je umístěný na serveru ruské státní televize, naprosto hrubě zkresluje informace o vnitropolitickém vývoji v Československu a sovětskou okupaci vydává za vynucený krok, ke kterému se sovětské vedení uchýlilo v zájmu zachování míru v Evropě (více o dokumentu čtěte zde).
Paralela se světem IT
Občané Česka a Slovenska se nad takovým pořadem mohou jenom pousmát, ale neměli by jej brát na lehkou váhu. Lidé z jiných zemí totiž už nemají naši osobní zkušenost a kremelská argumentace v nich může zanechat určité pochyby.
Uvedený dokument přitom opakuje logické figury, kterými je vysvětlována mimo jiné i ruská agrese proti Ukrajině. Tady i tam se objevují tvrzení o fašistických a jiných silách, které chtějí od Moskvy odtrhnout území, kde má Kreml právo vládnout. I zde se objevují „zdravé síly“, které se brání nezodpovědným a zločinným politikům, kteří vedou zemi do zkázy. A tak musí moudrý vládce, i když nerad, sáhnout k armádě, použít násilí a situaci uklidnit…
Paralela se světem IT nám může také napovědět, jak na informační útoky reagovat. Pokud si vybudujeme vůči propagandě něco jako firewall a ponecháme si tak možnost nejen sledovat to, co přináší média, ale vymezíme si i trochu kapacity a času na přemýšlení, začneme v kremelské propagandě objevovat víc a víc chyb, omylů a lží.
Pan PropagandaProfil Dmitrije Kiseljova, který hrozí USA jadernou zkázou |
Vynikajícím projektem v tomto smyslu je server www.stopfake.org, který se snaží demaskovat lži a omyly v médiích. Bez ohledu na to, zda se jedná o propagandu ruskou, ukrajinskou, nebo jakoukoli jinou. Ovšem vzhledem k systematickému úsilí, se kterým Kreml zaplavuje informační prostředí svou produkcí, jde u naprosté většiny zveřejněných případů o nápravu ruských „omylů“.
Klasickým případem odhalené dezinformace je fotografie údajné holčičky z východní Ukrajiny, sedící vedle mrtvoly staré ženy. Kremelská propaganda se ji snažila vydávat za autentický snímek z Donbasu a dokumentovat tak „zločiny“ kyjevské armády. Fotografie ale ve skutečnosti pochází z válečného filmu, věnovaného druhé světové válce (příklad najdete zde).
Rabiho svědectví
Další případ ze stejného zdroje připomíná historky Radia Jerevan. Televizní kanál Russia Today přinesl příběh o tom, jak z Ukrajiny prchají Židé zneklidnění antisemitismem nové kyjevské vlády. Jako důkaz nabídl záběry rabína Kapustina, jak si balí věci s vysvětlením komentátora, že musí utéct před blížícím se nebezpečím.
Pokud se ale zaposloucháte do slov samotného rabiho, už si nejste tak jistí, čeho se vlastně bojí. Ve skutečnosti totiž nešlo o rabína z kyjevské synagogy prchajícího před ukrajinskou vládou, ale o představitele simferopolské synagogy na Krymu. Rabi dříve veřejně vystupoval na obranu Ukrajiny a Krymu před Ruskem a po okupaci poloostrova utíká před novými mocipány.
Podobných příkladů lživé propagandy je tolik, až si slušný člověk může říct, že snad ani nemá cenu se tím zabývat. Jenomže rezignovat by byla chyba. Odpovědnost za vlastní myšlení a vlastní nalézání pravdy z nás nikdo nesejme. A pokud nějakou lež odhalíme, pak bychom o tom měli mluvit. Odporovat lži a říkat pravdu je správné, protože bez toho by lež nakonec zvítězila.
