Před 47 lety nikdo nevěděl, jak se situace vyvine. „Naštěstí to do otevřeného konfliktu nedošlo. Ale ty důsledky do dalších let byly katastrofální,“ pokyvuje hlavou Dobroslav Zeman. A poznal to i on, také jej čekalo „odejití“ z práce.
Rodák z Jindřichova Hradce vyrostl v Táboře, vystudoval práva a poté měl na výběr ze dvou umístěnek: Krajský národní výbor v Českých Budějovicích a Závody V. I. Lenina v Plzni, tedy Škodovka. „Do státní správy jsem nikdy nechtěl, kývl jsem tedy na Plzeň,“ líčí.
V roce 1952 nastoupil na právní odbor, později si však všimli jeho jazykových znalostí a přemístili jej na oddělení obchodní propagace. Zajímavá práce to byla, pochvaluje si Zeman. Líbilo se mu, že mohl využívat i jazyky. Jakými se domluví? Německy, francouzsky, španělsky, italsky, anglicky. A i když ne úplně dokonale, také rusky.
A právě znalost cizích jazyků nasměrovala v roce 1968 Zemanův život jinam, směrem, který si zrovna nepřál. Spolupracoval s plzeňským rozhlasem, se Souborem písní a tanců Škoda Plzeň ve vysílání vypravoval o folklorních setkáních v cizině, kam jezdil jako tlumočník a moderátor jejich setkání.
V srpnu 1968 si na něj pracovníci vzpomněli. Objevil se u nich Francouz, s nímž se nedokázali domluvit. „Protestoval proti okupaci. Namluvil jsem to jako vzkaz a lidé z rozhlasu mě pak požádali, abych tam ještě zůstal, že možná bude třeba něco dalšího,“ popisuje Dobroslav Zeman.
A skutečně. Plzeň jako poslední vysílač mohl svobodně hovořit k československé a světové veřejnosti. Jednou výzvou se obracel rozhlas k pracovníkům v docích po světě, aby nevykládali sovětské nákladní lodě. Zeman měl výzvu přeložit do šesti jazyků a poté ji přečíst na mikrofon. Vyhověl, a rád. Stejně jako u dalších podobných výzev. „Já jsem se vždy snažil jednat otevřeně a čestně, jednal jsem podle svého svědomí,“ vysvětluje Zeman.
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zavolala si jej StB a kvůli tomu, že se, jejich slovy, postavil „proti mezinárodní pomoci našich přátel“, jej vyhodili z generálního ředitelství Škody. Byl přeložen do Dodavatelsko-inženýrského závodu Škody, pak odešel do Výzkumného ústavu keramiky v Horní Bříze a později v Plzni.
„Kariéra mě tam žádná nečekala. Ale já po ní vlastně ani netoužil,“ říká Dobroslav Zeman a připomíná další životní peripetie jeho rodiny.
Tatínek během druhé světové války skončil jako příslušník české elity v Buchenwaldu. Po válce se stal ředitelem gymnázia v Táboře. V roce 1948 byl suspendován, neodpovídal komunistickým představám. A jeho bratr v roce 1948 napsal jako člen Svazu české mládeže, že nesouhlasí s prokomunistickým postojem. Byl vyhozen ze studia práv.
Jak tedy vnímal Dobroslav Zeman atmosféru po srpnu 1968? „Víte, my byli vytrénovaní roky předtím, tou povinnou poslušností systému. My jsme se asi ani neuměli chovat svobodně,“ zamýšlí se.
