Byť se americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku má věnovat prvotně zkoumání vesmíru, podporuje celou řadu výzkumných projektů naší planety (a vysloužil si za to v nedávné době i kritiku od amerických republikánů). Nyní si k nim - byť ve velmi skromném měřítku - přibral i jednu archeologickou záhadu ze střední Asie.
Kříž ve středoasijské stepi, další dílo neznámého stáří i účelu
Na svých stránkách NASA zveřejnila ke stažení podrobné fotografie donedávna zcela neznámých umělých útvarů z kazašské stepi (alespoň byly dostupné o víkendu, v úterý ne). Jednodušší přístup k těmto materiálům má dát odborníkům lepší možnosti zkoumat odlehlé a stále velmi záhadné objekt. Jejich objev je přitom dílem jednoho nadšeného amatéra, který se prakticky nezvedl od počítače.
Dmitrij Dej se do hledání středoasijských archeologických památek na Google Earth pustil v roce 2007, kdy sledoval pořad o pyramidách na Discovery Channel. V něm se mimo jiné říkalo, že pyramidy nejsou jen egyptská záležitost. Pokusil se je tedy najít i v Kazachstánu. Začal na mapách v blízkosti svého města Kostanaj, ale první objev učinil až zhruba o tři sta kilometrů na jih. Nebyla to pyramida, ale jakýsi ohromný čtverec o délce stran 284 metrů dělený diagonálními čárami.
Obrazec později označený za „Čtverec Uštagoj“ vytyčovaly ve stepi malé kopečky, ne třeba linie obnaženého světlejšího podloží (což je technika, kterou používali autoři známých „geoglyfů“ z peruánské pouště Nazca). Neplatí to ovšem univerzálně: minimálně v jednom případě bylo k jeho vytýčení použito dřevo, nikoliv hlína.
Jeden z útvarů objevených v kazašské stepi od roku 2007
Dej podle svých slov považoval útvar nejprve za pozůstatek nějaké aktivity ze sovětské éry, konkrétně z doby rozorání celin ve střední Asii (které nakonec nedopadlo a většina zemědělských instalací byla opuštěna). Amatérský archeolog změnil názor, když druhý den objevil na snímcích další obrazec, tentokrát útvar podobný svastice doplněný „ornamenty“ na koncích ramen - a to na sovětské zemědělce moc nevypadalo. Do konce roku objevil dalších osm podivných útvarů, v roce 2012 jich měl devatenáct, k letošnímu už 260, řekl v říjnu 2015 Dej New York Times (více informací se dá najít i jeho ruskojazyčném webu turgay.kz)
Jejich původ i účel zůstávají záhadou. Dejova práce zaujala i kazašské archeology a v srpnu 2007 a později v roce 2013 podnikli sondu do jedné „mohylky“. Ve skutečnosti to žádná mohyla nebyla. Uvnitř se nenašly žádné artefakty, šlo jen o uměle navršenou hromadu hlíny, řečeno zcela přízemně. V jednom případě se v blízkosti útvaru našly stopy po neolitickém sídlišti z doby před 6 až 10 tisíci lety, což je sice zajímavé, ale jeho obyvatele v tuto chvíli nelze s útvarem nijak spojit.
Datování také není nijak jednoznačné. Archeoložka z Cambridge Giedre Motuzaite Matuzeviciutová pro NY Times uvedla, že její zkoumání jednoho „kopečku“ naznačilo stáří necelých tří tisíc let. Ani ona neobjevila žádné pozůstatky po jejich tvůrcích, ale použila metodu, která umožňuje datovat poslední ozáření některých minerálů sluncem (opticky stimulovanou luminiscenci).
Existují i velmi jednoduché tvary, třeba tato prostá linie. Ale i její konstrukce si musela vyžádat značné množství lidí a času.
Velké rozpětí výsledků pokusů o datování může být zaviněné jen nedostatkem důkazů, ale nemusí. Stavba podobných objektů musela být organizačně i materiálově velmi náročná a nedá se čekat, že by stovky objektů vznikly v jednom jediném krátkém historickém období. Mohlo jít o jakousi dobře zachovávanou tradici nebo zvyk, který v oblasti přetrvával po dlouhou dobu - koneckonců i pyramidy se stavěly zhruba po tisíc let.
Účel útvarů je samozřejmě neznámý. Ze vzduchu je autoři sledovat nemohli, takže buď byly určeny jen pro oči bohů nebo jiných nadpřirozených bytostí (i starověké chrámy byly plné prvků, které věřící či kněží nikdy vidět nemohli) nebo/zároveň mohlo jít o pomůcku pro pozorování pohybu hvězd, jak spekuluje Dej. V tomto ohledu nejsou mantinely pro lidskou fantazii téměř žádné. I v tom tkví kouzlo objevu.
