Původem je Polák. Narodil se 7. října 1918 v ortodoxní židovské rodině jako Avraham Mordechai Klingberg a jeho dědeček byl rabínem. Rodiče ho poslali do židovské školy, odkud však po několika letech odešel. Ve Varšavě studoval medicínu a na fakultě se seznámil i s učením Karla Marxe a komunismem. Stal se komunistou.
Od mládí agentem NKVD?
Jakmile Němci zaútočili na Polsko, utekl do Sovětského svazu a podařilo se mu dostudovat na lékaře na univerzitě v Minsku. Je velice nezvyklé, že ho tajná policie NKVD neoznačila jako ostatní uprchlíky – Poláky, Čechy, Slováky a další – za špiona a neposlala do koncentračního tábora, pověstného gulagu. Zřejmě už tehdy přistoupil na spolupráci s tajnou službou.
Když Němci přepadli Sovětský svaz, přihlásil se do Rudé armády. Jako lékař sloužil na frontě do října 1941, kdy ho zranil šrapnel. Po vyléčení ho převeleli do Molotova (dnes opět Perm) na Uralu k epidemiologické službě. Později absolvoval doplňovací kurz z epidemiologie v Moskvě a podílel se na potlačení epidemie tyfu na Uralu. V prosinci 1943, po osvobození Běloruska od německých okupantů, byl jmenován hlavním epidemiologem této svazové republiky.
V roce 1945 svlékl uniformu kapitána Rudé armády a vrátil se do Polska. Stal se šéfem epidemiologie ministerstva zdravotnictví ovládaného komunisty. Brzy zjistil, že jeho rodiče a jediný bratr zahynuli v srpnu 1942 v koncentračním táboře Treblinka. Oženil se s mikrobioložkou Adijou Eismanovou, která přijala jméno Wanda Jaszinská.
Manželé se rozhodli odejít na Západ. V roce 1946 emigrovali do Švédska, kde se jim narodila dcera Sylvie. Podle západních pramenů teprve tam začal spolupracovat se sovětskou výzvědnou službou.
V ústavu biologických zbraní
Po dvou letech se manželé s malým dítětem přestěhovali do vznikajícího státu Izrael. Předpokládá se, že je k tomu přiměla NKVD/KGB. Ostatním vysvětloval, že není sionistou, nýbrž se cítí Židem a Sovětský svaz Izrael podporuje.
Izrael žil v trvalém ohrožení arabskými sousedy. Klingberg okamžitě vstoupil do izraelské armády, kde dosáhl hodnosti podplukovníka. Vedl oddělení preventivní medicíny a později založil Ústřední výzkumnou laboratoř vojenského lékařství.
V roce 1957 odešel do civilu a stal se zaměstnancem přísně tajného Ústavu biologického výzkumu poblíž Tel Avivu, kde se zkoumaly biologické zbraně a ochrana proti nim. Byl členem týmu, který podrobněji popsal západonilskou horečku objevenou před první světovou válkou. Pustil se do výzkumu příčin vrozených vad dětí.
Brzy začal sbírat funkce a tituly: vědecký náměstek ředitele ústavu, profesor epidemiologie a šéf oddělení preventivní a sociální medicíny. Vedl mezinárodní komisi, která zkoumala příčiny výbuchu chemické továrny v Sevesu v Itálii, kde onemocněly stovky lidí. Patřil mezi zakladatele Mezinárodní společnosti vrozených vad. Pracoval v laboratořích v USA, Velké Británii a Norsku.
Dcera Sylvie vyrostla v levicovou revolucionářku. Vdala se za Ehuda Adiva, obviněného ze špionáže ve prospěch Sýrie – svatba proběhla ve vězení. Když se po třech letech rozvedli, odstěhovala se do Francie a vzala si levicového profesora filozofie Alana Brossata. Jejich syn Ian je po vzoru své matky přesvědčeným komunistou.
Řád Rudého praporu práce v pravoslavném chrámu
Už v šedesátých letech začaly výzvědná služba Mosad a kontrašpionáž Šin Bet Klingberga podezírat ze špionáže, ale žádné důkazy nenašly. Vědec dokonce prošel v letech 1965 a 1976 bez poskvrny přes detektor lži.
Sověti mu dali krycí jméno „Rok“. Scházel se s ním řídicí důstojník „Victor“, který pracoval jako diplomat na ambasádě v Tel Avivu. V chrámu ruské ortodoxní pravoslavné církve zapíjeli kaviár vodkou. V padesátých letech mu tam „Victor“ oznámil, že ho odměnili Řádem Rudého praporu práce, druhým nejvyšším sovětským vyznamenáním.
Až v roce 1982 do Izraele emigroval jeden sovětský Žid, který okamžitě přiznal, že ho KGB zrekrutovalo jako špiona a má navázat styk s Klingbergem. Šin Bet ho požádala, aby jí sloužil jako dablér. Avšak ani jemu se nepodařilo získat věrohodné důkazy o Klingbergově výzvědné činnosti.
V lednu 1983 dostal vědec příkaz, aby odletěl do Singapuru na kontrolu jedné chemické továrny. To však byla záminka, aby se k němu dostali, aniž by jeho rodina a sovětští řídicí důstojníci zpozorovali něco mimořádného. Ve skutečnosti ho agenti kontrašpionáže odvezli k výslechům.
Vyšetřovatelé proti němu nepoužívali násilí, ale psychologický nátlak. Jejich šéf Jaim Ben Ami mu říkal: „Vy jste nezradil jenom stát Izrael. Vy jste zradil svou matku a svého otce, opustil jste je, nechal jste je nacistům a utekl jste.“
Až po deseti dnech se podezřelý přiznal k špionáži ve prospěch Sovětského svazu. Zdůraznil, že to dělal z ideologických důvodů – je komunistou.
Vyšetřovatelům tvrdil, že do špionáže se pustil až v roce 1957, kdy nastoupil do tajného ústavu. KGB ho donutila vydíráním – prý nedokončil v Minsku vysokou školu a mohla by to na něj prozradit, což by znamenalo konec jeho kariéry. Ovšem v pozdějších memoárech přiznal, že do špionáže se zapojil už v roce 1950. A k předávání tajných informací získal nejen svou ženu, která pracovala v ústavu jako mikrobioložka, ale i dva přátele.
Soud poslal Klingberga do vězení na dvacet let, což je nejvyšší sazba, která se tam uděluje. V září 1990 zemřela jeho žena, na kremaci ho samozřejmě nepustili. Za mřížemi ho několikrát postihla mozková mrtvice, proto ho v říjnu 1998 propustili do domácího vězení, kde byl přísně střežen kamerami a odposlechem.
Jakmile získal 18. ledna 2003 plnou svobodu, odletěl do Paříže za rodinou dcery. Ve francouzské metropoli a v Curychu přednášel lekce z epidemiologie. Poznámkám o tom, co dělal v izraelském výzkumném ústavu, se vyhýbal. Jako vysloužilý podplukovník izraelské armády dostával z Tel Avivu každý měsíc penzi okolo dvou tisíc eur.
Za pomoci svého advokáta Michaela Sfarda vydal v roce 2007 memoáry nazvané The Last Spy (Poslední špion). Přesto v nich tvrdil: „Nemyslím si o sobě, že jsem vyzvědač, ani dnes se nepovažuju za vysloužilého špiona.“ Zdůrazňoval, že informace o izraelských zbraních posílal do Moskvy jako komunista, žádné peníze za ně nedostával. Bojoval tím i proti Spojeným státům.
Nebyl zdráv a s přibývajícími roky se častokrát léčil v nemocnici. Zemřel ve věku 97 let.
