V neděli 6. března, krátce po půl jedenácté večer místního času proletěl nad Horním Rakouskem velmi jasný meteor - bolid, který upoutal pozornost celé řady Středoveropanů. Jeho let skončil pádem meteoritů na území v Bavorsku severně od řeky Inn, které je zhruba ohraničeno vesnicemi Stubenberg na západě a Ering na východě. Na základě záznamů z moderních digitálních bolidových kamer z české části Evropské bolidové sítě, kde na šesti stanicích v době přeletu bolidu bylo aspoň částečně jasno, bylo možné tento bolid velmi podrobně a přesně popsat a mimo jiné i předpovědět místo pádu meteoritů (proto se o podobných objektech mluví už vžitou metaforou jako o „meteoritech s rodokmenem“, pozn. red.)
Schematické znázornění předpovězené pádové oblasti bolidu EN060316 se zakreslenými polohami dosud nalezených meteoritů. Menší úlomky měly být ve východní a jihovýchodní části zvýrazněné pádové oblasti a jejich hmotnost má vzrůstat směrem na západ až severozápad v závislosti na tom, ve které výšce byly zbrzděny. Největší meteority měly být v lesním porostu východně od Stubenbergu, což bylo potvrzeno nálezem dosud největšího meteoritu M5 o hmotnosti 1,32 kg. Žlutá šipka znázorňuje směr letu bolidu (z jihu na sever) a končí bodem pohasnutí bolidu ve výšce 17,6 km. Odchylka pádové oblasti od směru letu je způsobena výškovým větrem.
Krátce po tom, co jsme oznámili polohu pádové oblasti našim německým kolegům, což bylo již druhý den po přeletu bolidu, začaly první pokusy o nalezení meteoritu. Podle naší předpovědi jsou menší úlomky ve východní a jižní části předpovězené pádové oblasti a jejich hmotnost vzrůstá směrem na západ až severozápad, podle toho, z jaké výšky k pádu jednotlivých meteoritů došlo. Největší meteority mají být v lesním porostu východně od Stubenbergu. Hledací akce na německé straně koordinuje převážně kolega Dieter Heinlein, který s námi na projektu Evropské bolidové sítě dlouhodobě spolupracuje.
Práce hledačů byla velmi rychle korunována úspěchem, když v sobotu 12. března nalezli v předpovězené oblasti několik úlomků o celkové hmotnosti kolem 45 gramů, evidentně pocházejících ze stejného meteoritu, který se při pádu na tvrdý povrch roztříštil. Následně 18. března se našel ještě jeden úlomek tohoto meteoritu o hmotnosti 2,3 g, takže celková hmotnost všech 14 nalezených úlomků je 47,9 g.
Úlomky analyzovaly univerzita v Münsteru v Německu a laboratoř České geologické služby jako tzv. obyčejný chondrit typu LL6, který v sobě nesl část s achondritickým složením (achondrity jsou poměrně vzácné meteority z magmatického materiálu. Patrně jde o úlomky kůr asteroidů, které se srazily, pozn. red.). Jde tedy o tzv. brekcii, kdy těleso obsahuje úlomky různých hornin. Dráha tělesa i jeho složení tedy jednoznačně potvrzují, že šlo o asteroid, jehož neoficiální pojmenování je zatím Stubenberg.
Přidávají se další
První úspěšný nález vyvolal přirozeně vlnu zájmu dalších hledačů a je skvělé, že někteří byli ve svém snažení úspěšní. Zde přinášíme krátké shrnutí všech nových nálezů a zkušeností, které z těchto hledacích aktivit vyplynuly. Celkem bylo nalezeno pět nových meteoritů.
Dva kusy našli 23. března velmi zkušení hledači Ralf Sporn a Martin Neuhofer. Dopoledne nalezli meteorit M2 o hmotnosti 7,66 gramu. Ve skutečnosti byl rozdělen na dva kusy, hlavní část o hmotnosti 7,21g byla zapíchnutá prakticky celým objemem v ornici a u ní ležel malý úlomek o hmotnosti 0,45 g, přičemž dohromady tvořily přesně celotvar (tj. meteorit pokrytý po celém povrchu tmavou kůrou). O několik hodin později nalezli stejní hledači v podobném terénu jen 250 metrů západně větší meteorit, který vážil 19,24 gramu. Tentokrát šlo o celotvar částečně pokrytý primární a částečně sekundární kůrou. Meteorit byl téměř celý zabořený do země.
Čtvrtý meteorit o hmotnosti 42.4 gramů nalezený 26. března 2016 na severním břehu řeky Inn
O tři dny později, 26. března, byl nalezen v pořadí čtvrtý meteorit. Nálezce Moritz Karl ho objevil na travnatém povrchu na severním břehu řeky Inn. Je to celotvar o hmotnosti 42,43 g, který velmi pravděpodobně pochází z nejvyšší a zároveň i nejmohutnější fragmentace původního tělesa ve výšce 30,5 km. Jeho poloha je mírně jihozápadně (asi 130 metrů) mimo námi na mapě vyznačenou oblast dopadu. Což není rozhodně nemožné: v našich modelech nejsou započítány možné boční rychlosti pocházející z náhlého rozpadu tělesa a navíc je vyznačena jen oblast zahrnující jednu standardní odchylku od nejpravděpodobnější polohy. Proto celé toto vyznačené pádové území představuje jen tu nejpravděpodobnější oblast, kde se mohou meteority nacházet.
Týden nato, 3. dubna, byl nalezen ještě další meteorit s označením M6. Nálezce Dennis Harries ho našel v lesním porostu na západní straně vyznačeného pádového pole. Je to úlomek o hmotnosti 35,89 g, přičemž jen menší část povrchu meteoritu je pokryta kůrou. To spolu s charakterem lomných ploch znamená, že je to jen významně menší část úlomku, který se během temné fáze letu rozpadl na více kusů, a původně tedy musel mít podstatně větší hmotnost, což odpovídá i předpokladům.
Poslední a zdaleka největší nález se podařil především díky obdivuhodné vytrvalosti opět stejné dvojici hledačů, kteří již našli jeden úlomek prvního meteoritu a meteority M2 a M3. Objev se uskutečnil na Apríla, kdy se Ralf Sporn a Martin Neuhofer zaměřili na oblast, ve které by se měly nacházet meteority z koncové fáze letu. Měly by tu ležet kusy podstatně větší než ty nalezené, možná s hmotností přes kilogram, avšak v malém počtu, takže je bylo možné snadno přejít. Navíc šlo o nepřehledný zarostlý terén.
Situace nálezu největšího meteoritu nalezeného v podvečer 1. dubna ukazující ulomenou jedlovou větvičku překrývající jamku s meteoritem. Meteorit byl nalezen ve smíšeném lesním porostu.
Ralf a Martin si ovšem díky své pečlivosti a zkušenostem po celodenním hledání všimli poměrně čerstvě ulomené jedlové větvičky na vrstvě spadaného bukového listí. Když ji odkryli, spatřili ve vrstvě listí necelých 15 cm hlubokou jamku, na jejímž dně byl vidět černý kámen. Ze země pak vydobyli 1 320 gramů těžký meteorit nepravidelného a poněkud zploštělého tvaru, který je celý pokrytý kůrou. Na části povrchu jsou velmi dobře patrné četné mělké prohlubně, které v něm vytvořily vířivé proudy vznikající při průletu atmosférou, tzv. regmaglypty. Meteorit na první pohled vypadá velmi zajímavě a věříme, že to potvrdí i jeho analýzy, které budou probíhat na různých pracovištích.
Detailní pohled na největší nalezený meteorit Stubenberg (1320 g) ze čtyř různých stran
Za poslední měsíc hledání se tedy nejen podařilo najít dalších pět meteoritů a zvýšit celkově nalezenou hmotnost z necelých 50 gramů na současných 1 473 gramů, ale také získat cenné zkušenosti vyplývající z hledání tohoto konkrétního případu.
Ukázalo se, že nalezení meteoritů je daleko obtížnější, než se původně zdálo. Terén v oblasti byl náročnější, a místy se tedy prohledával velmi obtížně. Povrch byl evidentně také velmi měkký a meteority se mohly i zcela zabořit do země. O materiálu nalezených meteoritů navíc víme, že je poměrně křehký, a tudíž je také možné, že na zem dopadl o něco menší počet meteoritů, než jsme původně předpokládali, hlavně co se týče menších, řádově gramových až desetigramových kusů.
V každém případě ovšem tyto následné nálezy velmi přesvědčivě potvrdily správnost našich výpočtů. Jedná se tak o další případ, kdy se naplno projevila kvalita jak našich přístrojů, které zaznamenaly světelnou dráhu tělesa v atmosféře, navíc za velmi obtížných meteorologických podmínek a poměrně daleko mimo naše území, tak i naší vlastní metody a postupů vyhodnocení těchto záznamů. Díky tomu jde o jeden z nejpřesněji určených a popsaných pádů meteoritů v historii.
Podívejte se, jak nalezený kus meteoritu vypadá. Video použito se svolením autorů.
