Ve středu, dvacátého ledna 2016 oznámili Konstantin Batygin a Mike Brown z Kalifornského technologického institutu, že objevili novou planetu Sluneční soustavy. Dali jí pracovní název Devátá planeta. Uvedli, že vesmírné těleso má zhruba desetinásobek hmotnosti naší Země a je pětsetkrát těžší než Pluto. Zároveň vědci dodali, že důkazy o existenci planety jsou zatím pouze nepřímé. Stejní vědci přitom pomáhali zbavit Pluto titulu planety. I díky nim tedy máme v současnosti planet jen osm. A podle astrofyzika Jiřího Grygara to tak i zůstane. Výpočet deváté planety mu nepřipadá průkazný. Zde jsou jeho námitky.
Takto podle Browna obíhá planeta Devět kolem Slunce. Trvá jí to až 20 000 let.
Že by devátá planeta?
Čtenáři Technetu zajisté vědí, proč byl Pluto v roce 2006 vyřazen ze seznamu planet Sluneční soustavy, a místo toho klasifikován jako trpasličí planeta. Může za to jeho nepatrná hmotnost - i se svým hlavním průvodcem Charonem má jen pětinu hmotnosti našeho Měsíce; jeho eliptická dráha je tak protáhlá, že křižuje dráhu obří planety Neptun, a hlavně je součástí nové složky Sluneční soustavy - Edgeworthova-Kuiperova pásu, jehož souhrnná hmotnost je srovnatelná s hmotností Země a prostírá se od dráhy Neptunu až do vzdálenosti padesátkrát větší než je vzdálenost Slunce-Země (tzv. astronomická jednotka).
Tím více byli jak odborníci, tak i laičtí zájemci o astronomii překvapeni, když koncem ledna 2016 zveřejnili Konstantin Batygin a Michael Brown v mezinárodním vědeckém časopise Astronomical Journal výpočetní modely, z nichž jim vyplynulo, že koncentrace poloh přísluní šesti větších objektů zmíněného E.-K. pásu se dá vysvětlit gravitačním působením docela velké, ale zatím nepozorované, planety o hmotnosti nejméně desetkrát větší a poloměru třikrát větším než Země. Autoři práce odhadli, že by nová planeta měla mít oběžnou dobu kolem Slunce v rozmezí 10 až 20 tisíc let.
Protáhlá eliptická dráha ji má přivést v přísluní do vzdálenosti 280násobku vzdálenosti Slunce-Země, ale větší část času stráví údajná devátá planeta v okolí odsluní, tj. ve vzdálenosti přes 1 000násobek vzdálenosti Slunce-Země.
Díky redakci české mutace týdeníku Newsweek jsem mohl položit profesoru Brownovi písemně několik otázek, které poukazovaly na některé sporné body jejich argumentace.
1 Proč ji neobjevila družice WISE?
Především existuje velmi výkonná družice NASA jménem WISE, která pracuje v infračervené části spektra a v rámci původní i prodloužené (NEOWISE) mise byla schopna objevit potenciální planetu o hmotnosti Saturnu do velké vzdálenosti od Slunce, to jest až na více než několikatisícínásobek vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí. Profesor Brown však sdělil, že podle jejich rozboru pravděpodobnost objevu planety touto družicí je zanedbatelná, protože není schopna tak málo vyzařující těleso vůbec zaznamenat.
2 Na okraji Sluneční soustavy není dost materiálu
Dále jsem uvedl, že na periférii Sluneční soustavy není dost stavebního materiálu pro vznik tak hmotné a velké planety, takže by musela vzniknout mnohem blíže ke Slunci, a odtamtud odcestovat do vnější oblasti Sluneční soustavy tzv. migrací (kolektivním gravitačním působením řady dalších trpasličích planet a dále i menších těles E.-K. pásu). To by snad bylo možné, ale nelze považovat za pravděpodobné, že by migrace takto hmotné exoplanety skončila právě ve vzdálenosti zmíněných 280 násobků vzdálenosti soustavy Slunce-Země.
Spíše by setrvačností unikla dávno ze Sluneční soustavy jako nomád. Na to autoři odpověděli, že souhlasí s tím, že souhra procesů, které devátou planetu stihly zabrzdit, je delikátní, ale uvedli jako příčinu případného zbrzdění zbylý protoplanetární plyn (Protoplanetární disk je zploštělý oblak prachu a plynu ve vesmíru, který rotuje kolem vznikající hvězdy anebo kolem právě zformované hvězdy. - poznámka redakce), anebo plyn mezi zárodky planet v období jejich vzniku.
3 Hledání bude extrémně pracné
Má třetí námitka se týkala možného objevení tělesa, které setrvává po většinu dobu díky Keplerovým zákonům v odsluní, kde je asi 35krát slabší jas než v přísluní. Hledání bude tedy velmi pracné, protože počítačové simulace nedokáží určit okamžitou polohu deváté planety. Je proto třeba postupně a překrývaně zmapovat celou eliptickou dráhu. To je práce na dlouhá léta s přístrojem, který má malé zorné pole a nabitý další vědecký program. Prof. Brown je však optimista a tvrdí, že k tomu stačí jen 16 celých nocí rozestřených po dobu pěti let, tak to si ještě počkáme.
Bude to jako s Plutem?
Připadá mi, že se opakuje příběh s objevem Pluta, pro něhož se nepodařilo v desátých letech minulého století vypočítat z poruch drah Uranu a Neptunu, kde konkrétně se budoucí Pluto nachází. Pak přišel do Flagstaffu na hvězdárnu talentovaný samouk Clyde Tombaugh, našel sice Pluta při soustavném pořízování snimků podél celé ekliptiky, ale jeho dráhové parametry nakonec nepotvrdily, že by Pluto mohl ovlivňovat dráhy předchozích planet, Přesto tyto chybné motivace vedly nakonec k již zmiňovanému objevu Edgeworthova-Kuiperova pásu, čímž se zásadně změnila podoba konfigurace Sluneční soustavy.
Soudím, že s devátou planetou 2016 to bude podobné - nenajde se žádné tak hmotné konkrétní těleso, ale přesto se naše představy o vnějších oblastech Sluneční soustavy díky novým objevům podstatně zlepší.
