Odkaz protipovstaleckého boje
Války v Iráku a Afghánistánu postavily americké pozemní vojsko před nové protivníky. V obou zemích se příslušníci U.S. Army museli naučit vypátrat, sledovat, zaměřit a nakonec zničit malé skupiny bojovníků, často vmísené mezi civilní obyvatelstvo. Protivníci se pohybovali v civilních autech a skrývali se v nejrůznějším terénu, včetně městského prostředí.
To dalo vzniknout nové technice i taktice. Američané investovali desítky miliard dolarů do boje s fenoménem IED (Improvised Explosive Device - improvizované výbušné systémy). IED způsobily v Iráku a Afghánistánu dvě třetiny všech koaličních ztrát.
Americká armáda má nyní obrovské zkušenosti, techniku i vypracovanou taktiku v protipovstaleckém boji.
V současné době však opět roste potřeba „oprášit“ schopnosti ve vedení masivních vševojskových bojových operací, často vedených na obrovské vzdálenosti.
„Armáda má hluboké zkušenosti, ale potřebuje je více rozšířit. Jsme dobří v protipovstaleckých operacích a v operacích zajišťující ochranu velkých území. Nyní se budeme muset více zaměřit na manévry mechanizovaných jednotek na velké vzdálenosti,“ uvedl Rickey Smith, zástupce náčelníka štábu Výcvikového a doktrinálního velitelství americké armády TRADOC (Training and Doctrine Command).
Návrat ke kořenům s novou technikou
Vedení protipovstaleckých operací zůstává důležitou součástí výcviku americké armády. Ostatně protipovstalecký boj i zajištění bezpečnosti rozlehlých území je klíčové při řešení výzev tzv. hybridní války.
Současně však bude americká armáda cvičit své schopnosti ve vedení rozsáhlých bojových operací proti vyspělému protivníkovi, jako jsou Čína a Rusko.
Výcvik nebude samozřejmě vysloveně zaměřen na boj s výše zmíněnými zeměmi. Klíčové je spíše sledovat a rozpoznat rychle se měnící bezpečnostní prostředí, které zahrnuje mimo jiné napětí a rivalitu mezi vojenskými mocnostmi. Jednou z úrovní této rivality je právě schopnost vést masivní vševojskové operace.
I když je boj proti povstalcům a boj proti vyspělému protivníkovi samozřejmě zcela odlišný, lze v obou konfliktech použít některé společné zbraňové systémy. Americká armáda například v minulých letech zavedla nové přesné zbraně, třeba satelitem naváděnou dělostřeleckou a raketovou munici.
Například naváděná munice Excalibur ráže 155 mm umožňuje dělostřelectvu na 30 km ničit cíle s kruhovou odchylkou pouze 30 m. Excalibur ničí bodové cíle nebo poskytuje blízkou palebnou podporu vlastním silám. Stejně tak americká armáda zavedla do výzbroje satelitem naváděné střely raketometu GLMRS (Guided Multiple-Launch Rocket System).
Střely dokážou ničit jednotlivé budovy, shromáždění bojovníků nebo další bodové cíle až na vzdálenost 70 km. V případě rozsáhlých střetů mechanizovaných jednotek mohou podobné zbraně ničit sklady munice/paliva za nepřátelskou linií i jednotlivá bojová vozidla.
Další oblastí využitelnou pro masivní střety jsou bezpilotní letadla. Na začátku války v Iráku a Afghánistánu americká armáda provozovala jen několik bezpilotních letadel. Na konci hlavních válečných operací létaly nad Irákem a Afghánistánem stovky dronů všech kategorií, které pátraly po protivníkovi, zaměřovaly cíle pro bojová letadla a dělostřelectvo nebo pomoci vlastních zbraní protivníka ničily.
Podobné uplatnění najdou drony i při střetu s rovnocenným protivníkem. Stejně tak drony mohou sledovat pozice vlastních sil a poskytovat velitelům lepší situační povědomí o stavu bojiště.
„To není návrat do budoucnosti, to je pohyb vpřed do budoucnosti, kde síly armády budou čelit přizpůsobivému nepříteli s větší ničivostí. Dnešní generace velitelů bude současně řídit vševojskový boj a bezpečnost na rozsáhlém území,“ vysvětluje Smith a dodává: „Armáda musí být připravena na celý rozsah vojenských operací. Jednou z nich jsou operace s podobně vyspělým protivníkem, s jakým jsme poslední roky nebojovali,“ dodává Smith.
Nová technika a taktika
Americká armáda se nevrací jen ke starým technikám boje s rovnocenným protivníkem. Nové prostředky řízení boje umožní především nebývalým způsobem sjednotit akce nejrůznějších jednotek - průzkumných/bojových dronů, bitevních vrtulníků, letadel, dělostřelectva, tanků i pěších jednotek.
Americká armáda chce například dotáhnout k dokonalosti získávání pozic protivníka pomocí dronů (nebo jiných prostředků na zemi, včetně jednotlivých vojáků) a okamžitě navést na tyto cíle vlastní přesné (a vhodným způsobem zvolené) letecké, raketové a dělostřelecké zbraně.
Pentagon si uvědomuje, že klíčem je podchytit vývoj nových zbraní, systémů a taktik protivníka a co nejrychleji se na nové prostředí adaptovat. A na druhou stranu naopak vytvářet takové systémy a taktiky, na které protivník nedokáže okamžitě reagovat, resp. reagovat jen za vynaložení obrovských finančních, lidských a surovinových prostředků.
Kromě nejrůznějších dronů a robotů tak bude klíčové dokončení vývoje taktiky nasazení rojů malých bezpilotních letadel, nasazení moderních výpočetních a řídicích systémů, rozpracováni taktiky moderního tankového boje, zavedení nejnovějších systémů elektronického boje, obrana proti letadlům a přesným zbraním protivníka včetně obrany proti protitankovým řízeným střelám a naváděné dělostřelecké a raketové munici protivníka.
Smith závěrem popisuje budoucí vedení vševojskových operací americké armády jako „dirigování orchestru“, kde se každý nástroj prolíná s dalším nástrojem a společně vytvářejí jednotné hudební představení.
Zdroj: National Interest
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Další články o vojenství a novinky ze světa armády najdete zde.
