Na tiskové konferenci 20. října od deset hodin našeho času odborníci z evropské kosmické agentury ESA potvrdili to, čeho se zájemci o kosmonautiku už předem obávali - evropský modul Schiaparelli nedorazil na povrch planety Mars podle plánu. Nikdo neřekl přesně, kde se stala chyba, a odborníci z ESA odmítli přesně odpovědět na otázku, jaká je pravděpodobnost, že modul je v pořádku.
Potvrdilo se v podstatě to, co bylo jasné už včera večer: po prudkém aerodynamickém brzdění v atmosféře, kdy teplota na ochranném štítu měla dosahovat až 1750 °C a modul byl zahalen oblakem plazmy, bránící přenosu rádiového signálu, vedení mise přijalo (dokonce na několika různých zařízeních) signály, že tuto kritickou fázi modul úspěšně překonal. Další signál potvrdil otevření brzdícího padáku a posléze také odhození tepelného štítu ve spodní části ochranné schránky, v níž byl modul EDM Schiaparelli uložen. Začal pracovat palubní radar, to z telemetrie také víme. Rychlost sestupu byla kolem 320 km/h, ale měla se dál prudce snižovat.
Někde v tuto chvíli se stala chyba. Podle telemetrických údajů z mateřské sondy modulu, na oběžné dráze se pohybující TGO, které odborníci sondy během noci ze sondy získali a předběžně analyzovali, vše pracovalo správně až do fáze, kdo modul měl sestupovat k povrchu na padáku. Pak se přestal „chovat podle očekávání“ - z tiskové konference jsme se nedozvěděli, co přesně toto „nečekané chování“ obnášelo (na přesnější odhady je prý brzy).
Šéf letových operací mise ExoMars Andrea Accomazzo z ESA na tiskové konferenci k osudu modulu Schiaparelli reagoval na první otázku „Jaká je pravděpodobnost, že modul spadl?“ poněkud podrážděným: „Vaší otázce nerozumím.“
K chybě došlo až v samotném konci padákové fáze, kdy se měl padák oddělit od modulu: k tomu mělo podle plánu dojít zhruba 1 200 metrů nad povrchem, kdy měl modul vypadnout z ochranné schránky s padákem, které se měla poté na padáku snést stranou. Samotný modul se měl volným pádem řítit k povrchu, aby o pouhou sekundu později začalo pracovat devět trysek brzdícího systému, které měly zajistit snížení sestupové rychlosti na 4 až 7 km/h ve výšce dva metry nad povrchem.
Na tiskové konferenci zaznělo i to, že trysky motorů se na několik sekund sepnuly, ale jejich zážeh byl mnohem kratší než zhruba plánovaných 30 sekund. K jaké chybě přesně mohlo dojít, odborníci ESA odmítli blíže komentovat: padák se mohl odpojit příliš brzy, takže modul spadl z příliš velké výšky. Nebo nemusel fungovat správně, a sondu nezbrzdila, takže dopadla příliš rychle. Jisté je, že přijímače zaznamenaly náhlé zesílení rádiového signálu v okamžiku, kdy po oddělení tepelného štítu začal výsadkový modul EDM vysílat z hlavní UHF antény umístěné na jeho povrchu. Vzápětí se však Schiaparelli se odmlčel.
Odborníci ESA na tiskové konferenci opakovaně dávali najevo, že selhání modulu nepovažují za příliš veliký neúspěch. EDM Schiaparelli měl být důležitý především jako demonstrátor technologie přistání mnohem většího a vědecky významnějšího vozítka, které chce ESA na Mars poslat v roce 2020. A byť se evidentně přistání nezdařilo podle plánu, sonda TGO získala z modulu před přistáním prakticky všechny důležité informace o průběhu sestupu.
Jak to bylo u Marsu
Ještě si krátce shrňme, jaká situace vlastně kolem Marsu v době celé události panovala. Sonda GTO po zhruba půl roce ve vesmíru dorazila k oběžné dráze Marsu s modulem Schiaparelli na palubě. Ve středu 19. října odpoledne zahájila brzdný manévr v blízkosti planety, který dopadl zcela podle očekávání, a sonda zaujala téměř přesně plánovanou dráhu kolem planety. Nadále bude probíhat další brzdění o atmosféru Marsu, které ji nakonec dovede na oběžnou dráhu s výškou cca 400 kilometrů, ze které může plnit svůj hlavní úkol: pátrat po záhadami obestřené přítomnosti metanu na Marsu a snad i zjistit, jak může tento plyn na planetě vlastně vznikat.
Modul Schiaparelli se od své mateřské lodi oddělil v neděli 16. října odpoledne, a zamířil k Marsu vlastní cestou. Měl se pokusit o přistání na povrchu a poté z něj krátce (řádově desítky hodin) vysílal údaje o podmínkách na povrchu. V podstatě šlo spíše o zkoušku přistávací technologie než plnohodnotný vědecký přístroj.
Samotné přistání sledovalo několika zařízení. Jedním z byl pozemský teleskopem GMRT (Giant Metrewave Radio Telescope) u indického města Narayangaon, který se pokoušel sledovat slabý signál radiovysílače na modulu. Šlo také v podstatě o experiment, ale výsledky byly nakonec poměrně povzbudivé. Současně vysílání Schiaparelli sledovala i sonda Mars Express (MER), která krouží kolem Marsu již od roku 2003.
Telemetrii, tedy podrobnější údaje z přístrojů z modulu Schiaparelli pak přijímala i mateřská sonda TGO, která v té době už byla na (ovšem velmi protáhlé) oběžné dráze kolem Marsu (a stala se tak mimochodem druhou evropskou družicí u této planety). Toto sledování neprobíhalo v reálném čase, sonda TGO údaje nejprve uskladnila ve své paměti, a pak ji poslala na Zem.
Jak probíhalo přistání
Jak jsme napsali už v úvodu článku, manévr probíhal dlouho dle plánu. V 16:42 vstoupila sonda do atmosféry a technika plnila úkoly podle plánu. Ovšem pár minut před pátou hodinou, a tedy pár minut před plánovaným časem přistání se „odmlčela“. Přesněji řečeno, na ní naladěné přijímače ztratily rádiový signál malého vysílače sondy.
Jako první si toho všimli operátoři pozemského radioteleskopu GMRT v Indii, o pár desítek minut později pak výpadek potvrdila i data z Mars Express. Znepokojující už v tu chvíli bylo, že že přerušení UHF signálu ze sestupujícího modulu Schiaparelli zaznamenaly oba přístroje ve stejné fázi manévru. Do určité doby totiž panovaly naděje, že družice Mars Express by mohla zaznamenat být citlivější, a GMRT prostě signál jen „ztratil“.
Takto mělo probíhat přistání (19.10.2016) modulu EDM Schiaparelli na Marsu.
Ztráta signálu nemusela znamenat, že se s výsadkovým modulem EDM v závěrečných sekundách stalo cosi krajně neblahého, že se například nezažehly brzdící trysky nebo nepracovaly správně, takže modul dosedl příliš velkou rychlostí. Náhlá ztráta signálu zaznamenaná dvěma přijímacími stanicemi, jednou na Zemi a druhou bezprostředně u Marsu, pochopitelně není dobrým znamením. Pokud by se však například prokázalo, že modul EDM Schiaparelli dosedl na Mars bezpečně a problém je například v závadě antény, existují možnosti, jak se pokusit o nápravu na dálku.
Takové úvahy ale ESA odmítala. Podle ní bylo nutné počkat na telemetrii, jejíž přenos měla zprostředkovat družicová sonda TGO. ESA je ze sondy získala v noci ze středy na čtvrtek a provedla první analýzu, jejíž výsledky pak prezentovala na tiskové konferenci zmíněné v úvodu.
Jak už však padlo v úvodním článku, hlavním úkolem výsadkového modulu EDM byla prověrka techniky sestupu a přistání, která by měla za čtyři roky zajistit výsadek evropského průzkumného vozidla na Mars. S žádným rozsáhlým vědeckým výzkumem se nepočítalo. Proto byl modul Schiaparelli vybaven v podstatě pouhou základní sadou měřících přístrojů a je odkázán na bateriový zdroj elektrické energie, který zajistí jeho činnost po dobu dvou dní, maximálně necelého týdne při úsporném pracovním režimu.
14. března 2016 |
Informace: Do článku jsme doplnili informace z tiskové konference (aktualizace v 11 hod.), a původní text mírně upravili tak, aby z něj jasněji vyplývala posloupnost jednotlivých událostí tak, jak se měly odehrát podle všech nyní dostupných informací.
