V roce 2013 Češi za hudbu utratili 264 milionů korun. Zlatá doba CD byla dávno pryč a hudební průmysl vypadal, že je na dně. Digitální prodeje, tedy tehdy hlavně legální stahování, sice rostly, ale ani to nebyla žádná sláva.
Několik hráčů se tu už tehdy přetahovalo o tržby v hodnotě sedmdesáti milionů korun. Vyhlídky na ukusování z ani ne třímilionového koláče (v eurech) většinou nejsou pohnutkou k tomu, aby nadnárodní firmy vstupovaly na nový trh. Přesto se k tomu právě v roce 2013 globální jednička ve streamování hudby Spotify rozhodla.
Proč? Manažer firmy Chris Bevington to vysvětluje na případě domovského Švédska. „Tam to na přelomu dekády hudební průmysl vzdal. Šlo doslova o pirátskou zátoku, kde lidé všechno stahovali zdarma a neřešili, že je to ilegální,“ říká zaměstnanec stockholmské centrály v narážce na název největší světové (taktéž původně švédské) databáze torrentů The Pirate Bay.
„Nám se to pak podařilo zvrátit. Nabídli jsme řešení, které je jednodušší a pohodlnější,“ dodává Bevington.
Statistiky švédské pobočky Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) dokazují, že si nevymýšlí. Od spuštění Spotify v roce 2008 do loňska vyrostl celý švédský hudební trh o čtvrtinu na 1,05 miliardy švédských korun (v přepočtu 2,93 miliardy českých korun). A streamování se na této sumě aktuálně podílí 82 procenty, v posledních pěti letech se digitální trh zpětinásobil.
I při pohledu na české statistiky vypadá vstup Spotify jako zlom. Poslední dva spočítané roky trh opět mírně rostl. A to především díky streamování. Švédsko je však stále mnohem dál. U Čechů stále vedou (byť neustále klesající) cédéčka. A zároveň je i přes růst celková velikost trhu pouhých 293 milionů korun, tedy skoro přesně desetina toho švédského.
Švédů je stejně jako Čechů, avšak berou více než trojnásobek českých mezd a za Spotify zaplatí víc než Češi (při přepočtu na eura to je 10 ku 6). Přesto Bevington podle svých slov nevidí důvod, proč by nemohl český trh dorůst na polovinu švédského. Jinými slovy zpětinásobit se.
Předpoklad vychází z uživatelské i byznysové povahy streamingu. Firma nakoupí práva na hudbu od jejich držitelů a následně je on-line (zpravidla přes dektopovou nebo mobilní aplikaci) zpřístupní svým uživatelům. V případě velkých firem, kterými jsou na českém trhu vedle Spotify i starší francouzský Deezer nebo Google Music či před rokem spuštěný Apple Music, jde o desítky milionů skladeb.
Konkrétně Spotify svou službu zpeněžuje dvojím způsobem. Buď uživatel neplatí nic, ale musí se smířit s prokládáním písniček reklamami a omezenou funkčností (například nelze řadit písně za sebe podle přání). Nebo platí měsíční poplatek ve výši okolo 150 korun a má plnohodnotný přístup k muzice bez reklam.
Většina zůstane a platí
Záleží proto na tom, jak se které službě daří přesvědčit zákazníky, aby začali platit. Pak mají přístup k takovému množství legální hudby, kterého by třeba nákupem CD nikdy nedosáhli. Zároveň ale jeden platící uživatel ročně za streaming vydá víc, než kolik ve zlatých časech platil průměrný člověk, který si kupoval kompakty.
„Můžu to říct z vlastní zkušenosti. Před pár lety jsem si kupoval dvě nebo tři CD za rok. Teď platím pět eur každý měsíc,“ říká manažer Spotify pro střední Evropu Przemek Pluta.
Konkrétní čísla za český trh nechce odhalovat, ale dodává, že přibližně kopírují globální údaje. Podle nich ze stovky milionů uživatelů asi 35 procent využívá placenou službu Premium. Aby toto číslo rostlo, snaží se Spotify neplatící uživatele postrkovat různými nabídkami.
Mezi ně patří i dohoda s českým O2 z letošního června. To nabízí službu Premium na tři měsíce zdarma a zároveň nepočítá data spotřebovaná kvůli Spotify do tarifů (což však podle evropského regulátora odporuje zákonu o tzv. síťové neutralitě).
A jak pobídka dopadla pro první skupinu zákazníků, kterým už skončilo bezplatné období a stáli před otázkou, zda se vrátit k omezené službě zdarma nebo pokračovat v Premiu, ale začít platiti? „Většina lidí zůstala u Premia – tedy nyní platí. Bereme to jako opravdu velmi dobrý výsledek,“ říká Bevington.
