Clintonová a Trump jsou jako na houpačce. Jak kampaň vrcholí, bude přibývat sondáží, jež vás budou mást.
Přijde průzkumová povodeň, protože i pro agentury na výzkum veřejného mínění není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Zatímco v roce 1960 při duelu mezi Kennedym a Nixonem provádělo výzkumy šest firem, nyní jsou jich už desítky.
Americké volbyANALÝZA: Podpora kandidátů v médiích PŘEDTERMÍN: Někteří Američané už volí KVÍZ: Znáte cestu do Bílého domu? 1. DEBATA: Teroristé, daně i osobní útoky 2. DEBATA: Urážky i hrozba vězením 3. DEBATA: Loutka Putina a úcta k ženám KOMENTÁŘ: Trump se konečně vzchopil |
Tím hůř - a tím lépe. Hůř proto, že člověk, který průzkumy neumí číst (pokud je vůbec někdo, kdo je číst opravdu umí), je dříve popleten než poučen. Čísla skáčou jako na houpačce, a navíc se k nim musí proklestit houštím slov jako „registrovaní voliči“ či „pravděpodobní voliči“, která pro laika nemají význam.
Jenže v nich se skrývá klíč. Je rozdíl, zda je výzkum proveden mezi první skupinou či tou druhou. Registrovaní voliči nemusí ještě k volbám jít: v roce 2000 se tak zachovalo 30 procent z nich, takže tato čísla šla hodně mimo terč.
Před měsícem udělaly New York Times experiment: daly syrová data průzkumu čtyřem expertům a ti vyprodukovali čtyři různé výsledky - podle toho, jak odhadli, kdo půjde volit a kdo ne. V jednom extrému vedla Clintonová o čtyři body, v opačném vedl Trump o bod. A to šlo pořád o tentýž průzkum.
Čtenářův kurz sebeobrany
Pokud by někdo sepsal Kurz sebeobrany pro čtenáře průzkumů, byly by tam i další rady a varování.
Třeba to, že záleží na tom, komu se během průzkumu dovolají. Sondáže se dělají obvykle telefonicky, po pevných linkách. Otázka: A kdo má pevné linky? Starší lidé. Mladí ne. Takový detail zkresluje výsledek, protože starší lidé jsou konzervativnější (některé agentury proto data takzvaně „váží“, aby toto zkreslení potlačily - pozn. red.).
Mlh, jež rozostří výsledek, je dost. Teď Trumpovi lidé věří, že to bude jako u Britů a brexitu, kdy se lidé báli říct v anketách, že budou svatokrádežně hlasovat pro odchod z EU. Trump je neortodoxní, pořád mu nasazují psí hlavu, tak i Američané prý radši řeknou, že zvolí Hillary, ale za plentou to tajně hodí Donaldovi.
V Americe pro to mají i jméno, říká se tomu Bradleyho efekt. V roce 1982 všichni zírali, že Los Angeles nezvolilo starostou černocha Toma Bradleyho, jemuž průzkumy jasně přály. Vysvětlení: bílí voliči se v průzkumech styděli říct, že nebudou volit černocha.
Jenže teď prý Američané už takoví stydlíni nejsou (ukázal to samozřejmě průzkum). Ale sondáže obvykle zkreslí třeba i to, že nakonec nerozhodnutí občas rádi podpoří vyzývatele, což je v tomto případě spíše Trump. Někdy se zase naopak rádi v poslední minutě přidávají k pravděpodobnému vítězi.
Souboj prezidentských kandidátů láká vtipálky. Zpracovali parodii na televizní debatu:
Clintonová vede
Ale tím vším nemá být řečeno, že průzkumy jsou k ničemu. Jejich síla je právě v tom, že je jich tolik. Je to opravdu jako s kompasem - možná žádný neukazuje přesný směr, ale pokud všechny ukazují přibližně stejným směrem, lze usoudit tendenci. Ta teď vypadá následovně: Clintonová vede.
Je tady však ještě jedna věc, kterou je třeba vědět. Celostátní průzkumy jsou k ničemu, ukazují nálady, ne výsledek. Ukazují totiž celoamerický stav, kdežto Amerika volí po jednotlivých státech. Kdo vyhraje stát, získá jeho volitele, dohromady je jich k mání 538. Stačí jich tedy mít 270 a Bílý dům je v kapse.
Většina států je už jasná, rvačka je o pár nerozhodnutých (psali jsme o nich zde). A tak nejvíc napoví průzkumy o tom, jak si kdo vede v dílčích státech, hlavně v těch, u nichž zatím není úplně jasno.
To je kompas, který ukazuje pravděpodobný výsledek. Na grafech jasně vede Clintonová, ale pozor, do voleb ještě zbývá deset dní.