Druhy, které po desítky milionů let staré katastrofě dokázaly přežít a byly schopny se adaptovat, měly na výběr široké spektrum ekologických nik k obsazení. Kromě savců, ptáků a některých dalších skupin obratlovců využili této šance i bezocasí obojživelníci.
Žáby na scénu
Žáby vznikly již na počátku druhohor, v podstatě ve stejné době jako dinosauři, takže na konci křídy rozhodně nešlo o zbrusu novou skupinu. Přesto to podle nového výzkumu bylo právě až před 66 miliony let, kdy se náhle zjevuje ohromná biodiverzita žab a kdy se takřka ve stejnou dobu poprvé objevují přímí předkové až 88 % všech dnešních žabích druhů.
Dříve se přitom předpokládalo, že jejich původ sahá do mnohem dávnějších dob. Nová studie v periodiku Proceedings of the National Academy of Sciences dokládá, že teprve velké vymírání z konce křídy skutečně umožnilo žábám původně z oblastí Gondwany explozivně se rozvíjet a vytvořit úžasné formy, které známe například ze současných tropických pralesů (ale i z našich lesů, potoků a strání).
Nový výzkum prokázal, že současná biodiverzita žab má nejspíš svůj počátek v katastrofě na konci křídy.
Vždyť žáby představují téměř 90 % všech současných obojživelníků. Jak k tomuto závěru vědci dospěli? Samozřejmě prostřednictvím fylogenomiky, tedy porovnáváním genomů.
Nepochybně jde také o důkaz katastrofické povahy dopadu planetky nebo komety, která před 66 miliony let dopadla do oblasti dnešního Mexického zálivu.Nástup žabí biodiverzity je totiž velmi prudký a jeví tendenci k zaplnění nik uprázdněných drastickým způsobem. Pro badatele bylo velkým překvapením, že k rozšíření této velmi početné skupiny s asi 6 775 popsanými současnými druhy došlo tak náhle.
Největší soubor dat
Autoři studie využili sedmkrát větší soubor dat, než měl k dispozici kdokoliv předtím, a porovnali vzorky 95 jaderných genů 156 žabích druhů, přičemž vytvořili vývojový strom reprezentující 44 ze všech 55 známých čeledí žab (včetně časového průběhu jejich evoluce). Tři velké klady žab – Hyloidea („rosničky“), Microhylidae (parosničkovití) a Natatanura podle jejich analýzy vznikly společně na území Afriky, právě v době přelomu křídy a paleocénu. Například na území Severní Ameriky prakticky nepřežily žádné druhy z křídy do kenozoika, evoluce žab tam byla katastrofou doslova „resetována“.
To platí třeba i pro všechny stromové druhy žab, které zřejmě vznikly v této kritické době. Zmíněný výzkum je další podstatnou cihličkou do stavby vědomostí, které o vymírání z konce křídy nyní máme. Má ale nezanedbatelnou implikaci i pro současnost: když žáby dokázaly přežít takové katastrofy, jako byla ta z konce křídy, a dnes se přitom mnoho druhů činností člověka potácí na pokraji úplného vyhubení, co to o naší civilizaci a jejím působení na přírodu vypovídá?
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi, včetně bohatého odkazového rejstříku, najdete zde.
