Daří se rizika v bankovnictví tlumit, nebo spíše narůstají?
Mění se způsoby, jakými se hackeři pokoušejí peníze z klientů dostat. Zatímco dřív se snažili pomocí virů nebo škodlivého malwaru informace dostat k sobě, dnes zašifrují počítač a obětem jen napíší: Chceš svá data zpátky? Tak zaplať, pošli bitcoiny.
Mohli by se hackeři tímto způsobem dostat k bankovním datům, když napadnou přímo banky?
Všechna data v bankách obvykle nejsou uložena na jednom místě. Jsou v různých systémech, databázích, existují různá oprávnění a přístupy. Kdyby se už nějaký hacker dostal dovnitř, odnesl by si pravděpodobně jen část informací.
Cesta tedy vede přes klienty?
Je to pro hackery mnohem jednodušší. Edukace se stále dost podceňuje, lidé si neuvědomují rizika, která na ně v digitálním světě číhají. Živelně stahují kdeco a instalují si nové aplikace. A ty ne vždy dělají to, co si lidé představovali. Tady vidím velký rozdíl v přístupu k zabezpečení u Applu a Googlu. Jeho Android je otevřenější a odhaduje se, že 98 procent škodlivého kódu je právě na tomto systému.
Co jsou nejčastější chyby při používání bankovních služeb?
Mnoho lidí zapomíná na pravidelné aktualizace operačního systému, které často obsahují záplaty bezpečnostních chyb. A také jich stále hodně má nastaveno slabé heslo. Měli by ho občas změnit.
Bývá napaden spíše účet klienta nebo platební karta?
Směr útoku bývá pořád stejný, používá se nějaká forma sociálního inženýringu, kdy se útočník snaží ze své oběti vytáhnout přihlašovací jméno, číslo karty, PIN, heslo, cokoliv. A je jedno, jestli to míří na kartu, mobilní aplikaci nebo internetové bankovnictví. V devíti z deseti případů je k tomu využíván nějaký phishingový útok, kdy je klient přesměrován na podvržené stránky, které se tváří jako web banky. Hodně se využívá Facebooku a dalších sociálních sítí.
Kolik je takových útoků za rok?
Pořád se ve vlnách vrací, jen vloni šlo v případě České spořitelny kolem 200 podvržených webových stránek. Když to zjistíme, kontaktujeme provozovatele, aby tu stránku sestřelil. Často se používají webhostingy, které jsou zdarma, a to po celém světě, nejen v Česku.
Jak se klient může bránit?
Je důležité mít na paměti, že banka nikdy neposílá maily s aktivními odkazy, které by vedly přímo na přihlašovací stránku. V mailu může být třeba odkaz na hlavní stránku České spořitelny, odkud se na přihlášení dá proklikat, ale nikdy na stránku, která by vyžadovala zadání přihlašovacích údajů. Banka také nikdy nebude klienty oslovovat, aby jí poslali třeba číslo karty aPIN, vždyť tyto informace má.
Jak postupujete, když klient oznámí, že mu zmizely peníze?
Každý případ se prověřuje zvlášť. Záleží na tom, jak moc to byl sofistikovaný útok. Jde o to, zda tomu klient nějak „pomohl“, třeba tím, že někam přeposlal SMS s údaji otransakci. Či zda to proběhlo zcela bez jeho přičinění. Snažíme se klientovi pomoci, ale ne vždy můžeme vrátit peníze, pokud je míra jeho spoluúčasti vysoká.
Co zneužití platebních karet?
Skimming, tedy okopírování platební karty při výběru peněz, je vposlední době na ústupu. Tedy alespoň, co se týče Česka. V zahraničí je však riziko stále velké. Zařízení pro skimming se dá sehnat během chvilky a není drahé. Nicméně bankomaty v Česku, a také jejich převážná část v EU, už podvodnou instalaci zařízení neumožní.
A co platby na internetu?
Často stačí zapojit selský rozum. Třeba není rozumné nakupovat na e-shopech, o kterých nic nevím. Doporučujeme používat 3D secure, kde se platba ověří kódem poslaným na mobil. Kvůli nové legislativě EU možná i potvrzovacím SMS zprávám odzvoní, protože iony se dají zneužít. Hledáme teď alternativy, jak platbu ověřit jiným způsobem.
