„Žijeme ve společnosti, která je hodně sekulární, s velkou důvěrou v oficiální zdravovědu. Kromě témat historických, jak to bylo dřív, si neuvědomujeme, že v jiných částech světa, ale i u nás, je čarodějnictví a léčitelství pořád aktuální. Jen to není vidět,“ říká profesor Dušan Lužný z katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, která vědecké setkání pořádá.
Středeční seminář o magii a čarodějnictví byl součástí druhého ročníku dvoudenní Olomoucké religionistické konference. „Černá“ témata se přitom probírala v odsvěcené kapli Božího Těla v Uměleckém centru univerzity.
„Je to krásný prostor pro pořádání mezinárodních konferencí. S její výzdobou vše dostává ještě jiný význam, který si v tom člověk může hledat sám, ale nebylo naším záměrem dát čarodějnické téma do kaple,“ odmítá skrytou symboliku profesor Lužný.
Do Olomouce přijelo šest desítek odborníků, mezi nimi i jedna z nejvýraznějších osobností současného čarodějnického bádání – Johannes Dillinger, který je profesorem na Oxford Brookes University a Univerzitě Johanesse Gutenberga v Mohuči.
V různé nadpřirozené síly věří v různých formách nemálo lidí
Podle profesora Lužného čarodějnictví nutně neznamená zlo.
„Jsou to i kouzla, kterými se snažíme zajistit například zdraví našich dětí. I v České republice jsou lidé, kteří při narození dítěte dají miminku například amulet na ruku. Nejde přitom o zaklínání, ale důvěru v síly, které jsou jiného typu než bůh.“
Jak vyplývá z výzkumů sociologů, na černou sílu kamenů nebo na horoskopy věří nemalá část české populace.
„Oficiální pohled je trochu přezíravý, ale v každodenním životě je čarodějnictví pořád přítomno, a to i u lidí, kteří si to nechtějí přiznat,“ podotkl Lužný.
Na rozdíl od minulosti vyspělá společnost „čarodějnice“ neupaluje, což ale neznamená, že by to byly celebrity.
„Jsme tolerantnější. Platí však, že když se dozvíte o podivných rituálech v sousedním bytě, tak to ve vás vzbudí obezřetnost,“ dodal Lužný.
