Padesátá léta jsou známá justičními vraždami, pronásledováním hrdinů druhé světové války, kulaků a dalších „třídních nepřátel“. K tomu dostat se do křížku s totalitním státem, ale stačilo i pohybovat se na tanečním parketu příliš „americky“.
Z USA se tehdy šířil moderní rock ‚n‘ roll i za železnou oponu a fanoušky si našel také mezi československou mládeží. „Přes to, že mnohé instituce vrtěly hlavami a často postupovaly bez skrupulí, vlna opojení novým rytmem a zvukem se nezadržitelně valila dál. Bez nejmenší publicity koncertovali mládenci nejvíc dvacetiletí v nejnepředstavitelnějších sálcích před dychtivým publikem, pro nějž bylo toto zakázané ovoce čím dál sladší,“ vylíčili Ondřej Konrád a Vojtěch Lindaur v knize „Život v tahu aneb třicet roků rocku“ šíření rockové muziky v tehdejším Československu.
Jak komunistům vadí hudba a tanec pocházející z „americké pakultury“, ukázal režim 17. října 1957 v pražské kavárně Mánes. Tehdy zábavu pod záminkou rozloučení s branci a poslechu jazzu uspořádal Bohumil Schlonz. Na pozvánkách lákal na „bohatý výběr posledních jazzových novinek z USA - Bill Haley, Elvis Presley“.
Produkci z magnetofonu ale ukončil zátah Veřejné bezpečnosti. „Bylo půl jedenácté, z pásku zpíval Bill Haley svůj nezapomenutelný Rock Around The Clock, dovnitř vtrhli esenbáci v civilu a začali řvát: ‚Vypnout magneťák!‘ A hned začali zatýkat,“ vzpomínal pro Lidovky.cz účastník zábavy, tehdy devatenáctiletý tanečník Jiří Bohuslav.
Mladé lidi odvezli k výslechům na stanici v Bartolomějské ulici. „Vyšetřovatel se mě ptal, kde jsou auta. Řekl jsem: ‚Jaký auta?‘ – A už jsem dostal ránu. Chtěli nám něco přišít. Výslech trval tři hodiny. Dostal jsem na budku, měl monokl. Pak mě odvedli do cely, kde už byli kamarádi Karel Sodoma a Bohouš Schlonz,“ popsal serveru Jiří Bohuslav.
Zábava Made in USA pohoršuje občany, hřímala propaganda
Propaganda líčila tancující mládež jako výtržníky. „V noci ze čtvrtka na pátek zadržela veřejná bezpečnost – jak jsme oznámili včera – 28 výtržníků. Jedna tlupa byla pracovníky Městské správy VB ‚vyrušena’ ze své zábavy (která nesla pečeť Made i USA) ve vinárně Mánesu. Výstřední chování, ještě výstřednější tanec, hulákání do mikrofonu, hudba nahraná na magnetofonovém pásku – tak vypadala radovánka výtržníků. Právem budila pohoršení občanů,“ hlásila Večerní Praha o dva dny později.
Veřejná bezpečnost ten večer nesebrala pouze 28 tanečníků rokenrolu v Mánesu, zatýkání v Praze se týkalo i trampů a hudebníků tanečních orchestrů. Zadržených bylo nakonec víc než sto.
Ze skupiny pozatýkaných v Mánesu komunisté postavili na konci října pět „výtržníků a chuligánů“ před soud. Soudce jim vyčítal i jejich oblečení. „Wranglerky i triko byly americké, obrázek zářil světélkujícími barvami. Soudce to téměř rozběsnilo. ‚Podívejte se, vždyť je oblečen jako americký kovboj! Jedná se o americký způsob života s neblahým morálním vlivem na mládež!,“ hartusil podle Bohuslava soudce.
Bohumil Schlonz, Jiří Bohuslav, Lída Čulíková, Marie Benešová a Věra Bečvarovska vyfasovali od soudu podle § 188 za výtržnictví od deseti do dvaceti měsíců nepodmíněně. Odvolací soud jim sice tresty o pár měsíců snížil, chlapci si přesto museli ve věznici a v dolech zhruba rok odkroutit.
„Spadli jsme do kol, která nás semlela. Rozsudek byl dávno předem připraven. Paragraf 188 byl přesně ušit na mladé lidi. Na nás se nevztahovala amnestie při nástupu Novotného, ani desetiletá amnestie 1948-1958,“ cituje tehdejšího „páska“ Bohumila Schlonze webová stránka Popmuseum.cz.
