Náhrady bisfenolu A nejsou někdy o mnoho lepšíV některých případech se nahrazuje bisfenol A velmi podobným bisfenolem S, jehož vliv není tak dobře znám. V poslední dobře se ovšem objevují poměrně znepokojivé výsledky, a to i díky práci českých vědců. |
Jen málokterá chemická sloučenina vyvolává mezi odbornou i laickou veřejností tolik kontroverzních reakcí jako bisfenol A (BPA). Chemikálie, které se ročně vyrábí řádově miliony tun, představuje jednu z klíčových surovin používaných při výrobě mechanicky odolných a průhledných polykarbonátových plastů a epoxidových pryskyřic.
Díky jedinečným vlastnostem a nízké výrobní ceně se staly výrobky z těchto materiálů prakticky všudypřítomné. Denně se tak setkáváme s tvrzenými plastovými lahvemi, kuchyňskými potřebami, nábytkem, sportovním vybavením nebo multimediálními nosiči CD a DVD.
Falešný „estrogen“ ze zkumavky
Již několik desítek let se ale objevují výsledky, ze kterých lze oprávněně usoudit, že by mohla mít tato sloučenina škodlivé účinky na lidské zdraví. Vědecké studie na zvířatech například dokazují, že BPA působí ve vyšších koncentracích jako endokrinní disruptor (látka narušující hormonální rovnováhu v těle) s negativním účinkem na imunitní systém, játra, ledviny, vývoj plodu v těhotenství a může zvyšovat riziko vzniku rakoviny prsu.
Přestože k přesnému posouzení dlouhodobého vlivu BPA na člověka sice v současné době chybí dostatek hodnověrných podkladů, lze na základě experimentů na zvířatech očekávat, že jeho vliv bude minimálně v některých případech obdobný.
Největší záhadou je pro nás v současné době především způsob, jakým se BPA do našeho těla může dostávat. Za hlavního podezřelého byly až donedávna považovány především potraviny a nápoje skladované v plastových obalech a plechovkách potažených ochrannou fólií. Kontrolní analýzy však ukázaly, že stopová množství BPA, která se touto cestou mohou uvolnit, nepředstavují pro spotřebitele žádné riziko, neboť je v nich BPA pevně vázána ve formě polymeru.
Vliv plastových obalů nepřímo popírají i závěry rozsáhlé studie z roku 2009. Téměř 1 500 dobrovolníkům, podrobujícím se různě dlouhému půstu, měřili vědci průběžně hladinu BPA v moči. Pokud by byla zdrojem této látky kontaminovaná potrava, mělo by její množství během hladovky rychle klesat. Toto očekávání se však nepotvrdilo, neboť po počátečním mírném úbytku se koncentrace BPA zastavila a další hladovění již na ni nemělo žádný vliv. Hlavním původcem BPA tedy musel být nějaký jiný, doposud neznámý zdroj.
Z čeho se skládá termopapír?
Jak termopapíry fungují? Při tisku dochází k zahřátí termopapíru topnými tělísky v tiskové hlavě na 100–150 °C. Při této teplotě dochází k rozpuštění vývojky ve zcitlivující látce a její reakci s barvivem. To změní svou chemickou strukturu a ztmavne. Po ochladnutí fotocitlivá vrstva opět ztuhne, a zajistí tak dlouhodobou trvanlivost vytištěného obsahu. |
Důkazy černé na bílém
Jedno z řešení této hádanky naznačila o několik let později studie amerických vědců v časopise PLOS ONE. Její autoři zkoumali, zda by zdrojem BPA nemohl být termopapír používaný k tisku účtenek. Některé jeho typy totiž využívají velká množství této látky (∼20 mg/g papíru) jako vývojku barviva. Tato sloučenina v nich není nijak chemicky vázána, a může se tak snadno uvolňovat do okolí.
Ve svém experimentu s termopapírem se autoři pokusili co nejvěrněji nasimulovat prostředí provozovny rychlého občerstvení. Nejprve nechali dobrovolníky podržet účtenku krátce v rukou a následně jim naservírovali malou porci hranolků. Část z nich také dostala za úkol si bezprostředně před experimentem umýt ruce dezinfekčním prostředkem.
Výsledky experimentu jeho autory zaskočily. Zatímco u dobrovolníků se suchými prsty bylo přenesené množství BPA poměrně nízké, na čerstvě umytých rukou vzrostlo množství přenesené látky stonásobně. Překvapivé také bylo, že k přenesení většiny BPA stačilo jen několik vteřin. Příčinou tohoto jevu bylo pravděpodobně navlhčení papíru umocněné působením látek, které se běžně nachází v dezinfekčních mýdlech, krémech a jiné kosmetice a usnadňují vstřebávání BPA do pokožky.
Na další, dosud neznámé riziko nedávno upozornil rovněž společný článek švédských a kanadských vědců, kteří zkoumali další osudy BPA v lidském těle v závislosti na různých způsobech podání. Výzkumníci nejprve rozdělili dobrovolníky na dvě skupiny. První z nich zkonzumovala malé množství BPA obsažené v sušence. Druhá skupina dostala za úkol držet v ruce několik minut účtenku napuštěnou BPA o koncentraci odpovídající běžnému termopapíru. Chtěli-li vědci přesně určit, zda BPA v těle dobrovolníků pochází opravdu z experimentu, museli si vypomoci důmyslným trikem. V molekulární struktuře BPA nahradili běžné atomy vodíku jejich těžším izotopem – deuteriem.
V případě ústního podání byl dle očekávání všechen bisfenol během jednoho dne zcela vyloučen z organizmu. Velmi překvapivé však bylo chování bisfenolu při podání přes kůži. Místo očekávaného postupného poklesu totiž jeho množství během prvních dvou dní naopak narůstalo a u poloviny účastníků byla tato látka zjistitelná ještě týden po podání.
Přestože cílem studie nebylo posuzovat škodlivé účinky na zdraví člověka, z jejích závěrů vyplývá, že dlouhodobé ukládání BPA v pokožce by mohlo představovat zvýšené riziko především pro pokladní, kteří s termopapírem přicházejí nepřetržitě do styku. Toto nebezpečí však ohrožuje mnohem širší vrstvu populace. Termopapír se totiž běžně používá i při distribuci jízdenek, vstupenek, samolepících štítků, ve faxech nebo u různých typů stvrzenek z automatů.
Z deště pod okap
Rozrůstající se seznam rizik souvisejících s BPA nakonec vyvolal i reakci ze strany úřadů. Množící se důkazy o škodlivém působení BPA vedly Evropskou komisi v roce 2011 nejprve k zákazu jeho použití při výrobě kojeneckých lahví a o čtyři roky později i ke snížení hranice přijatelného denního příjmu této látky na pouhé 4 mikrogramy BPA na kilogram hmotnosti člověka. V letošním roce pak byl nově bisfenol A zařazen i na seznam látek vzbuzující mimořádné obavy.
Pod tlakem znepokojené veřejnosti byli nuceni začít hledat i výrobci termopapírů bezpečnější alternativy. Někteří z nich začali z toho důvodu vyrábět termopapíry označené jako BPA free – bez bisfenolu A. Ten v nich byl však pouze nahrazen bisfenolem S (BPS) o podobném chemickém složení. Ačkoliv z obchodního hlediska byl tento krok zřejmě úspěšný („nové“ BPS nebylo tolik zatíženo negativní publicitou), ze zdravotního hlediska se mnoho nezměnilo. Nezbývá tedy než doufat, že při výrobě termopapíru budou brzy využívány i jiné náhradní látky, kdy nebude pouze stará škodlivá chemikálie nahrazena novou, ještě škodlivější.
5 tipů, jak omezit riziko při práci s termopapíremPřestože v současnosti neexistuje dostatek důkazů o bezprostředním ohrožením zdraví při zacházení s termopapírem, z dlouhodobého hlediska nelze zcela vyvrátit jeho negativní vliv na lidské zdraví. Pokud se budete držet následujících rad, můžete jeho vstřebávání omezit, zejména pokud patříte do některé z rizikových skupin.
|