Ve středu před budovou Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v nizozemském Haagu čekaly desítky lidí. Ratko Mladič si měl vyslechnout rozsudek za válečné zločiny. V davu lidí tiše postával i Fikret Alič. V ruce držel fotografii titulní stránky časopisu Time ze 17. srpna 1992, která zachytila na kost vyhublého muže v jednom z táborů, kde během války věznili bosenské muslimy.
Ratko Mladič půjde na doživotí do vězení, rozhodl mezinárodní tribunál |
Tím mužem byl Alič. Když se k němu donesl verdikt soudu, sklonil hlavu. Po 25 letech se, tak jako tisíce dalších lidí, dočkal spravedlnosti. Mladič dostal doživotí. „Spravedlnost zvítězila, válečný zločinec byl usvědčen. Znamená to, že jeho hrůzný příklad může zabránit válečným zločinům v budoucnu,“ sdělil Alič reportérům podle serveru The Independent.
Sám se stal nechtěným symbolem válečných zločinů, které na muslimském obyvatelstvu páchala bosenskosrbská armáda. Ikonický snímek Alič vznikl v roce 1992. Tehdejší bosenskosrbský vůdce Radovan Karadžič pozval zahraniční novináře, aby ukázal, že zde armáda nepáchá žádné zločiny proti lidskosti. Karadžič v té době musel odrážet nařčení, že v zemi provozuje koncentrační tábory.
Vyhublí bosenští a chorvatští váleční zajatci v táboře u bosenské Trnopolje (23. srpna 1992)
Tým novinářů se dostal k táboru Omarska a také do zařízení Trnopolje. Za ostnatým drátem druhého tábora našli zubožené muslimské muže a chlapce. V první řadě postával vychrtlý Alič, kterého do tábora převezli z podobného zařízení Keraterm, shodou okolností krátce před příjezdem novinářů. V Keratermu musel ručně pokládat mrtvoly před buldozer a byl svědkem vraždy nejméně 130 lidí. Novináři v Tropolje pořídili sérii fotografií a s Aličem prohodili několik slov.
Útěk v přestrojení
Až po dvaceti letech od tohoto dne Alič prozradil, že setkání s novináři mělo pro vězně tvrdé následky. „Když jste odešli, strážci začali mlátit vězně, kteří s vámi promluvili. Pro mne si přišli později, když novináři zveřejnili fotografie. Chtěli mě zabít,“ uvedl v rozhovoru pro The Times v roce 2011.
Aliče zachránil bratr, ktereý ho ukryl v zapadlém koutě rozlehlého tábora. O pár dní později se Aličovi podařilo utéct. Převlékl se za muslimskou ženu a dostal se do konvoje, který ženy převážel pryč ze srbského území.
Čtyři dny po jeho útěku strážci naložili asi dvě stovky vězňů do autobusů. Vyvezli je na okraj tábora, kde je zavraždili. Mezi obětmi byl i Aličův bratranec Mujo. Ve válce přišel o více než dvacet příbuzných. Jeho strýce a tetu pohřbili zaživa přímo u jejich domů, dědečka zastřelili v kuchyni.
Alič neměl v té době ani ponětí, jakou kontroverzi vzbudila jeho fotografie ve světě. „Nikdy jsem si nemyslela, že v životě spatřím další holokaust,“ prohlásila při pohledu na snímek někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová. V roce 1994 novinář z magazínu Foreign Policy Peter Brock tvrdil, že na snímku není Bosňák, ale Srb, který trpěl tuberkulózou. Brock se později za svůj nepravdivý text omluvil.
Bosenští a chorvatští váleční zajatci v táboře v bosenské Manjače (22. srpna 1992)
Alič získal po válce azyl v Dánsku. V rozhovoru pro server The Guardian z roku 2008 uvedl, že se snaží našetřit peníze na rekonstrukci domu, ze kterého ho v roce 1992 vyhnali vojáci. Dlouhé roky doufal, že strůjci zvěrstev války v bývalé Jugoslávii budou potrestáni. Po 25 letech se dočkal.
Budu bojovat dál, vzkázal Mladič
Mladič se však podle posledního vyjádření nemíní vzdát. Jeho syn Darko ve čtvrtek prohlásil, že bude i nadále bojovat za „zrušení vnucených lží“. Jeden z obhájců Mladiče již sdělil, že proti verdiktu bude podáno odvolání.
Krvácel jsem a čekal, až umřu. Bosňák přežil Srebrenici mezi mrtvolami |
„Otec vzkázal, že všechno je lež, že Haag (ICTY) není soud, nýbrž komise NATO a že toto není spravedlnost. Všechno je to pokus kriminalizovat srbský národ, který se bránil proti agresi,“ uvedl rovněž Darko Mladič.
„Tento orgán, který se nazývá tribunálem pro zločiny v bývalé Jugoslávii, ve své misi neuspěl, protože ignoroval četné srbské oběti. Dnes (ve středu) jsme byli svědky toho, jak spravedlnost nahradila válečná propaganda. Byla ignorována fakta. Rozsudek je v rozporu s nimi,“ prohlásil Mladičův syn.
Rozhodnutí ICTY přivítaly především rodiny bosňáckých (muslimských) obětí války v Bosně, ale rovněž četní mezinárodní činitelé včetně Severoatlantické aliance, Evropské unie a Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Nesouhlasné názory se ozvaly z řad bosenskosrbských představitelů, zatímco reakce srbského prezidenta a premiérky byly zdrženlivé a poukazovaly na nutnost hledět do budoucna.
