Když se v říjnu minulého roku podařilo teleskopům zachytit planetku nazvanou 1I/2017 U1 ‘Oumuamua, nechtělo se původně příliš věřit, že poprvé můžeme pozorovat těleso z jiné planetární soustavy. Ale důkazy jsou velmi přesvědčivé a v tuto chvíli se zdá téměř jisté, že šlo o planetku, která se poměrně „líně“ pohybovala vesmírným prostorem, dokud se (prakticky) čelně nestřetla se Sluneční soustavou.
Jak mohl objekt „osiřet“, je v principu celkem jasné: z jeho mateřské soustavy ho musel vystrčit vliv gravitace nějakého dostatečně hmotného objektu. Ale ve skutečnosti to tak jednoduché není. Astronomové si nejprve mysleli, že ‘Oumuamua bude nejspíše zbloudilá kometa, tato tělesa totiž mají dostatečně velkou rychlost, aby ze své soustavy mohly poměrně snadno uniknout. V tomto případě ovšem o žádnou kometu nešlo a v blízkosti Slunce těleso nevytvořilo charakteristický „ohon“.
Jde patrně o kamennou, či možná dokonce kovovou planetku s malým obsahem vody (minimálně na povrchu), což nejspíše znamená, že únik z její domovské soustavy pro ni musel být nejspíše obtížný. Aby planetka získala potřebnou energii, muselo se nejspíše jednat o nějaký opravdu veliký objekt, minimálně obří planetu typu Jupitera, případně šlo o hvězdu - a nejlépe dvě hvězdy. To jsou výsledky simulace, kterou provedl s kolegy Alan Jackson z univerzity v Torontu (článek s výsledky se připravuje k vydání do časopisu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, ale zatím oficiálně nevyšel).
Podle simulace Jacksona a spol. by zhruba tři čtvrtiny všech podobných nebeských poutníků mohly být právě objekty vyvržené ze systémů se dvěma slunci, která obíhají poměrně blízko sebe, řekl Jakcson pro Popular Mechanics. Gravitační síly u takové dvojhvězdy mohou údajně snadno vyvrhnout objekty, které se dostanou k blízkosti bodu, kolem kterého hvězdy obíhají. Není ani málo dvojhvězd, které vyhazují do okolí pouze kamenné objekty, protože ty na své cestě ze soustavy se dostanou příliš blízko k hvězdám v jejím středu. A naopak je poměrně málo soustav s jednou hvězdou a dostatečně velikými planetami, jejichž gravitace by mohla kamenné planetky urychlit vymrštit mimo soustavu.
Výsledek nám ovšem neřekne, odkud přesně ‘Oumuamua může pocházet. Tým nenašel v simulacích žádnou vhodnou domovskou soustavu, ze které by mohl objekt během posledních zhruba stovky tisíc let „vypadnout“. A simulace do vzdálenější minulosti jsou zatím nespolehlivé.
