Nejen ve filmu Jurský svět: Zánik říše se Tyrannosaurus rex prezentuje jako hrozivý „řvoun“, kterému z tlamy ční zdvižený jazyk. Detail je evidentně inspirovaný stále velmi častou vírou, že dinosauři byli obří obdobou současných ještěrů, kteří jazyk vyplazují s oblibou. Jak ovšem ukázal nový výzkum amerických a čínských paleontologů, něčeho podobného nebyli teropodní dinosauři ve skutečnosti vůbec schopni.
Badatelé z Texaské univerzity v Austinu a z Čínské akademie věd detailně porovnávali hyoidní kůstky (česky známé jako jazylky, tedy kůstky zodpovědné za ukotvení a podporu jazyka) a současných ptáků a krokodýlů (tedy nejbližších žijících příbuzných druhohorních dinosaurů), aby je porovnali se skvěle zachovanými fosiliemi dinosaurů a ptakoještěrů z čínských jemnozrnných sedimentů.
Při výzkumu použili moderní zobrazovací technologie a porovnáváno bylo na šestnáct hyoidních kostí a související svalové tkáně u současných druhů (tři druhy krokodýlů a třináct druhů ptáků) a mnoho exemplářů fosilních druhů s dobře zachovanou příslušnou částí kostry. Mezi zkoumanými fosiliemi byla skutečně i lebka druhu Tyrannosaurus rex. A jaké bylo tedy zjištění?
Hyoidní kosti dinosaurů se do značné míry podobají těm, které známe u současných aligátorů a krokodýlů. Jsou tedy krátké, anatomicky jednoduché a spojené s jazykem, který je do značné míry nepohyblivý a fixovaný ke spodnímu patru. U většiny krokodýlovitých plazů je dokonce jazyk pevně přirostlý ke spodnímu patru a jeho mobilita je tak zcela minimální. U teropodních dinosaurů tomu nejspíš nebylo jinak. S efektně vyhlížejícími obrázky tyranosaura nebo velociraptora se zdviženým jazykem se tedy můžeme rozloučit – alespoň v případě, že se chceme striktně držet vědeckých poznatků.
Výzkum jazylkového aparátu u skvěle zachovaných fosilií druhohorních praptáků a teropodních dinosaurů z Číny prokázal, že prakticky všichni teropodní dinosauři měli jazyk nejspíš pevně fixovaný ke spodnímu patru. To přitom platilo i pro velké a vývojově vyspělé teropody, jako byl slavný Tyrannosaurus rex.
Jiné jídlo, jiný jazyk
Není to jediné zajímavé zjištění, které bylo publikováno ve zmíněné odborné práci. Bylo také zjištěno, že u ptakoještěrů, opeřených dinosaurů a současných ptáků existuje značná rozmanitost ve velikosti a tvaru jazylkových kostí. Tato zajímavá diverzita může podle autorů studie souviset se schopností aktivního letu, ačkoliv to nemusí být na první pohled zřejmé. I nelétavé druhy přitom získaly svoji specifickou podobu jazylkové kosti od aktivně létajících předků.
Létajícím tvorům se totiž otevřely nové možnosti získávání potravy a k jejich využití bylo třeba i modifikace ústního ústrojí a aparátu pro mechanické zpracování potravy. Zejména u ptáků je tvarová rozmanitost zmíněných kostí ohromující. Podle paleontologů podepsaných pod novou studií mohla změna v mobilitě jejich jazyka přímo souviset s modifikací předních končetin a jejich přeměnou v křídla. Vzhledem k tomu, že jejich končetiny již nemohly plnit dřívější funkci v podobě manipulace s potravou, převzal tuto roli do značné míry ptačí zobák a právě jazyk.
Existuje však také výjimka z tohoto trendu a tou jsou někteří ptakopánví dinosauři. Ačkoliv rohaté ceratopsidy, obrněné ankylosaury nebo velké kachnozobé ornitopody nemůžeme podezřívat z vývojových tendencí směrem k aktivnímu letu, jejich hyoidní kosti byly komplexnější a jazyky podstatně pohyblivější než u teropodních a sauropodomorfních dinosaurů. Vzhledem k odlišnému způsobu zpracování potravy (v podobě nepravého žvýkání) však byly jejich jazylkové kůstky strukturálně odlišné. Výzkum by měl dále pokračovat a zaměřit se například na vývoj anatomické pozice průdušnice u ptáků. Výsledky takového výzkumu by nám mohly pomoci v lepším pochopení evoluce teropodních dinosaurů a z nich vzniklých předků současných ptáků.
Text vznikl pro DinosaurusBlog Vladimíra Sochy, a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
