Podle výsledků průzkumu chybí služby pobytové, ambulantní i terénní, raná péče, stacionáře i odlehčovací služby. Pokud služba v místě existuje, bývá kapacitně naplněná, takže z pohledu rodin jako kdyby neexistovala. Nedostatky jsou také v informační a poradenské podpoře rodin. Situace rodin není mnohdy řešena komplexně, upozornila Šabatová.
Kancelář ombudsmanky v průzkumu hledala vhodnou službu pro dva modelové klienty s autismem s problematickým chováním – dítě a dospělého. Dotazovala se 424 zařízení sociálních služeb. Situace napříč kraji se liší. Modelového dětského autistu by nebylo schopno přijmout žádné zařízení v Karlovarském, Plzeňském a Zlínském kraji, dospělého v Ústeckém a Karlovarském. I jinde jsou však kapacity prakticky naplněné.
Autistů v populaci přibývá
V současnosti připadají jeden až dva případy poruch autistického spektra na 100 lidí. Rodiče dětí i dospělých autistů se na ombudsmanku v posledních letech obraceli a žádali o radu nebo pomoc se zajištěním sociální služby a o celkovou podporu rodiny. Často rodiče poukazovali na to, že požadovaná služba buď v regionu vůbec není, anebo je dlouhodobě nedostupná.
„Jestliže rodiče popisují, jak obvolávají a objíždějí zařízení po celé zemi a hledají sociální službu, protože už nejsou schopni zvládat náročnou péči o blízkou osobu s autismem, ale nikde se jim nedostane pomoci, logicky to vede k závěru, že stát při plnění svých závazků selhává,“ uvedla Šabatová.
Obmudsmanka na základě průzkumu sestavila sadu doporučení pro ministerstva práce a sociálních věcí, zdravotnictví i školství a další instituce. Krajům doporučuje, aby lépe mapovaly poptávku a vytvářely konkrétní, termínované plány poskytování sociálních služeb. Kraje mají zvážit také například mimořádné dotace pro zařízení ochotné okamžitě poskytnout potřebnou službu.
Při plánování i financování je nutné zohledňovat personální a psychickou náročnost péče o autistické klienty. Nejde jen o potřebu vyššího počtu pracovníků, zejména v přímé péči, ale také o jejich motivaci, včetně finanční.
Ústavní soud letos v únoru rozhodl, že kraje mají povinnost zajistit lidem se zdravotním postižením dostupnost vhodné sociální služby. Veřejná moc nemůže rodiny „nechat na holičkách“. Neznamená to, že kraj musí zajistit konkrétní péči podle ideálních představ. Nemůže ale zůstat nečinný s poukazem na to, že vhodné zařízení neexistuje, případně má plno. „Je potřeba si uvědomit, že každý člověk, i se speciálním a vážným zdravotním postižením, má právo na adekvátní sociální službu,“ řekla v únoru soudkyně Kateřina Šimáčková.
Problém podle Šabatové spočívá také v tom, že zdravotnická zařízení často nejsou schopná poskytnout rodičům dítěte ani základní radu, kde hledat pomoc a podporu. Na školskou diagnostiku autismu rodiče čekají řadu měsíců, ombudsmanka doporučuje krajům průběžně zjišťovat vytíženost center a podle potřeby kapacitu zvýšit.
