Jestli jste v posledních několika desetiletích alespoň zběžně sledovali světové zdravotnické statistiky, asi víte, že je možné shrnout poměrně jednoduše: svět je stále zdravější. Skutečnost je dokonce v řadě ohledů výrazně lepší, než lidé odhadují.
Víceméně optimistické čtení přinášela pravidelně i „Světová zpráva o zatížením onemocněními“ (Global Burden of Disease Study), která vychází od roku 2007. Vypracování financuje nadace manželů Gatesových a podílejí se na něm téměř dvě tisícovky odborníků z celého světa, kteří sledují stovky ukazatelů z tisíců různých zdrojů.
Letošní vydání, které obsahuje údaje za rok 2017, a vyšlo ve slavném lékařském časopise Lancet na začátku listopadu, bylo uvedeno poněkud odlišně. Redakce ho označila ve svém úvodníku za „varovné“.
Na pohled se to může zdát možná přehnané, protože některé věci se stále daří. Za posledních deset let se například výrazně podařilo snížit úmrtnost u dětí mladších pěti let. Obecně se také daří v boji proti nakažlivým chorobám (i když se najdou i výjimky, o tom dále). Evidentně se také ukazuje, že další a další regiony přecházejí k modelu vyspělého světa, kdy se hlavními příčinami smrti stávají nepřenosné (chcete-li civilizační) choroby včetně nemocí srdce a nemocí způsobených kouřením či obezitou.
Ty stojí za 73 procenty ze všech zhruba 55 milionů mrtvých v roce 2017. A více než polovinu všech úmrtí, přesněji zhruba 29 milionů, mají na svědomí jen čtyři rizikové faktory: vysoký krevní tlak, kouření, vysoká hladina krevního cukru a vysoký BMI. Což vlastně není z hlediska medicíny tak špatně, protože se obrazně řečeno zabíjíme sami místo, abychom umírali kvůli bakteriím či virům z okolí.
Muži a ženyVe 180 ze 195 zemí zahrnutých v GBD 2017 se ženy dožívaly statisticky vyššího věku než muži. Rozdíl v délce života se ovšem zem od země výrazně lišily. V Alžírsku činí rozdíl pouhých 1,4 roku, v České republice je to podle studie zhruba 5,7 roku, v Rusku 10,4 roku, na Ukrajině 11,9. Ženy často neprožily tyto roky ve zdravotní pohodě, a to zvláště v některých státech. Zatímco například bahrajnské ženy měly zhoršené zdraví celé zhruba 3 roky, o které muže přežijí, například na Slovensku, v Bosně-Hercegovině i v Burundi měly statisticky řečeno zdravotní potíže jen zhruba pětinu z „času navíc“. Hlavní příčinou přitom není nějaká větší nemocnost mužů. Muži více umírají při dopravních nehodách, v důsledku konzumace návykových léků, sebevražd i násilných činů. |
Editory Lancet ovšem zaujala pod tím skrytá horší zpráva: s těmito potížemi si stále nevíme příliš rady. Prakticky v celém vyspělém světě se pokrok v omezení vlivu těchto negativních faktorů minimálně zpomaluje. A například v USA, ale třeba také některých oblastech Velké Británie, se již ve statistikách začíná objevovat pro vyspělý svět velmi netypické snižování průměrné délky života. Neplatí to zcela obecně, pokles je vidět především u některých skupin (v USA, ale třeba i v Mexiku u mužů) či v některých oblastech.
O možných příčinách se stále debatuje. Největší mediální pozornosti si získaly provokativní hypotézy, podle kterých jde například v USA především o důsledek snížení délky dožití bílých můžu, snad v důsledku „epidemie“ závislosti na opioidech. V britském případě by zase podle některých prací mohlo jít o důsledek osekání sociálních výdajů po krizi z roku 2008. Ale i proti těmto tezím lze ve statistice najít dobré protiargumenty, tak bychom je neměli považovat za prokázané.
Výsledky zprávy GDB v tomto ohledu mnoho nového nepřinesou, příčiny takových „anomálií“ neodhalí. Ukazují ovšem, že negativních trendů se objevuje stále více a nejde už jen o výjimky. A ve většině případů je lze nejlépe vysvětlit prostě špatným fungováním zdravotnictví. Statistiky shromážděné ve studii ukazují, že ani ve vyspělých zemích se k řadě rizikových pacientů nedostávají tak základní léčiva jako jsou léky na snižování krevního tlaku či cholesterolu v krvi.
Válkám se daří
Omezený úspěch v boji s nepřenosnými onemocněními není jediným nepříjemným překvapením. Za posledních deset let se také nepodařilo snížit počet úmrtí kvůli úrazům, což je kategorie, do které spadá vše od autonehod po oběti válečných konfliktů. Na svědomí mají zhruba osm procent všech úmrtí.
Do značné míry za to ovšem může nárůst úmrtí v důsledku válečných konfliktů a terorismu, jejichž počet se za posledních 10 let zvýšil zhruba o nějakých 120 procent. Dostupné statistiky říkají, že v roce 2017 kvůli nim zemřelo zhruba 110 až 120 tisíc lidí. Procentuálně jde o dvě nejrychleji rostoucí příčiny úmrtí během posledních deseti let.
Ani nákazy nespí
Hlavním úspěchem posledních desetiletí je potlačení přenosných onemocnění. Dohromady s porodními komplikacemi a podvýživou mají podle GDB 2017 na svědomí jen 19 procent úmrtí, což je z hlediska historie zdaleka nejlepší výsledek a stále hlavní důvod, proč se dožíváme tak vysokého věku. Pokrok v této oblasti je neustálý: i proti roku 2007 se počet úmrtí z těchto příčin snížil v celosvětovém měřítku asi o pětinu.
Ne že by i v tomto ohledu šlo všechno hladce a bez potíží, jak nasvědčuje příklad malárie. Škody na životech i zdraví způsobené touto nemocí od roku 2004 nepřetržitě klesaly. U některých zemí se ovšem pokrok v posledních letech zastavil, či výrazně zpomalil. V jiných je pokrok stále vidět, a tak je zřejmě, že nebylo dosaženo hranice našich možností. Někde, například v částech Jižní Asie, hraje nejspíše roli i rozšíření kmenů odolných proti běžně používaným lékům, ale v jiných částech světa jde podle všeho především o pokles úsilí o boj s nemocí.
Podobný je vývoj i snah o omezení nemoci AIDS. I když dnes existují účinné přípravky, které velmi dobře zastavují šíření viru HIV v těle, i v této oblasti se pokrok zpomalil. Zdá se, že je to přímý důsledek stagnace výdajů na boj s touto nemocí – i když tady se znovu samozřejmě přístupy jednotlivých zemí liší.
Neradostnou výjimkou jsou pak počty úmrtí na kmeny tuberkulózy, které jsou odolné vůči většině antibiotik. Stále zabíjí poměrně málo lidí, zhruba nějakých 10 až 15 tisíc za rok, varovný je ovšem trend. Obětí za posledních deset let přibylo asi 15 procent za rok. A to i přesto, že se problému věnuje poměrně velká pozornost a dlouhodobě se o něm ví. Situace sice není beznadějná, jak někdy média líčí a jak by se laikovi mohlo zdát, ale evidentně také není jednoduše řešitelná.
