Herpes virus se v lidech zabydlel. Zhruba 70 až 95 procent populace v sobě nosí zástupce osmi hlavních kmenů viru. Jeho přítomnosti si samozřejmě nejsme obvykle vědomi a ani nás nijak neomezuje, za jistý okolností se však může začít v těle znovu projevovat a množit. Třeba při velkém stresu, vážné nemoci, nebo když se vydáte do vesmíru.
Přesně to se evidentně děje astronautům, u nichž z ne zcela jasných důvodů (nabízí se jich řada) dochází během pobytu na oběžné dráze k významným změnám ve fungování imunitního systému. Do krve se jim vyplavuje vysoké množství stresových hormonů (více např. v této práci z roku 2001), které pak ovlivňují celou řadu tělesných funkcí včetně imunity.
Krátkodobě to není podle lékařů žádný problém, v případě posádek na ISS, které ve vesmíru tráví zhruba půl roku, už pozorují měřitelný pokles v celkové efektivitě imunitního systému. Ke slovu se tak hlásí různí „oportunisté“, které jinak tělo snáší bez potíží (přehled např. v této práci z roku 2017).
Délka letu podle statistik zřejmě hraje zcela zásadní roli v tom, zda se virus „probudí“ či nikoliv. Různé kmeny viru reagují různě, ale ve všech případech platí, že čím delší let, tím větší pravděpodobnost rozvoje herpes virů. Například DNA herpesviru Varicella-zoster (tj. viru planých neštovic) byla objevena ve vzorcích 41 % účastníků letů raketoplánu, ale již 65 % účastníků misí k ISS. V těle členů posádek se také téměř vždy (v 90 % případů) aktivuje původce mononukleózy, tedy Epstein-Barrův virus.
Očkování pro kosmonauty
Obtíže bývají malé. Letos publikovaná práce Bridgett Rooneyové a kolegů v časopise Frontiers in Microbiology uvádí jen šest případů, kdy byly projevy natolik nepříjemné, aby si astronauti stěžovali. A i v těchto případech šlo o svědivé vyrážky a tak podobně, které nikoho přímo neohrožovaly na životě. Komplexnější sledování ovšem ukazují, že „probuzení“ jednoho viru obvykle aktivuje i další patogeny, které někdy již tak neškodné být nemusí.
Velkou část z nich lze nejsnáze odhalit s pomocí rychlých testů na přítomnost virové DNA v tělních tekutinách pacientů. Rooneyová a spol. proto ve své práci představují výsledky na vytvoření jednoduchého, přesného, rychlé a účinného testu, který je může včas odhalit. Mimochodem, testu, který lze samozřejmě stejně dobře používat v pozemských podmínkách, což by mohl být další malý přínos kosmického výzkumu pro nás pozemšťany. Ostatně už výzkum příčin oslabení funkce imunitního systému ve vesmíru by také mohl (ale nemusí) přinést poznatky přenositelné na Zem.
Pozemšťané by koneckonců mohli „vydělat“ i na vývoji vakcín. Nedá se očekávat, že by se používaly k plošnému očkování populace, ale mohly by pomoci například těm, kteří stejně jako astronauti mají oslabenou funkci imunitního systému.
Co kde zabolí?
Otázkou je, zda něco takového bude stačit. V tuto chvíli není jasné, jak velké zdravotní riziko kosmické lety vlastně představují. A to nemluvíme jen o vnějších nebezpečích vlivu radiace mimo Zemi. Je stále otevřenou otázkou, zda by lidský imunitní systém opravdu dokázal dobře fungovat při delším pobytu v prostředí s nižší gravitací, tedy například na Měsíci či Marsu. Odborníci doufají, že ano. Je to sice kvalifikovaný, ale stále nejistý odhad.
Nejde přitom pouze o spící viry, podobných otázek je celá řada. Agentura NASA má připravenou mapu výzkumu vlivu pobytu ve vesmíru na člověka nazvaný „Human Research Roadmap“ (HRR). Ta ukazuje jak zodpovězené, tak i nezodpovězené otázky v této oblasti. Druhé výrazně převažují; program je plný „známých neznámých“.
Nevíme například, jak to ve vesmíru bude s bakteriálními infekcemi, žlučovými kameny, osteoporózou, degenerací svalů, rakovinou, psychickými poruchami. A samozřejmě třeba to, zda a jaký třeba bude mít radiace vliv na intelektuální schopnosti nebo náš smysl pro rovnováhu. To všechno jsou neznámé, které už někoho napadly, ale nedokážeme na ně bez nových údajů odpovědět. Kromě toho nepochybně existují „neznámé neznámé“, tedy problémy, které nás nenapadly, protože jsme se nikdy nepodívali dále než k Měsíci.
Šokovalo mě, kolik toho NASA neví, napsal nedávno v názorovém článku pro časopis The Scientist student medicíny Mohamed Kashkoush, který s týmem z Pittsburghské univerzity vyhrál možnost navrhnout experiment na ISS (týkal se odolnosti bakterií vůči antibiotikům v mikrogravitaci). Text nazvaný „Zpomal, SpaceX“ upozorňuje na to, že z hlediska medicíny rozhodně není pobyt na cizích planetách „relativně jednoduchá část problému“ (např. v rozhovoru pro CNN), jak řekl šéf SpaceX Elon Musk.
Opravdu odpovědný výzkum problémů spojených s pobytem člověk ve vesmíru a sběr nutných údajů by nepochybně trval desetiletí - všichni dobře víme, jak dlouho zabere medicínský výzkum na Zemi. Samozřejmě, pokud by se radikálně změnila situace a cena dopravy do vesmíru opravdu klesla o řád či spíše více řádů, řada lidí se nebezpečím nedá odradit.
Ovšem ambiciózní plány společností jako SpaceX (s plány kolonie na Marsu) či Blue Origin spoléhají ve velké míře na to, že nosiče zlevní díky velké a trvalé poptávce. V případě dopravy nákladu lze asi nárůst poptávky s dalším zlevňováním opravdu očekávat. Těžko ovšem odhadovat, jak k cestám budou (alespoň poté, co opadne vlna prvotního nadšení) přistupovat cestující, když společnosti nebudou řešit otázku spících „útočníků“ a dalších zdravotních rizik.
