Začátkem května letošního roku byl popsaný nový druh tyranosauroidů, který dostal jméno Suskityrannus hazelae. Stejně jako jeho o čtyři miliony let starší příbuzný z Utahu byl i Suskityrannus poměrně malým a štíhle stavěným dravcem, který lovil menší až středně velké býložravé dinosaury i jiné obratlovce a poskytoval zatím jen velmi skromnou představu o tom, do jakých kolosálních proporcí měli dorůst jeho pozdější příbuzní z čeledi tyranosauridů.
Fosilie suskityrana byly objeveny v sedimentech souvrství Moreno Hill (geologická pánev Zuni) na západě Nového Mexika v roce 1997 a poprvé o nich bylo v odborné literatuře referováno již o rok později spolu s popisem rohatého dinosaura druhu Zuniceratops christopheri.
Na dlouhou dobu pak byl fosilní materiál malého tyranosauroida považován za pozůstatky jakéhosi blíže neidentifikovatelného zástupce skupiny Coelurosauria (resp. čeledi Dromaeosauridae). Teprve před několika dny byla oficiálně publikována vědecká studie týmu amerických paleontologů pod vedením Sterlinga Nesbitta, která dinosaura představuje jako zcela nového zástupce nadčeledi Tyrannosauroidea. Byla popsána i přímá vývojová vazba na pozdější laramidijské tyranosauridy včetně nejslavnějšího ze všech, o rovných 25 milionů let mladšího druhu Tyrannosaurus rex.
Rodové jméno nového teropoda bylo zvoleno na počest kmene původních obyvatel z oblasti objevu fosilií, tedy z jazyka kmene Zuni. Slovo „suski“ označuje kojota, rodové jméno dinosaura tedy znamená cosi jako „tyranský kojot“. Je možné, že se svými potravními zvyklostmi dávný dinosauří predátor současné psovité šelmě skutečně podobal. Co o něm tedy zatím můžeme s určitostí říci?
Rekonstruovaná kostra druhu Suskityrannus hazelae, malého tyranosauroida, žijícího před 92 miliony let na území dnešního Nového Mexika. Dvě objevené kostry mláďat patřily jedincům, dlouhým necelé tři metry a vážícím kolem 30 kilogramů. Jeho pozdější příbuzní dorůstali hmotnosti až v řádu tun.
Suskityrannus je v současnosti znám podle dvou dochovaných fosilních exemplářů, představujících částečně dochovanou lebku a část kostry. Ty jsou dnes uloženy v depozitáři Arizonského muzea přírodních věd ve městě Mesa.
Dospělou velikost těchto dinosaurů neznáme, protože oba dochované exempláře jsou s největší pravděpodobností mláďata. Ta byla dle odhadu autorů popisné studie dlouhá asi 2,7 metru, vysoká kolem 0,9 metru v nejvyšším bodě hřbetu a vážila zhruba mezi 20 a 40 kilogramy. Byli to tedy dinosauři o velikosti většího psa, jejichž hmotnost byla oproti maximální odhadované hmotnosti pozdějšího druhu T. rex v průměru asi 300krát nižší.
Na základě histologického rozboru kostí je však pravděpodobné, že se skutečně jednalo pouze o mláďata ve věku zhruba tří let. Zajímavostí je směsice anatomických znaků, která byla u tohoto dinosaura zjištěna. Například stavba jeho lebky a distální části nohy je štíhlejší a tedy méně robustní než u většiny dalších tyranosauroidů.
Naopak společným znakem s pozdějšími tyranosauridy, kteří se objevují podle dostupného fosilního záznamu zhruba o deset milionů let později, je přítomnost srůstu nártních kostí do podoby takzvaného arktometatarzu. Tento srůst kostí lépe absorboval nárazy nohy do povrchu při rychlém běhu, což zřejmě zlepšovalo běžecké schopnosti tohoto predátora. Ukazuje se tak, že některé anatomické speciality tyranosauridů se ve skutečnosti mohly objevit již podstatně dříve u jejich vývojových předků.
A koho Suskityrannus lovil? Dá se předpokládat, že v případě smečkového lovu mohl příležitostně útočit například na již zmíněného ceratopsoida zuniceratopse, dále na therizinosaurida druhu Nothronychus mckinleyi, hadrosauroida druhu Jeyawati rugoculus nebo snad i některé menší ankylosaury, známé ze souvrství Moreno Hill podle objevu fosilních zubů. S objevem suskityrana se každopádně náš obraz vývoje severoamerických tyranosauroidů stává zase o něco kompletnějším a přesnějším.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde. Autor o tyranosaurech nyní vydává knihu.
