Plukovník Liam Collins a kapitán Harrison „Brandon“ Morgan ve svém článku King of Battle: Russia Breaks Out the Big Gun upozorňují na sílu ruského dělostřelectva. Američtí autoři varovně ukazují na jeho nasazení na východní Ukrajině v roce 2014.
Konkrétně připomínají událost z 11. července 2014, kdy se ukrajinské prapory z 24. a 72. mechanizované brigády shromáždily u města Zelenopól, které se nachází asi pět kilometrů od ruských hranic. Ukrajinské jednotky se zde shromáždily po útocích na proruské jednotky v Doněcku a Luhansku, aby provedly další útok na separatisty.
Ruskému raketovému přepadu raketomety BM-21 Grad předcházelo nasazení průzkumných dronů, které určily pozice Ukrajinců. To vše za působení ruských prostředků radioelektronického boje (REB) proti ukrajinským velitelským, řídicím a komunikačním systémům.
Následná ohnivá smršť trvala dvě nebo tři minuty a zemřelo při ní nejméně třicet ukrajinských vojáků. Stovky dalších byly zraněny. Bylo zničeno také mnoho vozidel, včetně obrněných. „Útok zanechal ukrajinské síly zdecimované a demoralizované a způsobil největší ztráty ukrajinské ofenzívě,“ píší Collins a Morgan.
Video: Pozice ukrajinských jednotek u města Zelenopól po útoku ruských raketometů
Za posledních 25 až 30 let dělostřelectvo při bojových operacích západních armád nehrálo větší roli, ať už to byla operace Pouštní bouře nebo operace v Afghánistánu a Iráku.
Absence masivního nasazení západního dělostřelectva je dána doktrínou NATO, která spoléhá na mohutné a moderní letectvo. V případném střetu totiž alianční letouny mají vybojovat absolutní vzdušnou nadvládu a pak ve spolupráci s pozemními jednotkami ničit nepřítele ‒ tak to bylo naplánováno během studené války.
Naopak Rusko se spoléhá na kombinaci pokročilé protivzdušné obrany (PVO), zbraně velmi dlouhého dosahu a mohutné dělostřelectvo. V případném střetu (zjednodušeně řečeno) bude ruská PVO krýt dělostřelecké jednotky, které budou „čistit“ cestu ruským motostřeleckým a mechanizovaným jednotkám. Současně pak zbraně dlouhého dosahu zaútočí na vzdálené vojenské, průmyslové a dopravní objekty či uzly.
Jak připomínají oba autoři, početné a kvalitní ruské dělostřelectvo má „taktickou nadřazenost“ nad svými konkurenty z americké armády (nota bene nad konkurenty z evropských armád).
Oba autoři uvádí (jako důkaz vyspělosti ruského dělostřelectva) některé zajímavé ruské dělostřelecké systémy, jako je mobilní houfnice 2S7 Pion ráže 203 mm s maximálním dostřelem 37,5 km. Ruská armáda také opět zavedla do aktivní služby těžký minomet 2S4 Tulpan ráže 240 mm s dostřelem až deset kilometrů (dvacet kilometrů se speciálním střelivem).
Video: 2S4 Tulpan
Autoři uznávají, že jsou to systémy s nízkou rychlostí palby. Jde však také o zbraňové systémy s velkým účinkem v cíli. Při nasazení většího počtu takto výkonných děl a minometů se účinek v cíli podobá efektu leteckého úderu.
Americké dělostřelecké jednotky pracují na úrovni brigády. Ruská armáda však začleňuje dělostřelecké jednotky přímo do praporů. Výsledkem je větší pružnost na moderním dynamickém bojišti a rychlejší reakce při palbě na „pomíjivé“ cíle. Rusové navíc začlenili drony, dělostřelecké návodčí a centra řízení palby přímo do dělostřeleckých a raketových baterií.
Další klíčovou technologií na východní Ukrajině se staly ruské dělostřelecké radiolokátory, které pomáhaly odhalovat (s pomocí dronů) pozice ukrajinských děl. „Tato jedinečná schopnost umožňuje ruským silám rychle zacílit a zničit nepřátelskou sílu s minimální potřebou zdlouhavého rozhodovacího procesu nebo složitých manévrovacích plánů,“ píšou ve svém článku Collins a Morgan.
Podle obou autorů musí být americká armáda připravena na návrat „Královny bojiště“ a upravit taktiky, výcvik, doktríny i celkovou kulturu boje. Obnoveno musí být například umění kamufláže a klamání. Americké jednotky se musí maskovat před ruskými průzkumnými drony a před prostředky REB a kybernetického boje. To znamená zavést moderní fyzické maskovací prostředky a maximálně potlačit elektromagnetické vyzařování.
Výcvik amerických jednotek musí počítat s masovým nasazením dělostřelectva nepřítele. Například po odhalení svého stanoviště se musí velitelé a štáb naučit okamžitě opustit své pozice. Nelze čekat na přesun celého velitelství, ale vzít jen to nejpodstatnější.
Americké dělostřelecké jednotky se musí také naučit pracovat v prostředí s masivním působení prostředků REB. Dále je nutné v americké armádě obnovit komplexní výcvik za použití dělostřeleckých radiolokátorů, protože takový výcvik měl za posledních 20 let boje proti terorismu nízkou prioritu.
Oba autoři také doporučují přesunout dělostřelecké jednotky z brigád na úroveň praporů. Takový krok si vyžádá detailnější plánování „geometrie bojiště“ (omezení ve vzdušném prostoru a v operačních zónách). Dělostřelecké jednotky na úrovni praporů však mohou rychleji reagovat na měnící se situaci na bojišti.
Na závěr zdůrazňují, že americká armáda musí vytvářet nové dělostřelecké a raketové jednotky, zejména na úrovni praporů, které pak budou působit samostatně nebo na úrovni brigád a divizí. V boji s rovnocenným protivníkem se jednoduše americká armáda nemůže spoléhat na letectvo, které bude vytíženo především bojem proti strategickým cílům v hloubce nepřátelského území.
Zdroj: AUSA
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
