Trochu otupěle se díval na děti, jak si v prachu cesty hrají s kuličkami. Cvrnk! Jeden z capartů poslal hliněnku směrem k důlku, ale vůbec netrefil, místo sklouznutí do jamky se prokutálela kaluží, celá se omočila, až za ní pak zůstávala mokrá šmouha.
László Biró zbystřil. Počkat, to je ono! To je přece přesně to, co hledám!
Byla to právě nevinná dětská hra, která maďarského novináře inspirovala k principu později tak proslulého vynálezu. Na rohu budapešťské ulice se nenápadně zrodilo kuličkové pero.
Argentinský start
Biró nad ním dumal už nějakou dobu. Měl proč. Klasické plnicí pero ho rozčilovalo. Inkoust schnul pomalu, často při psaní dělal kaňky, Biró měl běžně rukávy od košile samý flek. Jako novináři mu nedalo spát, jestli by se pro zmíněný účel nedala použít tiskařská tuš, která na papíře schnula mnohem rychleji.
Někdy v této fázi si všiml dětí s kuličkami a najednou mu to do sebe všechno zapadlo - psát přece můžeme díky kuličkovému ložisku, které usnadní nanášení náplně na papír!
Ještě kolem toho byla spousta práce. Novinářův bratr György, povoláním chemik, třeba musel přijít na správný podíl inkoustové směsi. Když Biró roku 1931 držel v ruce prototyp propisky, brzo si uvědomil, že opravdu přišel na něco velkého.
Od slávy a bohatství ho pak neodstavila ani druhá světová válka - ovšem jako Žid musel ze své vlasti utéct. Kuličkové pero si roku 1938 nechal patentovat ve Velké Británii, sériovou výrobu o něco později rozjel v Buenos Aires.
Nejdřív skromně, v zapadlé garáži. Nakonec ve velkém, vždyť tato inovace vynesla Argentině dohromady zhruba 36 milionů dolarů. Zkrátka nepřišel ani samotný koumák - jen za licenci vydělal dva miliony dolarů.
Jako uprchlíka před Hitlerem ho jistě hřálo i to, že za války jeho propisky používali letci Royal Air Force, pro něž najednou nebyl problém psát i ve velkých nadmořských výškách.
László Biró - vynálezce kuličkového pera.
Propiska z Biro
Jak už to tak bývá, zásluhy na inovaci psaní mělo ve skutečnosti víc lidí. Američan John Loud použil podobný princip ke značení kůží už koncem 19. století, v červnu 1935 patent se stejným nápadem zaregistroval též pražský inženýr Václav Klimeš.
Tři otazníky
|
Po válce hodlalo propisku zpeněžit několik amerických podnikatelů v čele s chicagským byznysmenem Miltonem Reynoldsem (asi není náhoda, že v USA Biróovi patent nikdy neuznali). Méně spolehlivý a zastaralý model pak v průběhu času zdokonaloval třeba francouzský baron Marcel Bich, i díky tomu se z kuličkového pera stal v 60. letech globální fenomén.
Nikdo z výše zmíněných se nemůže věhlasem rovnat bývalému editorovi novin Hungarie. I pro samotné označení propisky se dosud v několika zemích používá slovo biro.
Muž, kterého kdysi osvítil revoluční nápad při pozorování dětské pouliční hry, zemřel roku 1985. Argentina od té doby každý rok slaví výročí jeho narozenin, tedy 29. září, jako Den vynálezců.
