Pokud se chcete naučit hrát na kytaru nebo na klavír, na amatérské úrovni se klidně obejdete i bez not. Ale musíte pochopit to základní – na klávesách nebo na hmatníku jsou jednotlivé tóny seřazeny od nejnižšího po nejvyšší.
Hudba má prostě řád, umožňující vytvořit melodii. Jinak by to nebyla hudba, ale hluk. Asi jako když taháte kočku za ocas nebo řežete dřevo na kvílící cirkulárce.
Až do 6. března 1869 chemici připomínali ignoranty či blázny, pokoušející se hrát na hudební nástroj s chaoticky zpřeházenými klávesami či strunami. Znali sice jednotlivé chemické prvky, ale nechápali, že se za nimi skrývá řád.
Traduje se, že ruskému vědci Dmitriji Ivanoviči Mendělejevovi se periodická tabulka s vodorovnými a svislými sloupci zjevila ve snu. Jestli je to pravda, to se nikdy nedozvíme.
Mendělejev každopádně navázal na práce celé řady chemiků, kteří se prvky podle vlastností pokoušeli seřadit před ním. Jeho systém se ukázal jako nejlepší. Proto se prosadil a proto se jmenuje po něm.
Bílá místa
To, co na první pohled vypadá odtažitě, složitě a vědátorsky, se stalo základem moderní chemie, bez které by naše životy byly zcela jiné. Ruský chemik prvky přehledně seřadil podle rostoucí hmotnosti jejich atomů.
Je to podobné, jako když si doma uklidíte v knihovně, v šatně nebo v dílně. Díky vytvoření systému hned víte, kam pro co sáhnout a jak to najít i potmě, když vypadne proud. Až později se zjistilo, že hmotnost atomů je dána rostoucím počtem protonů v jejich jádře (takzvaným protonovým číslem).
Mendělejev o protonech ještě nic nevěděl (byly objeveny až dvanáct let po jeho smrti). Všiml si ale, že se v jeho tabulce přehledně a logicky mění různé chemické a fyzikální vlastnosti jednotlivých prvků.
Třeba oxidační číslo, elektronegativita nebo redoxní a acidobazické vlastnosti. K čemu to bylo dobré?
Rusovi to umožnilo předpovědět nové prvky, které v jeho době zatím ještě nebyly vědě známy. Dosud volná místa v tabulce pak byla postupně obsazována například galliem, skandiem nebo germaniem.
Lovci transuranů
Později začali vědci nové prvky sami vyrábět, což se dá udělat třeba bombardováním jader už existujících prvků atomy jiných prvků. Používá se k tomu cyklotron nebo urychlovač a vznikají stále těžší a těžší prvky se stále více protony. Protože v tabulce leží až za uranem (prvkem s 92 protony), říká se jim transurany. Už v polovině minulého století to bylo třeba americium, berkelium nebo californium.
Tři otazníky
|
Postupně se objevilo několik stále přesnějších a podrobnějších variant periodické tabulky. Ta současná má 118 prvků uspořádaných do 18 skupin a 7 period. Přičemž 94 z nich (od vodíku po plutonium) se vyskytuje na světě přirozeně, zatímco 95. (americium) a další už byly vyrobeny uměle.
Hon na prvky pořád pokračuje, ale je stále obtížnější. Čím dál těžší prvky jsou totiž také čím dál nestabilnější. Často se jich podaří vyrobit jen několik málo atomů, které se navíc takřka okamžitě zase rozpadnou.
Praktický význam to nemá (nebo o něm zatím nevíme), ale umožňuje to lépe pochopit, na jakých principech příroda funguje. A taky si tak trochu hrát na boha.