V noci na 21. ledna 2019 se velké části planety, včetně obyvatel Česka, naskytl zajímavý pohled na Měsíc. Náš satelit na obloze se jevil větší než obvykle – byl velmi blízko Zemi – a zároveň ho zhruba na hodinu překryl stín planety Země. Díky tomu nebyl úplněk tak jasný a naskytla se příležitost pořídit snímky Měsíce i s hvězdným pozadím.
Fotoaparáty si tedy připravili profesionálové a amatéři z mnoha zemí. Ti, kdo měli štěstí na počasí, se dočkali hezkých fotek, a ti úplně nejšťastnější pak zachytili úplně nečekanou událost. V 5 hodin 41 minut a 43 sekund středoevropského času dopadl na potemnělý Měsíc malý asteroid. Pouhým okem jste si této události nemohli všimnout, protože trvala jen zlomek sekundy a byla velmi slabá (jasnost 6,7 magnitudy, tedy těsně pod prahem viditelnosti pouhýma očima na tmavé obloze).
Na některých snímcích se tak objevil jeden malý bílý pixel, který bylo jednoduché zaměnit za vadu v obraze. To se stalo i Čechovi Liboru Hašplovi, který fotil přes svůj osmipalcový teleskop typu Newton. Když narazil na fotku z 5:41:38, uviděl na kraji měsíčního kotouče něco světlého: „Zvětšil jsem ji a nevěřil svým očím. To je ono, žádné vadné pixely, prostě je tam ten dopad. Ještě jsem provedl kontrolu na zahraničním webu, kde byl záznam z kamery, která tento záblesk nahrála. Místo souhlasilo! Byla to pecka!“
Velmi podobně událost prožil i další český fotograf oblohy Libor Horálek: „Shodou okolností jsem právě inkriminovaný snímek upravoval a bílé skvrnky na měsíčním povrchu jsem si všiml. Považoval jsem ji za vadný pixel, a nejdřív jsem ji proto vyretušoval. Až bližší pohled na surový obrázek mě přesvědčil, že ona bílá skvrnka má mnohem úžasnější původ.“
Snímky Petra Horálka a Libora Hašpla s přiblíženým výřezem místa, kam během zatmění dopadl malý asteroid.
Kromě podobného zážitku pak oba fotografy nyní spojuje i něco více. Jejich snímky se staly součástí koláže, kterou jste mohli vidět v záhlaví snímku a kterou si NASA vybrala pro středu 5. února 2020 za svůj „Astronomický snímek dne“. Obraz je složený ze snímků sedmi fotografů z různých míst světa, kteří nezávisle na sobě zachytili okamžik dopadu. Na snímku je to bod označený L1-21J.
Všechny zachycují dopad v dostatečné kvalitě na to, aby byli vědci následně schopni velmi přesně vypočítat rozměry dopadajícího objektu v práci, která zatím byla zveřejněna na serveru arXiv.org. Odhady jsou poměrně nejisté, přece jen samotné těleso jsme před dopadem vůbec nepozorovali. Autoři odhadují, že objekt mohl mít zhruba 20 až 40 centimetrů v průměru, podle hustoty pak hmotnost snad mezi 10 až 100 kilogramy. Na Měsíci vytvořil podle jejich odhadu kráter o průměru zhruba 6 až 13 metrů.
Dopad malého tělesa na Měsíc během zatmění zachytil i teleskop Griffith Observatory.
Odhady jsou ovšem založeny na celé řadě různých předpokladů, pro které nejsou k dispozici žádné konkrétní důkazy. Upřesnit by je mohla přímá pozorování, například z kamer družic obíhajících kolem Měsíce; kráter není zase tak malý. Těch se časem snad dočkáme, na druhou stranu nejde zase o tak důležitou a převratnou událost, aby jí hned věnovala pozornost celá vědecká obec. Zatím tedy není jisté, zda a kdy se jich případně dočkáme.
Ovšem snímek nevznikl jen kvůli dopadu asteroidu (ten ostatně zachytily ve větších detailech i některé větší astronomické teleskopy), ale i kvůli určení přesné pozice Měsíce v okamžiku nárazu. Naše oběžnice je ve stejnou chvíli na různých místech Země vidět pod odlišným úhlem vůči hvězdnému pozadí (odborně je tento jev nazýván paralaxa). Z toho také plyne, že Měsíc se z různých míst na Zemi jevil odlišně natočený (tzv. librace).
Komponovaný snímek nazvaný Perspektivy měsíčního zatmění složený z děl sedmi autorů z různých zemí. Popisky vyznačují jak významné hvězdy v blízkosti Měsíce, tak místa, odkud byly snímky pořízeny, a také místo dopadu malého asteroidu (označeno jako L1-21J).
Že perspektiva pozemských pozorovatelů je různá, jasně ukazuje i to, že kotoučky Měsíce v mozaice nejsou stejně veliké. Jednoduše proto, že v danou chvíli byl Měsíc od různých fotografů různě daleko. Ty, kteří měli Měsíc nejblíže na hlavou, od něj dělila nejmenší vzdálenost a Měsíc se jim jevil úhlově největší. Rozdíly ve vzdálenostech pozorovatelů od Měsíce činily řádově tisíce kilometrů.
Aktualizace: Do článku jsme doplnili fotografii se správným názvem České republiky. Opravili jsme nepřenost v údaji o času dopadu v textu.
