Pokud jste se řídili doporučeními lékařů a v posledních týdnech si vyšli na vzduch na rychlejší procházku, zaběhat si či jezdit na kole, možná vás napadlo, jakou za sebou zanecháváte ve vzduchu stopu. Nešíří se kapénky z dechu při rychlém pohybu jinak než normálně?
Odpovědí nepřekvapivě je, že ano. Pohyb ovlivňuje rozptyl kapének z našeho dechu, a to velmi výrazně. To je alespoň výsledek modelu, který sestavili odborníci z univerzit v belgickém Lovani a nizozemském Eindhovenu.
Model obsahoval řádově několik milionů buněk se speciálním důrazem na oblast kolem úst. Kolem nich tedy buňky na snímku splývají.
Než přejdeme k číslům, dovolte několik poznámek, které vám umožní výsledek jasněji interpretovat. Práce je dílem skupinky vědců, z nichž většina se věnuje aerodynamickému modelování. Neexperimentovali s novým koronavirem SARS-Cov-2 ani jiným virem. Nezjišťovali, zda kapičky, které modelují, skutečně mohou obsahovat koronavirus.
Jde o prakticky orientovanou práci, která má dát co nejjednodušší radu v situaci, kdy je spolehlivých informací málo. Autoři vyšli z extrémně zjednodušeného předpokladu: viry se šíří malými kapičkami, které kolem sebe šíříme, a těm je dobré se vyhnout.
Bezpečná vzdálenost jako základ prevence
Ve většině zemí je základní ochranou vzdálenost od ostatních lidí. Ve větší části světa platí doporučení a někde i zákonné nařízení, že lidé by se pokud možno měli držet od sebe na více než 1,5 metru. Je to založeno na pozorování, podle kterého se větší kapičky z našeho dechu (velmi zhruba řečeno kapénky s rozměry od desítek mikrometrů výše) klesají k zemi zhruba do vzdálenosti 1,5 metru od úst, ze kterých vzešly.
Vše o koronaviru
|
Autoři modelovali výhradně pohyb kapiček o rozměrech 40 až 200 mikrometrů, které jsou považované za velmi rizikové z hlediska přenosu. Není to jistě dokonalé řešení, protože pohyb různě velkých kapiček ve vzduchu probíhá velmi odlišně. Například ty menší (řádově jednotky mikrometrů) vydrží ve vzduchu déle, ale zda a jak účinně se jimi virus šíří, je stále otázkou odborných debat.
Autoři se tedy věnují otázce, zda se šíří kapičky „správné velikosti“ při pohybu jinak. Výsledek je takový, jak by vám asi selský rozum napověděl. Při rychlejším pohybu se kapičky z našeho dechu pohybují dále, a to v úzkém pásu, který má zhruba šířku ramen sportujícího. Dlouhý je několik metrů až několik desítek metrů, záleží na rychlosti pohybu.
Roli hraje rychlost pohybu i boční vítr
Při rychlejší chůzi je podle autorů pás za chodcem dlouhý zhruba pět metrů. Při běhu rychlostí 15 kilometrů za hodinu je to zhruba 10 metrů. Při jízdě na kole rychlostí 30 km/h zhruba 20 metrů.
Pokud by foukal silný boční vítr, měli byste se přizpůsobit situaci. Jednoduše řečeno, nebuďte příliš blízko po větru od ostatních. Dodejme také, že autoři nemodelovali vliv roušky nebo respirátoru, pohyb s nimi ovšem považují za rozumné opatření.
Pohyb kapiček vydechovaných běžcem při běhu rychlostí zhruba 15 km/h podle počítačové simulace belgicko-nizozemské skupiny. Při pohledu shora je vidět, že pruh za běžcem je relativně úzký. Velikost kapiček v simulaci se pohybuje od 40 do 200 mikrometrů (barevná škála je od modré, 40 mikrometrů, do červené, 200 mikrometrů).
Zopakujme na závěr, že studie nutně neznamená, že běžci či cyklisté kolem sebe chrlí virus, kudy se pohybují. Autoři výslovně píší, že z jejich práce nevyplývají žádné epidemiologické závěry. Nikdy také nebyl žádný případ přenosu při běhu či jízdě na kole.
Na druhou stranu, hypotéza je podložená i některými měřeními (jak byste asi čekali, s námahou roste množství kapiček v dechu), a tak je podle autorů lepší raději dbát zvýšené opatrnosti než naopak. Pohyb venku je přitom zbytný jen těžko. V odpovědích na otázky čtenářů vědci uvádí, že ho rozhodně doporučují.
Simulace má pochopitelně celou řadu slabin, které autoři sami přiznávají. Nevíme stále dost, abychom mohli dělat definitivní závěry. Berte to pouze jako velmi opatrné doporučení, které by mohlo všem, kdo se chtějí i během pandemie pohybovat venku, zjednodušit rozhodování. Pár metrů rozestupu navíc nemůže uškodit.
