„Sociální sítě změnily náš život a daly milionům lidí možnost se vyjádřit. Zvláště během globální pandemie vidíme, že sociální sítě nám pomáhají zůstat ve spojení,“ začala svůj projev Helle Thorning-Schmidtová, bývalá dánská premiérka (2011–2015). K novinářům z celého světa ovšem nepromlouvala jako politička, nýbrž jako spolupředsedkyně nové Dozorčí komise (Oversight Board). A tato komise podle ní musí existovat, protože jinak by měl Facebook příliš velkou pravomoc rozhodovat, co lze a co nelze publikovat.
„Je zřejmé, že sociální sítě mají stinnou stránku. Šíří se zde dezinformace, podvody, nenávist. Facebook musel rozhodovat, jak se k těmto problémům postavit a jaká pravidla nastavit. Často to bylo čistě na rozhodnutí Marka Zuckerberga,“ zdůraznila Thorning-Schmidtová. Proto je podle ní vytvoření nezávislé komise ohromným krokem pro globální komunitu: „Budeme mít pravomoc nezávisle posoudit rozhodnutí Facebooku a rozhodnutí zvrátit, naše slovo bude pro Facebook závazné. Je to úplně nový systém a jsem poctěna, že mohu být jeho součástí.“
Čtyři spolu-předsedové dozorčí komise
Facebook představil dozorčí komisi vybraným novinářům z celého světa v sérii několika konferenčních hovorů. Respektive, Facebook pozval novináře, aby se hovorů zúčastnili. Konferenci ale už organizovala Dozorčí komise (Oversight Board), která je na Facebooku právně i personálně nezávislá. Což má být bezpochyby její hlavní přednost a největší změna oproti současnému stavu, ve kterém měl zakladatel Mark Zuckerberg de facto konečné slovo.
Jak rozhodnout, co má a co nemá být na Facebooku?
Když Mark Zuckerberg v únoru 2004 spouštěl univerzitní ročenku thefacebook pro pár tisíc studentů Harvardu, těžko mohl čekat, že se z jeho platformy stane celosvětová komunikační síť. O šestnáct let později má Facebook po světě přes 1,7 miliardy aktivních uživatelů každý den a 2,6 miliardy uživatelů měsíčně (PDF), což je více než jakákoli jiná soukromá platforma v historii.
S tak globálním přesahem přicházejí individuální i globální problémy. Různé země mají různé zákony, různá očekávání a různé režimy vládnutí. Uživatelé mají také odlišné chápání toho, co by na Facebooku mělo a nemělo být. Původně stručná pravidla pro obsah se tak stávala složitější, propracovanější a kontroverznější (tzv. komunitní zásady jsou veřejné od roku 2018).
Postupem času si i sám zakladatel uvědomoval nutnost systematické změny: „Zákonodárci mi často říkají, že máme příliš velkou moc nad tím, co může být řečeno a co ne. Upřímně řečeno, souhlasím s nimi,“ napsal Mark Zuckerberg v dubnu 2019. Došel jsem k názoru, že by tolik důležitých rozhodnutí nemělo být jen na nás. Zakládáme tedy nezávislou organizaci, aby se skrze ni lidé mohli odvolat proti našim rozhodnutím.“ V lednu 2019 pak Facebook zveřejnil, jaké otázky při sestavování komise řeší (PDF).
Globální perspektiva, transparence a nezávislost
Koncem roku 2019 začala tato nezávislá organizace nabírat ostřejších obrysů. Už bylo jasné, že právně půjde o samostatnou entitu, která nebude papírově mít nic společného s Facebookem. To komisi umožňuje reálnou i symbolickou nezávislost.
Globální perspektiva při hledání způsobu implementace dozoru
Další důležitou hodnotou při sestavování komise byla globální perspektiva a diverzita. „V řadě věcí se spolu neshodneme, a to je dobře, tak to má být,“ řekl novinářům Michael McConnell, bývalý federální soudce z USA a další ze čtyř spolupředsedů vznikající komise. Různorodost pohledů a kulturních perspektiv se odrazila i v první dvacítce jmenovaných členů komise (celkem jich časem bude čtyřicet).
Při výběru byl kladen důraz na to, aby byly zastoupeny všechny hlavní jazyky. Z deseti nejčastěji používaných jazyků světa mluví alespoň někdo z komise některým z nich. Z dvaceti nejpoužívanějších jazyků je jich pak zastoupeno šestnáct. V komisi jsou právníci, akademici, novináři, bojovníci za lidská práva i odborníci na informační technologie.
Jak by to mělo fungovat?
„Chci zdůraznit, že nejsme internetová policie,“ připomněl Michael McConnell. Lidé by podle něj neměli od komise čekat žádné rychlé kroky. „Naším úkolem je zaobírat se konkrétními připomínkami a stížnostmi uživatelů. A náš proces bude pomalejší a uvážený.“ S tím souvisí i závazek transparentnosti: všechny případy budou – trochu podle modelu soudního systému – opatřeny číslem a vyjádření k nim budou veřejně publikována (bez uvedení identity stěžovatele).
Řekněme, že na Facebook nahrajete fotku. Někdo tu fotku nahlásí jako „nenávistnou“ a Facebook ji na základě stížnosti smaže. Vy se odvoláte, ale i druhé posouzení dopadne stejně. Tady by vaše možnosti končily. Nová komise ale bude sbírat stížnosti uživatelů a zabývat se jimi.
Jak bude Facebook implementovat rozhodnutí dozorčí komise
Jakmile vydá komise doporučení, musí se jím Facebook řídit (jedinou výjimkou je případ, kdy by doporučení komise porušovalo zákony). Kromě toho může komise doporučit Facebooku, aby na základě jejich konkrétního rozhodnutí upravil obecná pravidla. Řečeno americkým právním žargonem, komise bude moci ustanovit „precedenty“.
Jak to doopravdy bude fungovat?
„Nebudeme se samozřejmě zabývat všemi stížnostmi, to by vzhledem k jejich počtu bylo naprosto nemožné,“ uvědomuje si McConnell, který byl ze spolupředsedů během konferenčního hovoru nejsdílnější. „Budeme si muset vybrat konkrétní případy, a budeme vybírat takové, které se týkají velkého množství lidí. A pak budeme hledat případy, které mají významný dopad na pravidla, podle kterých Facebook nyní rozhoduje, co publikovat a co ne.“
Při soudních sporech se soudy řídí zákony dané země. V případě Facebooku to ale tak jednoduché nebude. Na dotaz redakce Technet.cz čtvrtý ze spolupředsedů, profesor Jamal Greene, upřesnil, že není jeden text nebo jeden systém, na základě kterého bude komise rozhodovat: „Sice kolega McConnell použil metaforu odvolacího soudu, ale tím chtěl hlavně říci, že nebudeme na situaci reagovat okamžitě a proaktivně, ale naopak zpětně a uváženě. Někteří z nás jsou právníci, ale komise se nebude rozhodovat jen na základě zákonů. Nejsme soud, jsme těleso, které bude rozhodovat na základě celé řady principů. Jsou to principy vtělené do pravidel Facebooku, jsou to principy vyplývající z hodnot důstojnosti, bezpečí, autenticity a soukromí. Při rozhodování budeme brát v potaz také dokumenty týkající se mezinárodních lidských práv. A tyto zdroje budou někdy v souladu a někdy v rozporu. Proto budeme muset brát v úvahu kontext.“
Jak se tyto ideály naplní v reálu, to ukáže až čas. Komisi nicméně evidentně nechybí ani zázemí – financované Facebookem na základě nezvratné darovací smlouvy – ani nadšení. Komise dnes začíná, ale už má velké plány do budoucna. Zástupci komise nevyloučili, že by byli rádi, kdyby se tento model nezávislého posuzovacího orgánu prosadil i u jiných publikačních platforem. Zejména transparentnost – tedy možnost prohlédnout si detailní zdůvodnění toho, proč něco lze nebo nelze na platformě publikovat – totiž bude znamenat otočku o 180 stupňů. A otočku, ze které se Facebook těžko bude vykrucovat.
„Pro Facebook by to byla ohromná ostuda, kdyby se našimi doporučeními neřídil. Vše bude veřejné a zdokumentované,“ slibuje Catalina Botero-Marinová, profesorka z Kolumbie a čtvrtá spolupředsedkyně komise. I kdyby se tedy komisi nepodařilo ideály naplnit, budeme alespoň moci její pokusy o jejich naplnění sledovat.
